Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nechci být šéfkou Roberta Pelikána, říká Jitka Logesová, která buduje nový tým ve Wolf Theiss

Nechci být šéfkou Roberta Pelikána, říká Jitka Logesová, která buduje nový tým ve Wolf Theiss

Advokátka Jitka Logesová se na začátku října stala partnerkou mezinárodní kanceláře Wolf Theiss a nyní buduje její praxi korporátních investigací. Navazuje tak vlastně na své předchozí působení v kanceláři Kinstellar i na krátké intermezzo na Nejvyšším státním zastupitelství. Její tým, ve kterém působí také bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán, bude ve velkých firmách šetřit, zda je všechno tak, jak to má být. 

Co znamená váš nástup do Wolf Theiss?

Doufám, že to pro mě do budoucna znamená rozšíření regionálního záběru. Wolf Theiss má totiž větší dosah ve střední a východní Evropě. Je ve 13 zemích, oproti devíti zemím, které jsem měla na starosti v předchozí advokátní kanceláři. Tam jsem strávila 22 let, nikde jinde jsem nepracovala. Po určité době jsem tak dospěla k závěru, že jsem svůj úkol, tedy vybudovat určitou praxi na regionální úrovni, splnila. Tady teď mám příležitost postavit něco nového a po tak dlouhé době je asi vhodný nápad se něčeho takového chopit. 

Po odchodu z Kinstellaru a před nástupem do Wolf Theiss jste několik měsíců působila na Nejvyšším státním zastupitelství. I když bylo jasné, že se vrátíte do advokacie, úplně se nečekalo, že to bude tak brzy…

Já jsem to také nečekala. Že bych se ráda vystavila novým výzvám, jsem se rozhodla koncem loňského roku. Hned poté, co se skutečnost, že odcházím, stala veřejnou, mě oslovil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman s nabídkou spolupráce ohledně některých specifických témat, které se týkají trestní odpovědnosti právnických osob v širším slova smyslu. 

Tato nabídka mi připadala velmi zajímavá nejenom s ohledem na obsah daného projektu, ale i ohledem na to, že jsem ve státní správě nikdy nepůsobila a měla jsem dojem, že je na čase společnosti něco vrátit. Zní to možná trochu neuvěřitelně, ale skutečně jsem to tak cítila. Nedohodli jsme se na určitou dobu, ale na projekt. A během té doby mi přišlo několik nabídek a ta z Wolf Theiss byla ta, kterou jsem přijala.

Mluvilo se i tom, jestli nezaložíte vlastní advokátní kancelář. Vaše úvahy šly tedy různými směry?

Ano, ale ta úvaha, že bych zakládala vlastní kancelář určitě nešla ode mne, tu rozvinuli někteří kolegové na trhu a nevím, jak k tomu dospěli. Chci dělat to, co jsem dělala, tedy korporátní investigace na úrovni, kterou v České republice nelze dělat lokálně už z toho důvodu, že je to na tento typ produktu příliš malá země. Zajímavější věci jsou spojeny s větším množstvím zemí a expertíza v této oblasti je transferovatelná, není příliš vázána na lokální právní specifika. 

Abyste mohla dělat to, co děláte, potřebuje advokátní kancelář, která má svou síť?

Přesně tak. Alternativ jsem zvažovala více, i mimo advokacii. V té nebyl výběr pro to, co jsem chtěla dělat, moc velký. České kanceláře jsem tedy vyloučila. Ty anglosaské, které se ve větším specializují na tento typ práce ve střední Evropě nejsou a naopak ty, které tu působí, jsou pro ně ve větším měřítku konkurentem. I ty jsem tak musela ze svého výběru vyloučit, stejně jako ty německé a francouzské, kde je rovněž podobný problém. 

Zbyly mi tak vlastně jen rakouské kanceláře a z těch se mi zdá, že je na regionální úrovní ta nejambicioznější a s chutí růst právě Wolf Theiss. Moji bývalí kolegové tak překvapeni nebyli, s ohledem na to, co dělám, jim to dávalo smysl. Pražská kancelář by teď měla podstatným způsobem a velmi rychle růst, minimálně se v horizontu dvou až tří let ztrojnásobí.

A v současnosti má kolik právníků?

12, je to spíše menší kancelář, zaměřuje se hlavně na přeshraniční transakce. Na to je třeba malý a poměrně specializovaný tým, který tu již působí. Se mnou přichází nová praxe korporátních investigací a měla bych ji ve všech zemích synchronizovat, tým už je identifikovaný a pracujeme na jeho rozvoji.

Jak velký budete mít tým?

Jeho hlavní část by mělo tvořit asi 20 lidí. V každé zemi by měl být minimálně jeden specialista na tuto oblast, který by byl vytrénován v korporátní investigaci. Následně se lidé nakombinují dle dalších potřebných expertíz. Centrum korporátních investigací bude v Praze, půjde o skupinu asi čtyř lidí. Nastavujeme tak systém školení a diskutujeme s dodavateli řešení, které potřebujeme. Bavíme se hlavně o technologiích.

Abyste to dělali co nejjednodušeji?

Bez technologií, které umožňují prohledávání velkého množství dokumentů, včetně e-mailů, to většinou nejde. Nedávalo by to smysl, časově a ani nákladově, nikdo by nezaplatil, abychom to všechno četli. Musíme tak identifikovat klíčová slova, která se mají hledat, a to na základě předchozí znalosti případu, zamýšlet se nad jazykovými rozbory. A takto složité technologie nemohou mít kanceláře naší velikosti vlastní, jsou totiž strašně drahé a hlavně jejich rozvoj je moc rychlý a asi bychom za jinými specializovanými a neprávními subjekty pokulhávali. I pro klienta je tak výhodnější, abychom s ohledem to, co zrovna řešíme, našli ten nejjednodušší, nejrychlejší a pro danou investigaci nejvhodnější způsob řešení.

Co tedy konkrétněji bude váš tým dělat?

Můj tým bude provádět kompletní korporátní prošetření konkretního porušení pravidel (včetně shromáždení a vyhodnocení emailové korespondence a dokumentů, interview s příslušnými osobami, specializovaných analýz informací ze speciálních databází atd.), ale hlavně doporučení co s identifikovaným problémem dělat a to nejen po právní stránce. Spolupracujeme například se specialisty na krizovou komunikaci. Umíme poradit ohledně správného nastavení compliance management systémů. Já jsem též certifikovaným auditorem dle ISO 37001 (anti-bribery management system) a ISO 19600 (compliance management).

V jednom týmu budete působit i s bývalým ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO). Jak jste se v něm ocitli společně?

Pracovali jsme spolu už v Linklaters, spolupracovali jsme na několika významných litigačních kauzách. Když Robert jako ministr končil, sešli jsme se a říkali jsme si, že by bylo dobré opět začít spolupracovat. Oblast korporátních investigací směřujeme ke sporné agendě, které se právě Robert věnuje léta. Cením si jeho akademických schopností a spolupráce s ním mi tehdy vyhovovala velmi dobře. Tedy ne, že bychom vytvořili tandem, ale spíše jsme si řekli, že kdyby se našla příležitost, kde bychom mohli pracovat společně, že bychom do toho šli.

A jaké je to být šéfkou bývalého ministra?

Já to tak neberu, a to ani s kolegy. Tým je tu poměrně malý, beru to jako výhodu, i komunikační kanály jsou kratší. Bez ohledu na to, kdo má jaký titul, bychom měli spolupracovat. Zejména ve vztahu k Robertovi bych ale byla zejména nerada označována jako jeho šéf (smích). Povedu skupinu, už jsem to dělala, to je moje expertíza. Robert bude mít v této skupině místo, ale zároveň se bude věnovat mnoha jiným věcem, je odborník na soutěžní právo, přednáší závazkové právo. Nerada bych tu vlastně vystupovala jako šéf kohokoliv. Jsem hlavně kolegyně.

Jaké máte s tímto týmem cíle?

Ráda bych ho dostala na úroveň, na kterou jsem přivedla tým v Kinstellaru, kdy nás Global Investigation Review, což je časopis, který sleduje trendy v korporátních investigacích, zařadil do seznamu 100 nejvýznamnějších advokátních kanceláří, které se tomuto oboru věnují. A za střední a východní Evropu jsme tam byli první a jediní. Skupinu jsem založila v roce 2009 a do žebříčku jsme se dostali se začátkem roku 2018. Tady bych se na stejnou úroveň chtěla dostat v horizontu tří let.

Zároveň dál působíte v několika mezinárodních organizacích…

Jsem místopředsedkyní protikorupční komise Mezinárodní advokátní komory (IBA), která vznikla zhruba před 10 lety z iniciativy Světové banky a OECD. Zástupce OECD je nyní jedním z předsedů. Snažíme se pomáhat státům na celém světě s určitými protikorupčními legislativními počiny. Typicky v Africe, ale i v dalších jurisdikcích, se snažíme najít zájem o tyto zákony a podpořit místní advokáty, kteří se jim chtějí věnovat. V Praze budeme v listopadu pořádat velkou protikorupční konferenci se zaměřením ne region střední a východní Evropy a střední Asie, ve stejnou dobu tu proběhne i zasedání státních zástupců, které je iniciováno OECD.

Působím také ve světové síti specialistů na asset recovery Fraudnet, a to pod hlavičkou Mezinárodní obchodní komory (ICC), v níž jsem výhradním zástupcem České republiky. Snažíme se najít aktivita, která byla odcizena během přeshraničních trestných činů, a za pomoci specialistů v jednotlivých zemích je zajistit. Typickým klientem jsou vlády, banky a pojišťovny a zajišťovny. 

Jak teď vypadá vaše spolupráce s Nejvyšším státním zastupitelstvím?

Byla jsem jeho zaměstnankyní, působila jsem tam jako analytička, mým hlavním úkolem bylo přepracovat metodiku Nejvyššího státního zastupitelství k § 8 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, to znamená vyvinění nebo zproštění se trestní odpovědnosti a co jsou ta opatření, která lze po společnosti v individuálním případě požadovat. 

Tato metodika je již zveřejněna, nyní obsahuje už i praktická doporučení a typické příklady. Zejména s kolegou Chromým, což je státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jsme v tomto smyslu metodiku přepracovali a to hlavně v části týkající se compliance management systémů. Vyškolili jsme v tomto smyslu státní zástupce. V jejich vzdělání ostatně hodlá Nejvyšší státní zastupitelství pokračovat i do budoucna a nebojí se do toho zapojit i zahraniční odborníky.

Metodika by měla být do jisté míry živým dokumentem, na kterém by se mělo pracovat i do budoucna a zohledňovat při tom například vývoj judikatury i potřeby byznysu. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman neustále podporoval myšlenku zapojení podnikatelských, ale i jiných, subjektů, do procesu jejího vytváření a diskuse o ní. Ve střední a východní Evropě to je unikátní přístup. Vzájemně jsme sdíleli zkušenosti. A to je patrně role, kterou bych měla plnit i nadále, na tom se ale ještě musíme domluvit.  

A jaké je tedy hlavní poselství této metodiky?

Řeknu, co ta metodika není. Nejde o kuchařku, Nejvyšší státní zastupitelství nemůže vydat závazný dokument, který by vykládal ustanovení zákona. To není v našem právním řádu možné. Jde o interní dokument, který je určen státním zástupcům, aby se s problematikou rychle seznámili a byli schopni k ní okamžitě přistupovat. Rozhodně to také není seznam doporučeních, který by si každý prošel a došel k závěru, že když tyto věci udělá, zprostí svou firmu trestní odpovědnosti.

Není rozhodující, co má společnost na papíře, ale realita a to, proč se společnost rozhodla pro nastavení určitých opatření a ne jiných. Jinými slovy, jakým způsobem si identifikovala rizika, na která pak reagovala a zda systém skutečně funguje. Zda mu zaměstnanec věří, protože se podle něj chová i management a jakým způsobem  společnost reaguje na porušení pravidel. Snažili jsme se také zdůraznit, že smyslem zákona není trestat dobře vedené společnosti. Není možné, aby společnost nastavila tak robustní opatření, že nikdy k žádnému trestnému činu nedojde. Musí být ale schopna vysvětlit, že se opravdu snažila.

S Nejvyšším státním zastupitelstvím hodláte spolupracovat i nadále. Jak řešíte potenciální střet zájmů?

Nepracovala jsem tam jako státní zástupce a na živých kauzách. Věnovala jsem se legislativě, do střetu zájmů jsem se s ohledem na aktuální případy nedostala. Nemyslím si, že by tam měl být konflikt. Metodika je sice interní, ale zároveň je veřejně dostupná a myslím si, že se podle ní bude do velké míry byznys komunita orientovat. Doufám, že moje aktivita bude vnímána spíše pozitivně. Považuji to za oboustranně výhodné.

Jen nechápu, jak zvládnete všechny tyto aktivity zkombinovat časově…

Já také ne (smích). Podstatné je, že dělám věci, které mě baví.

V jaké kondici je podle vás obecně zákon o trestní odpovědnosti právnických osob? Nedávno došlo k poměrně nekoncepční novele…

Novela má řadu nedostatků, ale dá se s ní pracovat. Velká diskuse proběhla o možnostech vyvinění po jednání členů statutárních orgánů, byť to jsou ti, kteří opatření nastavili. Já si to ale nemyslím. Pokud má společnost jen jednoho jednatele, který se dopustí trestné činnosti, i když nastavil compliance program, zjevně nejde o něco, co funguje a vyvinění by nemělo být možné. 

Trendem minimálně v Evropě je rozšiřovat trestní odpovědnost právnických osob na co nejširší katalog trestných činů. Problematické ale, že se na jejich trestní odpovědnost stále díváme optikou fyzických osob, což nás limituje. Podstatný nedostatek je, že například v seznamu osob, jejichž jednání je firmě přičitatelné, nejsou různí zprostředkovatelé. Přitom právě jejich aktivita může vést k trestné činnosti. Byla bych pro změnu. 

Dalším nedostatkem je princip legality, stíhají se všechny trestné činy. U právnických osob to ale systém nezvládá, je zavalen jednoduchými trestnými činy, jako je daňová kriminalita. Stíhaných velkých trestných činů moc není a to i z toho důvodu, že na ně systém nemá kapacitu. V oblasti stíhání právnických osob by tak mohlo k budoucnu dojít k zavedení principu oportunity, rozhodoval by o tom státní zástupce a prioritizovalo by se. Samozřejmě už slyším námitky, že jinak trestáme fyzické a jinak právnické osoby. Ale to platí už z povahy věci.

 

Kdo je Andrej Babiš mladší? Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska

Kolem osoby Andreje Babiše juniora a jeho údajného únosu na Krym se zatím objevuje více otázek než odpovědí. Informací o synovi českého premiéra a šéfa hnutí ANO ve veřejném prostoru příliš není. Projděte si alespoň základní údaje o jeho životě.

Podle reportáže novinářů ze Seznam Zpráv, kteří s Babišem mladším osobně mluvili, žije dnes politikův syn ve Švýcarsku a drží místní občanství. Před několika měsíci se ocitl podle svých slov nedobrovolně na Krymu, kam ho měl odvést spolupracovník premiéra Babiše Petr Protopopov. Podle Babiše mladšího chtěl premiér, aby jeho syn po zahájení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo zmizel.

Link

Dita Protopopová a její posudek

Šéf hnutí ANO tvrdí, že je jeho syn „psychicky nemocný, bere léky, musí být pod dohledem a žije s matkou ve Švýcarsku“. Na záběrech Seznam Zpráv je opravdu vidět i někdejší Babišova manželka.

Situace ohledně psychického stavu Babiše mladšího ale není úplně jasná. „Posudek“ před časem sepsala lékařka Dita Prototopopová, která za hnutí ANO kandidovala v Praze 8.

5350772:article:true:true:true

Bývalý pilot, který náhle psychicky onemocněl

Podle iRozhlas.cz policisté hodnotí „výmluvu“ Babiše mladšího na zdravotní stav jako účelovou a obstrukční. Odkazují se přitom na to, že ještě nedávno vykonával profesi pilota civilního dopravního letadla Boeing 737. Podle iRozhlas.cz si policisté tento fakt ověřili u Úřadu civilního letectví.

Babiš mladší létal pro společnost Travel Service, z níž měl být podle zpráv médií – například týdeníku Aha! - vyhozen.

Z médií lze ještě vyčíst, že si Babiš junior před několika lety pořídil dům na kraji Prahy za necelých třináct milionů korun. Konkrétně šlo o vilu v pražských Ďáblicích.Link

Nemocná má být údajně i sestra Adriana Bobeková

Prvorozený syn šéfa hnutí ANO se narodil v roce 1983 politikově první manželce Beatě, rozené Adamovičové. Pár má společně ještě dceru Adrianu. Se svou současnou manželkou Monikou má premiér další dvě děti: dceru Vivien a syna Frederika.

Babiš junior i jeho starší sestra figurují ve vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Andrej Babiš v pondělí zopakoval, že psychickými problémy trpí i jeho dcera Adriana Bobeková, konkrétně má jít v jejím případě o bipolární poruchu.

Andrej Babiš mladší: Můj otec chtěl, abych zmizel. Kvůli Čapímu hnízdu mě drželi na Krymu>>>

ONLINE Syn i dcera jsou nemocní, brání se Babiš. Kvůli Čapímu hnízdu chtějí jeho demisi. Sledujte zde>>>

37867