Články odjinud

Občanský zákoník psal Karel Eliáš, vykládat ho bude Jan Eliáš. Spiknutí to není, směje se

Občanský zákoník psal Karel Eliáš, vykládat ho bude Jan Eliáš. Spiknutí to není, směje se

Vypadá to jako spiknutí Eliášů, žertuje nový předseda civilního kolegia Nejvyššího soudu Jan Eliáš. Naráží na to, že nový občanský zákoník, do jehož výkladu teď bude ještě silněji promlouvat, napsal profesor Karel Eliáš. Jde ale jen o shodu jmen. Jan Eliáš teď v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje svůj postoj k novému soukromému právu i zamýšleným změnám civilního procesu, stejně jako své záměry ve vedení kolegia.

Jaké jsou vaše záměry ve funkci předsedy civilního kolegia Nejvyššího soudu?

U Nejvyššího soudu působím již téměř 13 let, přesně od 1. května 2006. Za tu dobu jsem se zabýval již několika „specializacemi“ (zpočátku problematikou náhrady škody, posléze především restitučními otázkami a bezdůvodným obohacením). Nejprve jsem působil v senátu 25 Cdo, poté jsem se věnoval určené agendě v senátu 28 Cdo, v němž působím jako řídící předseda i v současnosti. V situaci, v níž odcházel můj předchůdce z pozice předsedy kolegia a hledal se jeho nástupce, jsem si uvědomil, že bych měl Nejvyššímu soudu splatit určitý dluh.

Velmi mě totiž těší, že mohu vykonávat práci, kterou mám vskutku rád a jíž se mohu plně věnovat. Rozhodně mě těší i to, že mohu patřit k civilnímu kolegiu zdejšího soudu, jehož členů si hluboce vážím. Z tohoto důvodu jsem se také o uvažovanou funkci ucházel, i když jsem si byl velmi dobře vědom (a popravdě mě to i v současné chvíli velmi mrzí) částečné ztráty účasti na tvorbě konkrétních rozhodnutí, jež je mi blízká. Na druhou stranu mám na paměti, že výkon funkce předsedy kolegia je časově limitován, je to jen „na pět let“ (úsměv).

Plánujete navázat na svého předchůdce Vladimíra Kůrku, nebo se chcete v této funkci naopak nějak vymezit?

Jednoznačně bych chtěl na činnost Vladimíra Kůrky navázat. Rozhodně si myslím, že předchozí předseda vedl kolegium skvěle, a byl bych rád, pokud by se mi to dařilo alespoň zčásti tak jako jemu.

V souvislosti s doktorem Kůrkou jsem již dříve použil termín vrchní vykladač nového občanského zákoníku. Jak byste se na něj tvářil vy? Budete jím?

Předseda kolegia určitě není vrchním vykladačem. Snad se dá říci, že by mohl být jakýmsi usměrňovačem v tom smyslu, že kolegium řídí, dbá po organizační stránce na fungování jeho nejpodstatnějších činností a moderuje diskusi o významných rozhodnutích. Měl by tedy věnovat pozornost jednotnosti rozhodování kolegia a v debatě nad projednávanými rozhodnutími upozorňovat na relevantní otázky, včetně těch, jež se týkají výkladu nového občanského zákoníku.

Samotná interpretace jakéhokoli aplikovaného předpisu, civilní kodex nevyjímaje, je však věcí nezávislé činnosti jednotlivých soudců, respektive soudních oddělení, a do té již předseda kolegia zasahovat nemůže a nesmí. Pokud jde konkrétně o nový občanský zákoník, Nejvyšší soud se snažil využít příležitosti ovlivnit občanský zákoník již ve fázi jeho přípravy. Jiná věc je, jak byly námi vznesené připomínky zapracovány. 

Teď už každopádně jde o výklad platného a účinného předpisu, což spadá do kompetence jednotlivých senátů Nejvyššího soudu. Každý z nich má vlastní agendu, na kterou jsou soudci daného oddělení specializováni, a do níž jim předseda kolegia z pozice orgánu státní správy soudu nemůže mluvit. Pokud dva senáty Nejvyššího soudu dospějí k odlišnému řešení určité otázky, rozhoduje o tom, který výklad je přesvědčivější, velký senát kolegia, jenž může dosavadní rozhodovací praxi překonat. Naopak kolegium k řešení těchto přímých konfliktů v rozhodovací praxi neslouží, je to spíše místo pro diskusi shromážděných soudců a rozhodování o publikaci vybraných rozhodnutí do „zelené“ Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Souhlasíte s názorem, že Nejvyšší soud rozhoduje v případě nového soukromého práva dosti konzervativně a drží se spíše starého textu zákona?

Na danou otázku je obtížná odpověď. Zatím je totiž předčasné hovořit o možném srovnávání obou právních úprav a rozhodovací praxe k nim, neb u většiny agend ještě k Nejvyššímu soudu nedorazilo dostatečné množství „srovnávacího materiálu“. Je možné konstatovat, že hlavní nápor Nejvyšší soud teprve očekává. V určitém předstihu jsou snad jen vlivem přechodných ustanovení senáty 22 Cdo (senát „věcněprávní“) a 27 Cdo (senát „korporační“), jež by se ke zmíněné problematice mohly lépe vyjádřit. Domnívám se, že bez problémů je použití dřívější judikatury v situacích, v nichž došlo novým právním předpisem k pouhému přeformulování původní úpravy. To je i v zájmu právní jistoty účastníků řízení.

A jaký máte obecně na nové soukromé právo a občanský zákoník názor? Je to povedený kodex? Souhlasíte s ním v jádru?

Občanský zákoník nabyl účinnosti již před pěti lety, je to pár dnů, kdy jsme „slavili“ výročí, a zcela nepopiratelně a zřetelně ovlivňuje život okolo nás, a tímto způsobem jej tedy musíme přijímat.

Měl by se už měnit nějakými zásadnějšími novelami?

Odpověď na tuto otázku již byla osvětlena v předchozích částech našeho rozhovoru, neb soudní praxe (minimálně Nejvyššího soudu), která, jak předpokládám, na řadu otázek najde přiléhavou odpověď i bez legislativního zásahu, ještě nebyla s novou právní úpravou konfrontována v takovém množství případů, tudíž těžká otázka a ještě těžší odpověď.

Jaká rozhodnutí Nejvyššího soudu za rok 2018 považujete za nejdůležitější?

Opět velmi obtížně řešitelný úkol. Soudce svá rozhodnutí v podstatě hýčká a leckdy upřednostňuje ta, která se rodila obtížně, v určitých případech je i přes jejich drobnější nedostatky podvědomě brání. Uvedené platí i pro mou osobu, pročež nebylo lehké vybrat rozhodnutí významnější než ostatní, když pominu procesní rozhodnutí vycházející z ustálené judikatury. Pomohla mi ovšem nedávná účast na tvorbě ročenky Nejvyššího soudu, v níž jsem se obdobnou problematikou musel zabývat, a v níž jsem tedy některá rozhodnutí uvedl, ačkoli jsem si vědom, že každý tvůrce takového specifického „žebříčku“ by jej pravděpodobně sestavil způsobem odlišným.

Mnou uvažovaná rozhodnutí jsou dohledatelná pod spisovými značkami 31 Cdo 927/2016, 31 Cdo 4831/2017, 21 Cdo 2494/2016, 28 Cdo 2546/2017, 29 Cdo 61/2017, 25 Cdo 1734/2016, 28 Cdo 5970/2016, 22 Cdo 155/2018 a 29 Cdo 2601/2016, 21 Cdo 4659/2016, 29 Cdo 5719/2016 a 22 Cdo 192/2017.

Jak se ke sporu o nový civilní proces stavíte vy osobně?

Předestřený problém bych rozdělil na dvě části. První z nich je navrhovaná úprava dovolacího řízení, která se nás bezprostředně dotýká a jež v kolegiu získala zcela minimální podporu. V současné době se připravuje znění dopisu adresovaného Ministerstvu spravedlnosti zabývajícího se tímto aspektem návrhu věcného záměru civilního řádu soudního. V ostatních částech již na kolegiu taková jednota nepanuje, i když relevantní díl kolegia považuje věcný záměr v podobě, jak byl předložen, za nereformovatelný.

Ale obecně, potřebujeme nový civilní proces?

V některých oblastech je možné uvažovat o dílčích úpravách. 

Tedy mělo by jít spíše o něco modernějšího?

Zatím diskutujme spíše o úpravě dovolacího řízení. Řada z mých kolegů, včetně mé osoby, vyjadřuje názor, že současná úprava dovolacího řízení v občanském soudním řádu je provedena v zásadě uspokojivě, popřípadě s ohledem na poměrně „mladé“ novely č. 404/2012 Sb. a 296/2017 Sb. je potřeba ponechat soudní praxi dostatečný prostor k uvážení o případných změnách.

Jako příklad je možné uvést období po prvé zmíněné novele, jež posloužilo k nalezení nedostatků vedoucích k zahlcení Nejvyššího soudu judikaturně nepříliš významnými spory a vyústilo v přijetí druhé z uvedených novel, omezující vyřizování právě těchto kauz soudem Nejvyšším (osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce účastníkům, kasační rozhodnutí odvolacích soudů a nákladové výroky). V současné době tedy není zapotřebí radikálně měnit naznačenou právní úpravu, můžeme se však bavit o případných dílčích změnách.

Na závěr to trochu odlehčeme. Co vás baví kromě práva?

Ve volném čase se věnuji kromě rodiny především hudbě, sportu a sledování filmů. V létě zřetelně upřednostňuji sport (jízda na kole, fotbal, volejbal, tenis, plavání apod.), zatímco v podzimních a zimních měsících se spíš prosazují filmy a hudební zážitky. Hudbu poslouchám popravdě téměř bez ustání. Jeden z prvních úkonů, které činím po příchodu domů i do kanceláře je puštění hudby.

A oblíbená hudba?

Poslouchám přibližně stejnou měrou hudbu mnohými označovanou jako klasickou, zde bych jmenoval Fryderyka Chopina, Antonia Vivadliho, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka a další, a pak tzv. hudbu populární, kam řadím téměř všechny zbylé hudební směry, a na tomto místě si dovolím zmínit rockové giganty Led Zeppelin, Deep Purple, Pink Floyd či v současné době mně milá hudební uskupení, jako jsou Elbow, Coldplay, Travis a další a další a další. Každý týden velmi pečlivě sleduji novinky na musicserveru a podle toho volím návštěvy příslušných prodejen.

I ve filmové branži sleduji aktuální dění, porovnávám hodnocení, především na ČSFD a vybírám si konkrétní skvosty. Posledním filmem, který jsem takto zhlédl, byl Poslední Mohykán natočený v roce 1992 režisérem Michaelem Mannem.

Bavili jsme se o novém občanském zákoníku, jeho hlavním autorem je Karel Eliáš. Měl jste s tím jako Jan Eliáš nějaký problém?

Vypadá to jako spiknutí Eliášů (smích). Ale nejsme příbuzní a nevybavuji si ani humornou situaci, v níž by nás někdo zaměnil.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud