Novela antidiskriminačního zákona budí emoce. Chci stejné podmínky pro všechny, hájí ji předkladatelka | info.cz

Články odjinud

Novela antidiskriminačního zákona budí emoce. Chci stejné podmínky pro všechny, hájí ji předkladatelka

Sněmovna bude brzy řešit kontroverzní návrh na zpřísnění antidiskriminačního zákona. Žaloby by nově mohli podávat nejen ti, kteří se cítí diskriminovaní, ale také neziskové organizace. Důkazní břemeno by přitom vždy leželo na žalované straně, která by tak měla sama dokazovat, že nepochybila. Návrh má řadu kritiků, kteří mluví mimo jiné o nebezpečném a zneužitelném nesmyslu. Podle jeho předkladatelky Moniky Červíčkové z hnutí ANO je ale nutný. „Současný stav nezaručuje rovné podmínky pro všechny domnělé oběti diskriminace,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ.

Potřebuje Česko vaši novelu? Komu a v čem by měla konkrétně pomoci?

Cílem novely je zajistit spravedlivý proces všem zranitelným skupinám, které antidiskriminační zákon chrání, a napravit jejich aktuální procesní znevýhodnění, a to zejména v oblasti důkazního břemene. Současný stav nezaručuje rovné podmínky pro všechny domnělé oběti diskriminace. Jsem přesvědčena, že nemůžeme akceptovat rozdílnost vymahatelnosti práva pro odlišné druhy diskriminace. Nevidím důvod k současnému stavu, kdy je řešeno odlišně důkazní břemeno pro diskriminaci etnika, pohlaví a na druhé straně například seniorů, handicapovaných a dalších skupin.

Podle výzkumu Úřadu veřejného ochránce práv se asi 11 procent obyvatel ČR cítí nebo cítilo být diskriminováno. Nejvíce ohroženými jsou osoby zdravotně postižené či senioři. Další významnou skupinou, která se potýká s diskriminací na trhu práce, jsou občané ve věku nad padesát let. Zhruba každý třetí nezaměstnaný je z této věkové kategorie. Diskriminované se cítí také děti, které vyrostly v dětských domovech, a to na trhu práce i v přístupu k bydlení.

Pro naprostou většinu občanů, kteří se cítí být diskriminováni, je však velmi finančně i psychicky náročné začít problém řešit soudní cestou. Podle dostupných statistik se rozhodne diskriminačnímu jednání bránit asi jen 10 procent z nich.

Máte příklady, kdy současná pravidla nestačí?

V současnosti je aplikován tzv. individuální model, kdy zákon poskytuje ochranu výlučně konkrétní oběti, ta jediná má možnost domáhat se svých práv v rámci soudního nebo správního řízení. Stávající systém znemožňuje efektivně odstraňovat tzv. systémovou diskriminaci a umožňuje pouze dodatečně řešení vzniklé újmy. Z mého pohledu je také nutné posílit institut, který povede k větší prevenci. Přijde mi normální, aby se společnost snažila zabránit diskriminaci ještě v čase, kdy nemusí na jednotlivce dolehnout. Navíc obdobné znění dle naší novelizace antidiskriminačního zákona aplikuje většina zemí EU.

Kontroverzní záležitostí, na kterou kritici upozorňují, je návrh, aby se důkazní břemeno v jistých případech přenášelo na žalovanou stranu. Proč by tomu tak mělo být? Není lepší se držet praxe, kdy má dokazovat cizí provinění žalující strana?

Princip sdíleného důkazního břemene existuje v našem právním systému již od roku 2000. Uplatňuje se běžně v pracovněprávních sporech. Zaměstnavatelé přitom nevolají po jeho zrušení – dle dosavadních zkušeností jsou rádi, že mohou soudu v případě podezření na diskriminaci vysvětlit důvody svého jednání. Tento princip se osvědčil. Soudy řeší jednotky diskriminačních sporů ročně. Je jich zhruba pět, šest.

Princip přesunu důkazního břemene je v současném českém právu upraven nerovnoměrně, neboť v některých případech diskriminace se aplikuje a v některých nikoliv – tj. ve všech případech rasové diskriminace, ve všech případech diskriminace v oblasti zaměstnání a povolání a ve věcech přístupu ke zboží a službám na základě pohlaví. V ostatních oblastech, jež nejsou právem EU upraveny a přesun důkazního břemene tudíž není vyžadován, k němu podle českého práva nedochází.

Bez přesunu důkazního břemene v řízení před soudem jsou přitom možnosti obětí diskriminace výrazně ztíženy. Například při odepření služby, vzdělání či zdravotní péče příslušníkovi etnické menšiny v současnosti postačí, aby před soudem prokázal nepříznivé zacházení a tvrdil, že důvodem diskriminace byla jeho etnicita. Důkazní břemeno pak přechází na žalovaného. Je na něm, aby prokázal, že jeho jednání nebylo motivováno etnicitou žalobce. Bude-li ale ve stejné situaci senior nebo osoba se zdravotním postižením, k přesunu důkazního břemene nekoncepčně podle stávající právní úpravy nedojde. V praxi tak dojde ke znevýhodnění seniora oproti příslušníkovi etnické menšiny.

A co zapojení neziskových organizací? Hnutí ANO předkládá třeba i novelu omezující množství subjektů vstupujících do stavebního řízení, které takto chcete zrychlit. U vašeho „antidiskriminačního“ návrhu přitom jdete opačnou cestou a množství potenciálních aktérů zvyšujete. Je to nutné? Co to přinese?

Nepřijde mi vůbec vhodné srovnávat stavební řízení a řízení ve věci diskriminace, nevidím v tom žádnou paralelu. Spíše bych odkázala na obdobné řešení v rámci ochrany spotřebitele, kde zrovna tak mohou právo vymáhat neziskové organizace. Jak jsem již uvedla mezi diskriminovanými je řada handicapovaných a seniorů. Pro obě tyto skupiny je typické, že je pro ně velmi náročné domáhat se nápravy diskriminace jako jednotlivec.

Představme si například situaci, kdy v současné době může být diskriminací postižen občan s mentálním handicapem, se sníženou inteligencí. Opravdu mají odpůrci naší novelizace pocit, že těmto lidem současné znění antidiskriminačního zákona umožňuje rovné podmínky? Přiznejme si, že takové oběti diskriminace by bez možnosti zastupování například právě těmi neziskovými organizacemi byly zcela bez šance domožení se nápravy.

Neziskové organizace navíc mohou velmi dobře fungovat právě preventivně a dosáhnout odstranění případného diskriminačního chování ještě v době, kdy diskriminace nedopadne na jednotlivce.

Neobáváte se, že to ve výsledku bude zneužívané a přinese neúnosné množství žalob, které vytvoří zátěž pro firmy a podnikatele?

Neobávám, v žádném ohledu. Opět mohu jen zopakovat, že obdobnou právní úpravu aplikuje řada zemí EU včetně Slovenska. Ani v jedné této zemi nedošlo k situaci, která by jen naznačovala „neúnosné“ množství žalob.

Jak jsem zmínila, již teď musí v některých případech diskriminace zaměstnavatelé prokazovat své nediskriminační jednání. A mluví zde někdo o extrémní finanční zátěži? Nemluví. Je to pouze rétorika odpůrců novelizace, kteří nejsou zcela obeznámeni se stávajícím zněním, případně se pouze snaží zastrašovat veřejnost.

Máte pro zákon dojednanou podporu? Mezi ty, kteří novelu kritizovali, patřil i poslanec ANO Patrik Nacher, který předlohu popisuje jako „nebezpečnou“.

Nezastírám, že získat podporu bude mezi jednotlivými poslanci náročné. Nicméně věřím, že si nakonec uvědomí, že jde zejména o narovnání stejných podmínek pro všechny občany, kteří jsou diskriminací ohroženi. Věřím, že názor poslanců není závislý na mínění kolegy Nachera, ale že v průběhu diskuze budou ochotni vyslyšet relevantní argumenty.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Game of Thrones s08e03 - shrnutí 3. dílu

Game of Thrones s08e04 - shrnutí 4. dílu

Články odjinud