Nový šéf správní justice 3: NSS by mohl při nečinnosti prezidenta ukončit svoji činnost, varuje Pavel Mates | info.cz

Články odjinud

Nový šéf správní justice 3: NSS by mohl při nečinnosti prezidenta ukončit svoji činnost, varuje Pavel Mates

 

Pokračujeme v mapování pravidel pro jmenování nového šéfa Nejvyššího správního soudu (NSS). „Pro jmenování soudců NSS existuje zvláštní procedura, daná specifickou povahou správního soudnictví. Podle § 121 odst. 2 soudního řádu správního, lze k výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu přidělit soudce po předchozím souhlasu tohoto soudce, pokud vykonával právní praxi, případně vědeckou či pedagogickou činnost v oboru ústavního, správního nebo finančního práva po dobu nejméně 10 let. Nezbytnou podmínkou k tomu současně je předchozí souhlas předsedy NSS. Tento souhlas je vykládán jako jistý korektiv vůči možnému vlivu vlády. Dalším korektivem je to, že ke kandidátovi se vyjadřuje soudcovská rada NSS,” popisuje základní pravidla bývalý ústavní soudce a odborník na správní právo docent Pavel Mates.

Lze podle vás dosáhnout situace, kdy by mohl být jmenován předsedou či místopředsedou Nejvyššího správního soudu člověk v současnosti působící mimo tento soud, a to bez souhlasu předsedy NSS?

Odpověď na tuto otázku plyne z § 13 odst. 2 soudního řádu správního (sřs), podle něhož předsedu a místopředsedu NSS jmenuje prezident republiky z řad soudců tohoto soudu. Zde je třeba současně poukázat na čl. 62 a čl. 63 odst. 2 Ústavy, z nichž se podává, že toto jmenovací právo prezidenta republiky je podmíněno kontrasignací předsedy vlády, resp. jím pověřeného člena vlády. O tom, proč je tu rozdíl oproti jmenování předsedy/místopředsedy Nejvyššího soudu podle čl. 62 odst. f/ Ústavy, které činí prezident republiky bez kontrasignace, lze jen spekulovat. Zřejmě nejblíže pravdě je, že Ústava byla o ustanovení týkající se NSS doplněna na poslední chvíli a již nebylo pomyšleno na souvislosti s jejími dalšími ustanoveními.

Pro jmenování soudců NSS existuje zvláštní procedura, daná specifickou povahou správního soudnictví. Podle § 121 odst. 2 sřs lze k výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu přidělit soudce po předchozím souhlasu tohoto soudce, pokud vykonával právní praxi, případně vědeckou či pedagogickou činnost v oboru ústavního, správního nebo finančního práva po dobu nejméně 10 let. Nezbytnou podmínkou k tomu současně je předchozí souhlas předsedy NSS. Tento souhlas je vykládán jako jistý korektiv vůči možnému vlivu vlády. Dalším korektivem je to, že ke kandidátovi se vyjadřuje soudcovská rada NSS.

Lze uzavřít tak, že předsedou/místopředsedou NSS může být jmenován jen soudce tohoto soudu a nikdy extraneus a k přidělení k tomuto soudu je conditio sine qua non souhlas předsedy, bez něhož by tedy nebyl takový akt platný.

Lze si například představit situaci, kdy by skončil mandát současnému předsedovi i místopředsedovi a až poté by byl jmenován nový předseda, který by se stal ještě před tím soudcem NSS? Bylo by pak možné tohoto dosáhnout bez souhlasu předsedy NSS?

Takovou situaci si představit lze a dojít k ní může docela jednoduše, pokud by prezident republiky nekonal a nového předsedu/místopředsedu NSS nejmenoval ještě předtím, než vyprší mandát stávajícím funkcionářům. Jak ovšem patrno z předešlého výkladu, soudcem NSS se může stát pouze ten, k jehož přidělení je dán souhlas předsedy NSS, přičemž jak rozumím položené otázce, ten by momentálně nebyl, čili by neměl, kdo dát nutný souhlas. Zdá se, že jde o situaci blízkou písničce Lojza a Líza, kde je hledáno řešení pro zásobení domácnosti vodou, které dopadlo patem, protože vědro má díru. Uvažováno ad absurdum, mohl by tak za několik let NSS ukončit svoji činnost, pro absenci soudců.

Zastupuje předsedu někdo, pokud jde o souhlas s přidělením či přeložením, ve chvíli, kdy vyprší mandát jak předsedovi, tak místopředsedovi?

Jednací řád NSS pamatuje na situaci, kdy by jak jeho předseda, tak místopředseda byli nepřítomní. Podle jeho § 5 zastupuje předsedu soudu předseda kolegia pověřený předsedou soudu, a pokud ho není (což je stávající situace, protože tato funkce není vůbec obsazovaná), zastupuje předsedu soudu služebně nejstarší přítomný předseda senátu, případně soudce. Tito však nejsou oprávněni vykonávat pravomoc vyhrazenou v zákoně o soudech a soudcích, výlučně předsedovi, resp. místopředsedovi soudu, přičemž podle § 73 odst. 3 tohoto zákona lze soudce přeložit k výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu jen se souhlasem předsedy tohoto soudu.

Byl by podle vás výše popsaný postup legitimní?

Myslím, že odpověď zde může být jednoslovná: nebyl. Jak známo ex iniuria ius non oritur, čili z bezpráví nemůže vzejít právo.

Hrozil by pak soudní přezkum tohoto postupu a jeho případné zrušení?

Situaci by zde zřejmě musel řešit Ústavní soud, který by uložil prezidentu republiky, aby jednal a jmenoval předsedu/místopředsedu NSS podle zákona. Ve věci jmenování funkcionáře soudu rozhodoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/06, byť připomínám, že tu šlo o jinou situaci, nicméně z tohoto judikátu přinejmenším plyne, že tento soud je kompetentní takovou záležitostí se vůbec zabývat. Otevřenou zůstává otázka, kdo by byl legitimován k podání návrhu.

Kdo by měl v tomto případě kontrasignovat rozhodnutí prezidenta – premiér, nebo ministr spravedlnosti?

Máte-li na mysli situaci, popsanou ve druhé otázce, pak si myslím, že by k takovému aktu vůbec neměl nikdo dát souhlas.

K tomu ještě připojuji, že podle čl. 59 odst. 2 Ústavy se prezident republiky zavazuje ve svém slibu,  že bude zachovávat Ústavu a zákony České republiky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud