Odpovědnost státu je teď nejasná. Vláda dopady krizového zákona relativizuje, říká Syrovátko | info.cz

Články odjinud

Odpovědnost státu je teď nejasná. Vláda dopady krizového zákona relativizuje, říká Syrovátko

Kolem posledních koronavirových opatření vlády a ministerstva zdravotnictví vyvstaly mnohé otázky související s možnou náhradou vzniklé škody. Podle advokáta Petra Syrovátka z kanceláře Deloitte Legal se stát tímto krokem snaží „relativizovat dopad krizového zákona, který je pro něho z hlediska odpovědnosti velmi striktní a nevýhodný“. Co by tedy v současnosti měli dělat podnikatelé? „Je nutné vynaložit veškeré úsilí, aby škoda v jejich konkrétním případě nevznikala, a jejímu vzniku aktivně bránit všemi dostupnými prostředky, právními i věcnými,“ popisuje Syrovátko pro INFO.CZ.

Hovoří se o tom, že vzhledem k aktuálním opatřením, které vydalo ministerstvo zdravotnictví, může být problém s náhradami škody. Jak tuto situaci vidíte?

Celou debatu ohledně nároků na náhradu škody v souvislosti s vydanými krizovými opatřeními státu vnímáme jako logickou součást formování právního názoru na tuto unikátní, právem neřešenou situaci. Nelze jednoznačně odpovědět ani na tuto otázku, a to i s ohledem na bezpochyby účelové jednání státu.

Pokud se podíváme na předpoklady vzniku nároku na náhradu škody podle krizového zákona, poté je to (i) vydání krizového opatření a (ii) vznik škody v souvislosti s vydaným krizovým opatřením. Protiprávnost či nezákonnost takového opatření se nevyžaduje. Krizové opatření podle téhož zákona je organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob.

Krizový zákon nestanoví, že jej musí vydat pouze vláda. Naopak, za orgán krizového řízení zákon ministerstva dokonce označuje. Pravomoc vydat krizové opatření podle krizového zákona má i ministerstvo zdravotnictví.

V dotazované věci jde ovšem podle našeho názoru o jinou věc. Stát tímto krokem připouští a snaží se relativizovat dopad krizového zákona, který je pro něho z hlediska odpovědnosti velmi striktní a nevýhodný. Pokud tedy bylo poslední opatření vydané ministerstvem zdravotnictví v režimu jiného než krizového zákona, snaží se tím stát pouze vyvázat ze striktně upravené odpovědnosti podle krizového zákona, k níž není vyžadována nezákonnost či protiprávnost jednání státu. Do jaké míry je tento postup přípustný i z hlediska ústavně konformního výkladu, je podle mého názoru značně diskutabilní. Ale jak jsem řekl, právní názor se na tuto problematiku každým dnem vyvíjí. 

Co tedy bude pro posouzení dané situace ještě nutné vědět?

Bude rozhodující, zda ministerstvo zdravotnictví i v tomto případě vystupovalo jako orgán krizového řízení podle krizového zákona. Krizový zákon to ve vztahu k definici krizového opatření nevyžaduje. Jak jsem uvedl, zákon neuvádí, který konkrétní subjekt musí krizové opatření vydat. Pouze stanoví, že se musí jednat o opatření organizačního či technického charakteru určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků.

Poslední rozhodnutí bylo vydáno mimo režim krizového zákona, tedy snahou státu je se dopadům tohoto zákona vyhnout a docílit posuzování jeho činnosti mimo režim tohoto zákona. Nově tak bude nutné posuzovat při uplatnění nároků na náhradu škody i otázky, které v režimu krizového zákona nebylo nutné řešit. Jedná se např. o zákonnost přijatých opatření či jejich přiměřenost.

Co by měli podle vás v tuto chvíli podnikatelé, kteří plánují žádat náhradu škody, dělat a jaký by k tomu měli zvolit mechanismus?

V tuto chvíli určitě dvě věci. Předně monitorovat a dokumentovat vznikající škody. Klíčové pro uplatnění nároku bude prokázání příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou. Důkazní břemeno nese poškozený. Prokázání škody bude tedy jeho hlavním úkolem. Doplňuji, že z procesního hlediska je toto jedním z nejtěžších právních i faktických úkolů, při kterém je nutné často spolupracovat se znalci, analytiky a podobně. Dále pak důsledné plnění takzvané prevenční povinnosti. Tedy snažit se předcházet vznikajícím škodám a být schopen toto prokázat.

Krizový zákon cituje jediný důvod pro vyloučení odpovědnosti státu. Tím je, že si poškozený škodu způsobil sám. Nakonec pak musí poškozený nároky uplatnit v prekluzivní lhůtě šesti měsíců. Nicméně doplňuji, že pro každý případ či skupinu podnikatelů mohou být podmínky věcného přezkumu nároku a jeho uplatnění odlišné.

V případě restaurací či jiných provozů, které mají otevřené „výdejní okénko“, se pak mluví o tom, že by na náhradu škody vůbec nemusely mít nárok, protože neměly, či nemají zcela zavřeno. Jak tomu podle vás je?

Bude určitě záviset na typu provozu a posouzení, jak v konkrétním případě podnikatel vystupoval a co činil k odvrácení škody. Na tuto otázku nelze odpovědět bez dalších detailů a znalosti dané situace. Nicméně jak bylo uvedeno, liberačním důvodem státu pro zbavení se odpovědnosti je právě skutečnost, že si poškozený škodu způsobil sám. Přičemž se tak může stát nejen konáním, nýbrž i opomenutím. Proto je nutné vynaložit veškeré úsilí na straně každého podnikatele, aby škoda v jeho konkrétním případě nevznikala, a jejímu vzniku aktivně bránit všemi dostupnými prostředky, právními i věcnými.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud