Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Neomezené referendum? Nedávejme odpůrcům dosavadního řádu vidle, varuje Jan Kysela

Neomezené referendum? Nedávejme odpůrcům dosavadního řádu vidle, varuje Jan Kysela

Českou politickou scénou hýbou debaty o možném přijetí ústavního zákona o celostátním referendu. Experti na ústavní právo, které INFO.CZ oslovilo, před tímto nástrojem ale spíše varují, může být totiž snadno zneužitelný. Například podle profesora Jana Kysely aktuální návrh předložený SPD opomíjí všechna rizika. „Pro SPD stačí vůle lidu, třeba pro přímou změnu ústavního pořádku. A to je riskantní. Současné demokracie mají být obranyschopné, takže vybavovat ruce odpůrců dosavadního ústavního řádu vidlemi, nepovažuji za právě prozíravé,” varuje. 

Připomíná totiž, že kvalita rozhodovacího procesu nespočívá jen v určení rozhodovatele: „Ten je navíc obvykle specializovaný: o něčem rozhodují soudy, o něčem úřady, o jiných věcech vláda, o dalších parlament a podobně. Jen abstraktní lid má být najednou dokonale způsobilý rozhodovat o čemkoliv?“ ptá se Jan Kysela, který je rovněž proděkanem Právnické fakulty UK. Připomíná také, že kromě rozhodovatele nás navíc vesměs zajímá otevřenost rozhodovacího procesu, práce s informacemi či možnost kontroly.

Skupina poslanců, mezi nimiž je jako první podepsaný předseda SPD Tomio Okamura,  svůj návrh ústavního zákona o celostátním referendu vysvětluje na začátku důvodové zprávy takto: „Předkladatelé navrhují tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Podmínkou je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezena a možnosti přímého rozhodování občanů byly co nejširší. Proto se předkladatelé snaží klást co nejmenší překážky jak při samotném vyhlašování referenda (nízký počet petentů), tak při určování platnosti referenda (neexistence minimálního kvora).“  

Hlasování lidu, tedy suveréna, by podle návrhu mělo být omezeno jen v několika věcech: „Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu, jakož ani a) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod, b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva, nebo c) k zásahu do výkonu moci soudní,“ zní jeden z navrhovaných odstavců zákona.

Profesor Kysela říká, že sám nikdy nebyl příznivcem celostátních referend a v současné společensky zjitřené době je jim nakloněn ještě méně. „Oproti minulosti se součástí debat o obecném referendu stalo věcné téma, vystoupení z Evropské unie. Nedávná britská zkušenost, jakož i čerstvá domácí zkušenost s úpadkem veřejných diskusí, v nichž jsou věcné argumenty přebíjeny vymyšlenými zprávami a čistými emocemi, ukazují úskalí rozhodování v referendu, v němž z povahy věci není kompromis možný,“ varuje profesor Kysela.

Rád by se rovněž vyhnul podobné chybě, jako bylo zavedení přímé volby prezidenta:„Přímá volba hlavy státu znamenala otřes pro náš ústavní model vládnutí, nerad bych, aby referendum tento model rozvrátilo.“

Vyhovuje mu tak dosavadní nastavení, když může parlament přijmout ústavní zákon o referendu o konkrétní věci. „Za legitimní bych považoval také debatu o tom, zda z referenda neudělat nástroj zvyšující rigiditu Ústavy. Například zásadní změny Ústavy by mohly vyžadovat potvrzení v referendu,“ napadá profesora Kyselu.

Větší zapojení občanů by podle něj mohla představovat například lidová iniciativa, tedy návrh zákona předložený parlamentu prostřednictvím petice: „Považuji to sice za zbytečné, má-li zákonodárnou iniciativu každý poslanec, ale snad by to nemuselo být škodlivé. Za škodlivé a nebezpečné považuji zejména závazné referendum o blíže nespecifikovaných obecných otázkách, iniciované občany, protože tu chybí korektiv kompetentního orgánu.“

Určitě ne o EU či NATO

Bývalý ústavní soudce Pavel Mates, který je docentem na Vysoké škole finanční a správní, se pak proti přímé demokracii vymezuje: „I jen rozsáhlejší nahrazení zastupitelské demokracie přímou by si totiž vyžadovalo soustavnou a trvající participaci informovaných a o politické dění se zajímajících občanů, což je nesplnitelný ideál.“ Nezříká se referenda vůbec, ale uplatňovat by se mělo podle jeho slov v prvé řadě na lokální úrovni, kde je tuto participaci možné vyvolat.

V současných debatách navíc podle svých slov nezaznamenal příliš mnoho věcných argumentů pro zavádění přímé demokracie: „Spíše šlo o obecné politické proklamace, jednoduchá hesla. Někdy si nejsem jist, zda si jejich autoři vůbec uvědomují, že říkají úplné nesmysly. Tvrdí-li  někdo například, že v referendu budeme rozhodovat o zrušení zákazu trestu smrti, možná, že jen neví, že tento zákaz plyne ze závazků, které republika převzala podpisem Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, která tento trest vylučuje.“

V konkrétní rovině pak varuje zejména před tím, aby se referendum mohlo konat i o vystoupení z EU či NATO. “Většina občanů si umí snadno spočítat, že při přijetí eura se jejich příjem se sníží z 25 000 korun na 1000 euro. Jenže oni budou také vystrašeni tím, že opět ztratíme kus suverenity a budeme se muset podílet na umořování řeckého dluhu. Ale jen nemnozí jsou schopni domyslet mnohé další pozitivní makroekonomické dopady,” argumentuje Pavel Mates. 

„Nebezpečí přímé demokracie vidím v tom, že se občané mohou poměrně snadno stát objektem zdánlivě jednoduchých a srozumitelných argumentů a to tím spíše, že odpověď na položenou otázku může být jen ano-ne,“ dodává.

Referendum být může, ale nemusí

Velké poptávky po zavedení refereda si všímá i Ondřej Preuss z pražské právnické fakulty: „Tento institut celosvětově zažívá nebývalý boom včetně zemí s tak „nepřátelskou” tradicí k lidovému hlasování jako je Velká Británie. Je to však dostatečný argument pro tak zásadní průlom? V zemi s rozdělenou společenství musí být každopádně případné podmínky vypsání referenda, jeho platnosti a závaznosti velmi dobře uváženy, aby nenarušilo již tak těžce zkoušenou a křehkou stabilitu ústavního systému.“

Podle proděkana pražské právnické fakulty Marka Antoše jde však spíše o politickou otázku. Z  odborného hlediska totiž podle něj nepředstavuje současná absence ústavního zákona o referendu žádný problém: „Občas se říká, že absence obecného ústavního zákona o referendu je jakýmsi ústavním deficitem či nenaplněním Ústavy, která jeho přijetí předpokládá. Není to pravda: Ústava naopak v článku 2 klade důraz na reprezentativní demokracii, přičemž „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Znamená to tedy, že může, ale nemusí.

Celý problém je ale daleko složitější. Podle Antoše jde totiž hlavně o to, jak by pravidla obecného referenda konkrétně vypadala, existují totiž čtyři typy tohoto hlasování. Antoš rozlišuje referenda konkrétně na participační (ta může vyhlásit typicky parlament a slouží v podstatě jako „kvalifikovaný výzkum veřejného mínění“), blokační (mohou být vypsána buď z lidové iniciativy, nebo z iniciativy parlamentní menšiny a umožňují lidu zablokovat zákon, který byl schválený parlamentem), konfirmační (pro potvrzení některých závažných rozhodnutí parlamentu,například pokud parlament mění Ústavu, vstupuje či vystupuje z EU a podobně) a iniciativní (na základě lidové iniciativy se vypíše referendum o otázce, kterou předloží petiční výbor).

„V diskusích, které se u nás vedou, se velmi často pojem referenda ztotožňuje s tím posledním typem, ale to je chybný přístup,“ varuje Antoš. „V rámci EU naopak převažují země, které iniciativní referendum vůbec neumožňují, pracují však s některým z těch předchozích typů či jejich kombinací. Obecně lze říci, že země západní Evropy jsou k iniciativnímu referendu velmi skeptické: čistě na základě podpisů voličů ho tam nelze vyvolat vůbec nikde. Vstřícnější je jen pět zemí východní Evropy: Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Slovensko,“ vysvětluje. Debata by talk pole Antoše měla být hlavně o tom, jaké refendum zavést či nezavést.

Jak fungují švýcarská referenda? Podrobnosti čtěte zde>>>

  
 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek