Objíždíte kvůli práci různá místa? Cesta se vám nově počítá do pracovní doby, rozhodl evropský soud | info.cz

Články odjinud

Objíždíte kvůli práci různá místa? Cesta se vám nově počítá do pracovní doby, rozhodl evropský soud

Objíždíte kvůli práci různá místa? Cesta se vám nově počítá do pracovní doby, rozhodl evropský soud
 

Evropské soudy dále pokračují v ochraně zaměstnanců a jejich odpočinku. Poté, co Soudní dvůr EU rozhodl, že se nejpřísnější pracovní pohotovost bude počítat do limitu pracovní doby, určil Soudní dvůr Evropského sdružení volného obchodu, že do pracovní doby patří také cesta na místo, na kterém člověk obvykle nepracuje. Rozhodnutí, jež se původně týká norského policisty a zatím nevzbudilo příliš pozornosti, bude mít dopad i na české firmy. 

Jak totiž připomíná advokát Tomáš Procházka, který je partnerem kanceláře Dvořák Hager & Partners, veškerý čas v životě zaměstnance je buď pracovní dobou, nebo dobou odpočinku. 

„A dobou odpočinku je čas, kdy si může zaměstnanec dělat, co chce. Pokud mu však zaměstnavatel určí, že někam pojede dvě hodiny, přestává to být doba odpočinku. Protože tam jet musí, je to jeho práce. Čas se tak stává pracovní dobou,” shrnuje závěry, k nimž dospěl evropský soud Procházka.

Rozhodnutí soudu tak bude mít vliv například na obchodní manažery, kteří objíždějí republiky a v různých městech nabízejí výrobky či služby firmy, kterou zastupují. Český zákoník práce totiž dosud nezahrnoval tento čas do pracovní doby, to by se teď ale mělo změnit. 

„Má to zásadní dopad na všechny zaměstnavatele, jejichž zaměstnanci jezdí na pracovní cesty. Typické je to pro obchodní zástupce nebo servisní pracovníky, kterým pracovní život funguje tak, že ránou vstanou, jedou někam 100 kilometrů a tam mají schůzky, nebo něco opravují, a poté jedou zpátky,” říká Procházka a dodává: „Český zákoník práce stanoví, že se tato cesta nepočítá do pracovní doby. Člověk tak vlastně cestuje ve volném čase. Výjimkou jsou samozřejmě profesionální řidiči, pro které je řízení prací. To se teď změní.”

Doba strávená na cestě by se tak měla nově počítat do týdenního 40 hodinového limitu odpracované doby, případně do doby přesčasů, a platí pro ni i pravidla stanovující pravidelný odpočinek. 

Jak ale Procházka rovněž připomněl, soud v této souvislosti neřešil, kolik má zaměstnanec dostat za dobu strávenou na cestě peněz. Pouze připustil, že může jít i o nižší částku, než kterou je pracovník běžně odměňován. „Ekonomické dopady jeho rozhodnutí však nejsou podle soudu relevantní, základem je ochrana zdraví zaměstnance,” říká Procházka.

Co všechno se počítá do pracovní doby?

O co ale konkrétněji šlo v posuzované kauze? „Norský policista rozporoval nesprávnou evidenci pracovní doby a nedodržování povinného odpočinku. V neděli 6. října 2013 odjel v 17:00 hodin z domova na stanici, kde naložil policejní auto a nahlásil se dispečinku, pak vyzvedl služební zbraň a kolegu a přesunul se na místo, kde prováděl výcvik ochrany ministra. Po ochraně ministra 7. října 2013 v 16:20 hodin vyrazil domů, kam přijel v 19:30 hodin,” popisuje Procházka.

Jak dále připomíná, policista se poté účastnil ozbrojeného zásahu, a to 8. října 2013: „Přijel na stanici v 6:30 hodin, naložil policejní auto, nahlásil se dispečinku a vyjel na místo zásahu, kde byl v 8:00 hodin. Zásah trval do 21:53 hodin a domů se vrátil 23:35 hodin.”

Z hlediska soudu byla dále důležitá ochrana premiéra, a to mimo službu v sobotu 16. listopadu 2013: „Z domova odjel v 8:00 hodin, naložil auto a nahlásil se dispečinku. Následně vyzvedl kolegu a cestou měl několik telefonátů k plánování akce. Na místo dorazil v 11:00 hodin. Akce skončila v 16:40 hodin, domů dorazil v 19:40 hodin.”

Procházka dále rekapituluje, že zaměstnavatel dané doby uznal jako čas na cestě, ne už ale jako pracovní dobu, a to kvůli tomu, že policista neřídil, pouze se přepravoval na místo, na kterém měl pracovat. Podle soudu to ale nebylo v pořádku, k nařízení práce na dobu cesty totiž došlo už požadavkem na výkon práce jinde. 

Procházka dále připomíná některé další závěry soudu: „Při cestě mimo pravidelné pracoviště existuje sice určitá volnost při volbě dopravního prostředku a cesty, ale zaměstnanec v prvé řadě plní pokyn zaměstnavatele, kterému zůstává právo cestu změnit nebo zrušit. Zaměstnanec tak nemůže čas využívat svobodně a je k dispozici zaměstnavateli. Proto soud uzavřel, že čas strávený cestováním musí být pro účely sledování pracovní doby považován za dobu práce.”

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud