„Nech toho, nebo budeš viset taky!“ Odmítl monstrprocesy, skončil jako vrátný u svaté Anny | info.cz

Články odjinud

„Nech toho, nebo budeš viset taky!“ Odmítl monstrprocesy, skončil jako vrátný u svaté Anny

5. DÍL SERIÁLU ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ | Advokát František Hejný získal jistou výsadu, po únoru 1948 mohl obhajovat i před Státním soudem. Okamžitě ale pochopil, že jde o připravené politické procesy, a i když se s ním komunisté snažili domluvit, nalinkovanou roli odmítl hrát. Obžalované hájil i v totalitě ukázkově a podle demokratických principů právního státu, bojoval za ně. V padesátých letech skončil sám ve vězení a jeho kariéra „vyvrcholila“ v pozici vrátného v nemocnici u svaté Anny.

„František Hejný si nedovedl představit, že by se zapojil do zinscenovaných procesů a to se mu stalo osudným. Krátce před jeho zatčením ho varoval jeden prokurátor: „Franto nech toho, nebo budeš viset taky!“ Nenechal a za několik měsíců byl zatčen, záhy vyloučen z advokacie a odsouzen za smyšlené trestné činy,“ popisuje pro INFO.CZ advokát Petr Toman, který je hlavním autorem projektu České advokátní komory Advokáti proti totalitě, jehož je INFO.CZ mediálním partnerem.

„František Hejný patří podle mě k těm nejstatečnějším advokátům, kterým je náš projekt věnován. On totiž dobře věděl, co se děje v justici po roce 1948. Osobně obhajoval před Státním soudem v politických procesech. Věděl o rozsudcích smrti a o desítkách popravených. Byl varován, aby změnil styl své obhajoby. A přesto to neučinil, nestal se jednou z loutek divadelního představení nazvaného hlavní líčení před Státním soudem. Až před ním stál v roli obžalovaného sám,“ dodává Toman.

Na svého dědečka pro INFO.CZ zavzpomínala rovněž Irena Schejbalová, která je jeho pokračovatelkou v profesi a nyní působí jako ředitelka brněnské pobočky České advokátní komory. Jeho život by se podle ní ani nedal shrnout do jednoho celovečerního filmu, museli bychom zkombinovat postavy třeba z Do hlubin študákovy duše, Vyššího principu či Slovácko sa nesúdí. Dědeček totiž prý byl „velmi společenský, vtipný, vzdělaný, sportovec nejen svými výkony, ale zásadami, s nimiž byl vždy sport spojen, miloval svoji vlast, rodinu a vyznával hodnoty přátelství, loajality, oddanosti a víry ve spravedlnost“.

Dodává, že nejvyšší metou se pro něj stala právě advokacie. V ní totiž mohl naplňovat své životní postoje a principy. „Mohu říci, že i dnes, téměř 30 let po jeho smrti na něj lidé s úctou, láskou a úsměvem vzpomínají a pro mne je ctí, že jsem vnučkou JUDr. Františka Hejného,“ říká Schejbalová s tím, že „kdyby dnešní generace mladých advokátů měla k advokacii takový vztah, jako měl můj dědeček, neobávala bych se budoucnosti této profese“.

Pomáhal partyzánům

Téměř sebevražednou odvahu ale Hejný neprojevil až na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Naplno se totiž zapojil už do protinacistického odboje. „Dodával léky a potraviny partyzánské skupině na Vysočině,“ odhaluje Petr Toman. „Spolupracoval s Radou tří,“ uvedl zase v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ odborný garant projektu Petr Blažek, historik z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Po válce se Hejný naplno věnoval advokacii, v Československu se ale rychle měnily poměry a bylo jasné, že se s komunisty nesnese. „Po válce vstoupil k národním socialistům, po únoru 1948 byl mezi prvními zatčen. Na přímluvu svých přátel byl propuštěn,“ říká Blažek.

Hejný mohl emigrovat, neuměl si to ale představit. „Dědeček byl velký „rodinář“, pro svoji rodinu by byl schopen učinit cokoliv. Měl rád, když se všichni sešli a cítil vzájemnou soudržnost. Děda byl přímým potomkem zakladatele Tatry Kopřivnice, Ignaze Schustaly, kořeny měl na Valašsku a tento kraj po celý život miloval. Když mu v době po únoru 1948 jeho přátelé Karel Engliš mladší a Tomáš Baťa mladší nabídli emigraci do zahraničí, odvětil, že kdyby se nemohl projít po Radhošti a po České ulici v Brně, tak by zahynul. A věřím tomu, že to nebyla prázdná slova. Hlavně nemohl připustit to, že by opustil svoji ženu a dceru, které mu byly vždy vším,“ hodnotí jeho tehdejší postoje Schejbalová.

Obhájce v politických procesech

Hejný se proti komunistům naplno vymezil. Zapojil se do politických procesů, jako jeden z mála ale na té správné straně. „Po únoru 1948 byl zapsán do seznamu advokátů oprávněných obhajovat před státním a vojenským soudem. Důslednost jeho obhajob v politických věcech se mu stala osudovou. Odmítl se podrobit novým požadavkům komunistické justice, odmítl změnit styl obhajoby,“ popisuje Toman.

„Jeho odpor proti komunistickému režimu lze vidět zejména v tom, že ačkoliv mu bylo vyhrožováno likvidací jeho a jeho rodiny, neohroženě obhajoval v politických procesech a podařilo se mu v několika případech odvrátit hrozící tresty smrti. I přes hrozící perzekuci, byl připraven a ochoten poradit a pomoci přátelům a potřebným lidem v jejich problémech souvisejících s komunistickým režimem,“ vzpomíná dále Schejbalová: „Dědeček ctil zásadu důvěry vztahu advokáta a klienta a proto v rodině nepadlo nikdy žádné jméno jeho klienta. Až z vyšetřovacího spisu jsme zjistili jména některých jeho klientů z politických procesů 50. let a i to, že v těchto obhajobách byl úspěšný.“

Hejný šel tvrdě za svým, i když věděl, jak moc tím riskuje. „Nejdříve zadrželi jeho ženu, potom jeho a po celou dobu byl ve vazbě, kdy mu bylo vyhrožováno nejvyšším trestem. Jeho dceři hrozilo, že nebude moci být nadále v domácím prostředí. Přesto při svých výsleších odpovídal na otázky pravdivě a odmítal spolupráci s StB. Na toto nepřistoupil nikdy ani poté, co byl propuštěn z vězení. Ani v době, kdy jsem již byla dospělá, děda se moc o tomto období nebavil, což nyní s odstupem doby chápu, jelikož nás chtěl chránit,“ popisuje jeho vnučka.

V uhelných skladech i na vrátnici

Od maminky prý ví, že se František Hejný „vrátil z kriminálu ve špatném zdravotním stavu“, komunisti ho ale nešetřili ani poté. Nejprve mu totiž  dovolili jen fyzickou práci, například v uhelných skladech. „I po výmazu trestu nemohl vykonávat advokacii a byl pomocným dělníkem v propagaci v Kras n.p.. Až těsně před odchodem do důchodu byl zaměstnán jako podnikový právník v KÚNZ a „vrcholem“ jeho kariéry byl vrátný v nemocnici U sv. Anny. I tak si zachoval dobrou náladu, lásku k lidem a lidé byli v jeho společnosti velmi rádi, říká Schejbalová.

Hejný ale zůstal u práva i ve chvílích, kdy v žádné právní profesi oficiálně nepůsobil. „I po návratu z kriminálu totiž stále poskytoval právní rady. Když dělal vrátného v nemocnici, říkalo se jeho vrátnici Advokátní poradna č. 3. Tomu říkám láska k advokacii,“ upozorňuje Petr Toman. „Z doby, kdy jsem studovala právnickou fakultu, si vzpomínám, že mne seznamoval s řadou významných brněnských advokátů nebo s profesorem Kubešem. Všichni se k dědečkovi chovali s úctou, vážností a mnohdy s ním konzultovali své živé případy,“ dodává pak osobní vzpomínku Irena Schejbalová.

„Dědeček nikdy nezatrpkl, a když už se nemohl věnovat profesi, kterou miloval, aktivně alespoň působil v kynologickém svazu a po více než 20 let byl starostou Slováckého krúžku v Brně, jelikož miloval lidové umění a lidi, kteří se pohybovali kolem moravského folkloru,“ dodává Schejbalová s tím, že „přes všechny komplikace a příkoří, byl život dědečka naplněn a on byl šťastný“.

„Splňuje všechny atributy advokáta bojujícího proti totalitě: jak nacistické, tak komunistické. I když mu bylo umožněno pobýt v advokacii formálně jen necelých 10 let, srdcem byl advokátem po celý život. Jeho statečnost, důslednost, vytrvalost a čestnost z něj dělá chlapa, na kterého je advokacie právem hrdá,“ uzavírá příběh Františka Hejného Petr Toman.

V seriálu INFO.CZ Advokáti proti totalitě již vyšlo:

Advokáti vystaví i skleněné oko K. H. Franka. Připomenou tak bojovníky proti totalitě

Advokáti museli slibovat věrnost Hitlerovi i pracujícímu lidu, říká historik Blažek

K. H. Frank nebyl za války příčetný, hájil ho advokát Kamill Resler. Sám byl v odboji

„Chtěl zničit vlast třetí světovou.“ Advokát Křížek pomáhal i Píkovi, komunisté s ním tvrdě zúčtovali

Šel po Gottwaldovi i nacistech. Po prozrazení dostal provaz, jeho tělo se nikdy nenašlo

Za Píku prosil u Gottwalda i Svobody. Skončil jako dělník, v roce 1968 ale generála očistili

Sloužili nacistům, i s nimi bojovali. V totalitách bývají první na řadě advokáti, říká Balík

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud