Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Někteří poslanci nechtějí, aby advokáti mlčeli. Bude Velký bratr klepat na dveře? Komentář Tomáše Sokola

Někteří poslanci nechtějí, aby advokáti mlčeli. Bude Velký bratr klepat na dveře? Komentář Tomáše Sokola

Advokacie už nějakou dobu vede poziční boje s pokusy o prolomení advokátní mlčenlivosti. Všechno to asi začíná u dost laické představy, podle které je advokátní mlčenlivost výsada advokáta, která mu umožňuje neříkat to, co se dozvěděl od klienta a říct nechce. Ve skutečnosti je to ale zákonná povinnost, ze které advokát valný užitek nemá, jen řadu komplikací.

Smyslem je, aby mohl kdokoliv svěřit advokátovi cokoliv, s výjimkou chystaného zločinu, a nemusel se bát, že to advokát vyžvaní. Škála je dost široká, řekněme od plánů na rozvod až po přípravu na reorganizaci spojenou z propuštěním. A jen na okraj pro někoho trochu překvapivá informace. Oblast trestního práva není zdrojem těch nejcitlivějších tajemství, ta jsou z úplně jiných oblastí. A pokud jde o mne, rozhodně bych se bez těch tajemství obešel. Někdy dokonce s velkým potěšením. Leč jde o klienta a jeho důvěru, takže ve všech civilizovaných zemích je advokátům povinnost mlčenlivosti ukládána zákonem a následně také chráněna jak lokálními soudy, tak i Evropským soudem pro lidská práva. Bez efektivně fungující důvěrnosti informací svěřovaných klientem advokátovi žádný stát nemůže aspirovat na označení právní stát. Bylo tomu tak doposud i u nás, ale teď si nějak nejsem jistý.

Praní peněz, terorismus anebo možnost, že advokát přejde na druhou stranu a místo právních rad začne páchat protiprávní skutky, to vše vedlo k částečnému prolomení dříve zcela absolutní povinnosti advokátní mlčenlivosti. Výše zmíněné tlaky zatím byly vedeny s respektem k základnímu principu a končily přijatelným kompromisem. Teď ale přituhlo.

Začalo to tlakem Ministerstva financí, které se pokusilo prostřednictvím vládního návrhu novely daňového řádu, odůvodňované potřebou transpozice Směrnice Rady (EU) 2016/2258., tzv. směrnice DAC 5 do českého právního řádu, prolomit advokátní mlčenlivost způsobem, který s tím, co je v uvedené směrnici (opatření proti praní peněz a financování terorismu) nemá nic společného. Advokacie hlasitě protestovala a výsledkem byl pozměňovací návrh, který – podobně jako automobil Trabant nebo manželství – uspokojí, ale nenadchne.

V té chvíli se na scénu vydrápali piráti a ústy poslanců Michálka a Ferjenčíka předložili svůj pozměňovací návrh, kterým se zřetelně pokoušejí zrušit advokátní mlčenlivost jako takovou. Limitovanou formulaci, která ukládá advokátovi povinnost pouze ve vztahu k potřebě mezinárodní spolupráce v uvedené oblasti „vylepšili“ o prolomení advokátní mlčenlivosti v …případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje a dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti ve výši přesahující hodnotu 500 000 Kč.

Prvé, čeho si všimne i laik, je právo správce daně odhadnout, že se daňový subjekt chystá někdy v budoucnu k daňové nekalosti, při níž nedojde k nesplnění daňové povinnosti ve výši přesahující „hodnotu“ 500 000 Kč. A hned jednat. Nevím, co pány poslance inspirovalo, ale nejvíc to vypadá na Orwelův 1984. Protože jen Velký bratr dokáže odhalit odporné individuum, v jehož mozku se urodila tak ohavná myšlenka, a včas ho, pomocí informace získané od jeho advokáta, ostatně taky dost podezřelého, odhalit a postihnout. Nejlépe zřejmě vaporizovat. Budu se muset podívat na zasedací pořádek Sněmovny, ale vypadá to, že jednak piráti sedí asi dost blízko komunistů a jednak jsou některé ideologie poměrně snadno přenosné.

Ponechám-li stranou zcela vágní pojem „hodnota 500 000,- Kč“, usvědčující autory z dost elementárních neznalostí, pozoruhodné je, kam až prolomení povinnosti advokáta zasahuje. Při troše dobré vůle, a ta úředníkům chybí v takových případech jen málokdy, totiž bude možné požadovat jakoukoliv informaci. Prolomení či fakticky úplné zrušení advokátní mlčenlivostí není nijak vázáno ani na konkrétní informace, jichž se finanční úřad může domáhat. Bude-li se berňáku jevit interesantní dozvědět se, proč klient advokáta navštívil, o čem si spolu povídali, případně v jaké věci advokát klienta zastupuje a jaké mu poskytl informace, bude mu advokát plně k dispozici. Tedy bude muset sdělit finančnímu úřadu například, že pan XY se byl poradit o svém rozvodu, protože mu manželka poněkud bočí, jak říkají na Moravě. Anebo, že probírali dopad nevydařeného obchodu na další osud klienta-obchodní společnosti a jak to nejlépe naservírovat akcionářům. Co pak bude následovat, se lze jen dohadovat. Nicméně doba, kdy se řešily jen úniky z policejních spisů, se v případě přijetí tohohle zlepšováku bude jevit jako idylka a procházka růžovým sadem. 

Podle etických pravidel advokát nesmí prověřovat pravdivost informací svého klienta a na druhou stranu mu ani nemusí vnitřně věřit. Je ale nezbytné, aby klient věřil advokátovi. Mimo jiné, aby mu věřil, že ho advokát nepodtrhne, a to co mu sdělil, nebude nikde vykládat. Zejména pak ne, že konzultoval s advokátem, zda to, co vymyslel, je ještě legální daňová optimalizace, anebo už nelegální daňový únik.

Pozměňovací návrh kráčí opačným směrem. Díky tomu a datovým schránkám bude moci daňový úřad vyzvat všechny advokáty, aby jim sdělili jména klientů, kteří se s nimi v posledním roce radili o daňových záležitostech. Z toho pak vyrobí seznam a z něho vyberou transparentním způsobem – nabízí se například něco ve stylu karlovarské losovačky – ty klienty, u kterých se provede hloubkový průzkum advokátní dokumentace. Advokát také bude vyslechnut k tomu, co se od klienta při poskytování právní pomoci dozvěděl. A tak se nutně nabízí otázka, kdo by takovému advokátovi mohl důvěřovat. Bezpečnější bude svěřit se nějakému vinkláři, co nemá datovou schránku a berňák o něm neví. 

Říkalo se za bolševika, že společnost se u nás dělí na spokojené a nespokojené občany. Po těch nespokojených pak jde StB, zatímco po těch spokojených hospodářská kriminálka. Aby to jedni nebo druzí orgánové neměli zas až tak lehké, ničili jsme tehdy vždy na konci roku advokátní diáře. Jestli poslanci návrh svých kolegů přijmou, nebude stačit mazat diáře, ale budeme si asi muset vždycky v lednu nechat udělat lobotomii. A s klientem se bavit jen o modelových příkladech. Například, že slyšel v tramvaji od zcela neznámých lidí o určité situaci, kdy někdo, taky zcela neznámý něco udělal nebo něco zvažoval a klient by se chtěl jen tak cvičně přeptat, jak by se to posuzovalo právně, kdyby na to přišlo, protože to už v té tramvaji nějak nestihli probrat. Nedokážu si sice v tomhle stylu představit právní analýzu nebo rozbor korporátní compliance, ale určitě to taky nějak půjde. Tedy do doby, než ten nesmysl zruší Ústavní soud, v což pevně věřím. Tak jestli by nebylo jednodušší tenhle návrh prostě nepřijímat.

JUDr.Tomáš Sokol je místopředsedou České advokátní komory a partnerem advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák.

   

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1