Články odjinud

Normalizace ve Sbírce zákonů. Pookupační přechodný zákon platil až do roku 1990. Právní osmičky 2

Normalizace ve Sbírce zákonů. Pookupační přechodný zákon platil až do roku 1990. Právní osmičky 2

Před 50 lety vyšly první zákony bezprostředně reagující na srpnovou sovětskou okupaci tehdejšího Československa. Schváleny byly 13. září, ve Sbírce zákonů ale vyšly až 26. září. Šlo zejména o zákony o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku a o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků. Právě zákon o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku byl tím prvním, který obsahoval slovo normalizace.

Poslanci Národního shromáždění se ke schválení zmíněných zákonů sešli v pátek 13. září. Schůzi řídil jeho předseda Josef Smrkovský, účastnil se jí ale i prezident Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček či předseda vlády Oldřich Černík. Dění můžeme rekonstruovat díky stenoprotokolu, který je dostupný na webových stránkách Poslanecké sněmovny a z něhož vycházíme při následných citacích.

Odbojná atmosféra, kterou bylo protknuté srpnové pookupační zasedání, se vytratila. Ústavní právník Ján Gronský píše o „zcela změněné atmosféře rezignace a opurtunního přizpůsobení se posrpnové situaci” (viz Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa III. 1960 - 1989. Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, Praha 2007, str. 143 a násl.).

Národní shromáždění stojí za vládou

Národní shromáždění tak nejprve projednalo Prohlášení vlády ke vzniklé situaci a k nezbytně naléhavým opatřením. Oldřich Černík shrnul dosavadní směřování vlády, jeho slova ale zároveň odrážela novou realitu a přítomnost sovětských vojsk. Už v úvodu svého vystoupení přitom dospěl k těmto závěrům:

„1. Naše země bude dále pokračovat v polednovém socialistickém vývoji, jak jej předurčila v dokumentech ze svých zasedání KSČ, vedoucí síla naší společnosti. Nová situace bude vyžadovat určité úpravy úkolů stanovených vládou, jak jste je obdrželi v podkladových materiálech pro dnešní jednání. Jejich obsahové zaměření i časové rozložení musí být podřízeno novým podmínkám.

2. Tváří v tvář realitě posledních měsíců a týdnů tak jako dříve jsme i nadále součástí socialistického společenství států, se kterými nás váží společné cíle a zájmy, a jsme odhodláni v zájmu našich národů vzájemné vztahy rozvíjet a upevňovat.

3. Naše jediné východisko je nyní dáno výsledky jednání naší delegace v Moskvě. Jsme hluboce přesvědčeni, že politické řešení vzniklé situace je v zájmu našich národů a národností, v zájmu a v hlubokém souladu s cítěním naší dělnické třídy, rolnictva a inteligence. Je tedy i v zájmu socialismu jako společenského řádu, založeného na takové míře demokratických práv a svobod, které nemůže lidu zajistit žádná buržoazní demokracie. Vláda předstupuje před Národní shromáždění s prvními návrhy, které je třeba co nejdříve realizovat, a také vás chce informovat o způsobu realizace závěrů moskevských jednání. Vláda se ve své politice bude opírat o Národní frontu a její organizace, sdružující pracující měst i venkova.”

Národní shromáždění pně důvěřuje vládě

Černík pokračoval například tím, že „závěry moskevských jednání představují politický dokument - komplex neodkladných kroků k postupné normalizaci života naší společnosti, vedoucích k upevnění socialismu v ČSSR, k upevnění moci pracujících, k upevnění socialistického společenství”. Mluvil třeba i o postupném odchodu sovětských vojsk z československého území.

Předseda vlády poté řečnil ještě velmi dlouho, rozváděl jednotlivé teze a popisoval další směřování československé vlády. Následovalo vystoupení prezidenta Svobody, jakož i dalších funkcionářů.

Národní shromáždění poté jednomyslně přijalo toto usnesení k vládnímu prohlášení:

„Národní shromáždění

1. projednalo na své 26. schůzi dne 13. září 1968 prohlášení vlády ke vzniklé situaci a k nezbytně naléhavým opatřením;

2. bere na vědomí nezbytnost úpravy programu vlády schváleného Národním shromáždění dne 3. května t. r. a pokládá to ve shodě s vládou, vzhledem k vzniklé situaci, za nezbytné;

3. vyslovuje plnou důvěru vládě republiky a podporu při realizaci jejího programu;

4. při této příležitosti se obrací ke všem občanům republiky, aby ukázněným plněním zákonů a nařízení a nutných opatření uvědoměle působili ke konsolidaci politických poměrů a aby důsledným plněním svých pracovních úkolů přispívali k realizaci vládního programu a tím k dalšímu rozvoji naší socialistické společnosti.”

Komunismus v ČeskoslovenskuKomunismus v Československuautor: Info.cz

První zákon obsahující slovo normalizace

Následně poslanci schválili první zákon obsahující slovo normalizace. Šlo o předpis o některých přechodných opatřeních k upevňování veřejného pořádku, který vyšel ve Sbírce zákonů pod číslem 126/1968 Sb., a to 26. září v částce 36. Zákon je v digitální podobě dostupný na webových stránkách ministerstva vnitra, citujeme jej podle webu zakonyprolidi.cz

V Národním shromáždění jej představil ministr vnitra Jan Pelnář. „Předložený návrh zákona je jedním z nutných legislativních opatření, která je třeba urychleně přijmout k vytvoření podmínek pro normalizací vnitřních poměrů ve státě,” uvedl na začátku svého vystoupení.

Jeho následná slova se nesla v duchu úvodního prohlášení samotného zákona („v zájmu urychleného vytvoření podmínek pro normalizaci vnitřních poměrů ve státě vzniklých po 20. srpnu 1968, k zajištění bezpečnosti a ochrany osob a majetku a k upevnění veřejného pořádku”), Pelnář přitom zdůrazňoval nutnost bezpečnosti občanů a ochrany před zneužitím práv. Stejně jako dočasnost daných pravidel, které měly být následně ještě upraveny.

Zákon ale platil v novelizovaných znění až do roku 1990, přibyly k němu ale ještě další předpisy.

Pokuta až tři tisíce

Z dnešního pohledu vypadá zvláštně, že i tento zákon přijalo Národního shromáždění jednomyslně. Zákon totiž směřoval proti veřejným shromážděním a manifestacím, podobně jako vůči dobrovolným organizacím.

Podle již zmíněné knihy docenta Gronského šlo o první „normalizační” legislativní akt „období, jež neznamenalo jen návrat k politické situaci před lednem 1968, ale které v mnohém (i když bez politických justičních vražd) obnovilo systém, jenž existoval v Československu v padesátých letech”. Podle ústavního právníka tak „byla fakticky zrušena svoboda shormažďování a sdružovací”.

Zákon byl přitom napsán vemi obecně. Okresnému výboru například dával v prvním paragarafu pravomoc zakázat či rozpustit veřejné shromáždění: „a) jestliže zaměření nebo průběh veřejného shromáždění by mohl narušit důležité zahraničně politické zájmy státu, b) jestliže by konání veřejného shromáždění bylo v rozporu se zákonem, bylo zaměřeno proti socialistickému řádu nebo by jinak ohrozilo veřejný pořádek.”

Podle prvního odstavce druhého paragrafu pak platilo, že: „Orgán státní správy zastaví činnost dobrovolné organizace nejvýše na dobu tří měsíců, popřípadě organizaci rozpustí, jestliže její činnost směřuje proti Ústavě Československé socialistické republiky, proti samostatnosti a celistvosti státu, proti socialistické hospodářské soustavě, mírovému soužití mezi národy nebo proti důležitým zahraničně politickým zájmům státu; učiní tak též, jestliže činnost organizace je jinak v rozporu se zákony nebo se stanovami, pokud nebude zjednána náprava ve stanovené lhůtě a nelze-li nápravy dosáhnout opatřeními podle jiných právních předpisů.”

Zákon hrozil i přísnou peněžitou sankcí. Pokud nešlo o trestný čin, byla ve hře pokuta až 3000 Kčs. Podle nového právního předpisu se začalo postupovat právě 26. září, tedy ve chvíli, kdy vyšel ve Sbírce zákonů.

Poslanci následně schválili další důležitý zákon, týkající se cenzury v médiích. Tomu se ale již budeme věnovat v dalším dílu tohoto seriálu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud