Odsouzení Metrostavu a jeho vyloučení ze všech zakázek je nesmysl, říká advokát Václav Vlk | info.cz

Články odjinud

Odsouzení Metrostavu a jeho vyloučení ze všech zakázek je nesmysl, říká advokát Václav Vlk

Snaha o trestní postih postupně proniká i do oblastí života, v nichž nemá co dělat. Všímá si toho advokát Václav Vlk a upozorňuje třeba na stále častější trestní stíhání vlastních kolegů, právních profesionálů, podle něj za činnosti, na kterých není nic neobvyklého. Vlk by pak rovnou zrušil zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. „Nutil bych je k tomu, aby se chovaly rovně, hrozbou administrativního postihu,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Problémy právní úpravy se podle něj ukazují i na aktuální kauze společnosti Metrostav a jejím nepravomocném odsouzení: „Bude se hledat kočkopes, jak vyřešit tu situaci. Jde o nepotřebné trestní stíhání pro nepotřebné věci.“

Jak z hlediska své praxe hodnotíte současné uplatňování trestního práva ve společnosti?

Věnuji se zejména otázkám spojeným s civilním právem, odpovědností a procesními strategiemi. I v nich ale sleduji jasné trestněprávní trendy, trestní právo proniká do toho soukromého. Na jednu stranu dochází ke snižování počtu pachatelů trestné činnosti a obecně páchané trestné činnosti, ale na druhou stranu za rostoucího trendu zvyšující se trestní represe a to tak, aby se trestná činnost nepáchala. Je tu obrovský důraz na tvrdost a postihy, bez prevence. Vidím v tom problém i v aktuálním obsazování Ústavního soudu, odborníci na trestní právo mají zažitou přísnost. Vnímám to ale i z dalších úhlů: hodně se věnuji španělsky mluvící klientele a mohu tak srovnávat situaci u nás a ve Španělsku. Jsem ale rovněž „trestním soudcem“, v rámci České advokátní komory se totiž podílím na řízeních, které se týkají trestně stíhaných advokátů. Inkviziční povahu trestání máme v České republice opravdu hluboce zakořeněnou.

Ve Španělsku je situace jiná?

Rozhodně tam platí větší nekompromisnost v otázce stíhání toho, co je veřejný delikt. A současně v ostatních věcech soukromých, podvodech mezi lidmi a tím, co si lidé dělají navzájem, už to tak není, záleží na poškozených. Prostě nestíhá se každá hloupost, a už vůbec ne v hospodářské kriminalitě. Ale také panuje obrovská odpovědnost poškozeného za vedení řízení. Často se naopak vynášejí nízké tresty, protože už sazby jsou nízké. Zkrátka hlavně odškodni stát, když jsi ho poškodil a nebo koho si poškodil. Je tam také vysoká vstřícnost k prvotrestaným, pouštějí se ve čtvrtině trestu. Přednost pak mají fiskální a reparační zájmy. Platí tam, že bez advokáta ani ránu, proces probíhá úplně jinak, neexistuje tam tolik opravných prostředků, délka řízení je přesto násobná. Není také omezená délka trvání vazby.

Mluvíte o pronikání trestního práva do sfér, v nichž to dříve nebylo běžné. O co konkrétněji jde?

Stále častěji sledujeme pokusy o kriminalizaci jednání advokátů a dalších právních profesionálů. Člověk se až diví, co všechno papír při obvinění snese. Státní zastupitelství a policie si často neuvědomují, jaká je role advokáta a jaká je role soudce, je to právní bezvědomí. Rozlišení toho, kdy advokát jedná za klienta a kdy jedná za sebe, je základní věc, velmi to ale chybí. Mám případy, kdy advokáti vycházejí z rozhodnutí soudů a vykonávají činnosti, nad kterými by se žádný advokát nepozastavil. A jsou odsuzováni na pět let trestu odnětí svobody.

Můžete dát konkrétnější příklad? Chápu advokátní tajemství, ale třeba o jaký má jít druh trestné činnosti?

Většinou je to bráno jako podvod. Často tam navíc dochází k nepochopení toho, jak je formulováno advokátní tajemství. Advokát o řadě věcí vůbec nemůže vypovídat, takové věci se pak nemohou používat jako důkazy. Advokát se může v omezené míře bránit, když ho obviňuje klient. O klientské věci svého klienta ale bez jeho souhlasu vypovídat nemůže, i kdyby mu hrozilo 200 let odnětí svobody. Mám ale případ, kdy tuto základní věc neuznal ani prvostupňový soud.

Proč?

Přistupují k tomu tak, že na každém šprochu pravdy trochu a že tu věc zkrátka dokážou. Za chvíli budeme porušovat všechny obecné principy, i zpovědní tajemství.

Protože společnost chce „krev“?

Je to tak a právní profesionálové si neuvědomují, co činí. Tím myslím ty, kteří to soudí nebo ty, kteří to obžalují. Kdybych byl soudcem, zajímalo by mě, zda Česká advokátní komora pozastavila danému advokátovi činnost, nebo ne. Platí totiž, že advokát musí své případné trestní stíhání nahlásit komoře. Tam se celá věc projednává bez omezení, advokátní tajemství v tomto ohledu neplatí, jinak by to nemohlo fungovat. A posoudí to lidé, kteří se každý den živí stejnými věcmi a rozumí jim. Ale to samé, co se děje právním profesionálům, se teď bude stávat manažerům a statutárním orgánům firem. Automatické obvinění pro obvinění však žádné výsledky nenese.

Jak se v tomto ohledu díváte na zákon o trestní odpovědnosti právnických osob?

Je to neorganická záležitost, která do trestního práva nepatří. Chápu snahu státu postihovat anonymní korporace, které tyjí z nemorálního jednání. Ale cestou trestní odpovědnosti? Tím nejhorším prostředkem? Čím je jednodušší a lehčí trestní právo, tím je společnost rozvinutější. A naopak.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob byste tedy zrušil?

Zrušil, to je to nejlepší, co se s ním dá dělat. Zavedl bych korporátní odpovědnost.

Sledujeme kauzu Metrostavu. Jak ji jako do ní nezapojený advokát hodnotíte?

Skončí to špatně. Bude se hledat kočkopes, jak vyřešit tu situaci. Jde o nepotřebné trestní stíhání pro nepotřebné věci. Opět vycházím ze Španělska, tam je stavebnictví vždycky korupce. V jedné falešné zdi tam bylo schovaných třeba 200 milionů euro. Nevymýtíme to. Postihovat bychom to samozřejmě měli, ale ne tím, že ty firmy zničíme.

Tedy jít jinou cestou než trestním právem? Dávat pokuty?

Nutil bych je k tomu, aby se chovaly rovně, hrozbou administrativního postihu. Určitě bych zachoval trestnost podplácení u konkrétních fyzických osob, to narušuje rovnou soutěž. Nejlepším lékem je ale prevence. Přestaňme rozdávat veřejné zakázky. Transparentnost spočívá v tom, že zdůvodním, proč jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Typově: Vzal jsem si tuhle firmu za 100 tisíc, i když byla nabídka také za 20 tisíc, protože tuhle firmu všichni ve vesnici známe a můžeme se na ni spolehnout. Není na tom nic diskriminačního ani korupčního.

Protože soukromý sektor se rozhoduje stejně?

Soukromý sektor se rozhoduje stejně a soukromý sektor je milionkrát efektivnější než stát. Pokud se tím tedy sleduje ekonomická stránka věci, ta morální už je něco jiného. A nejekonomičtější řešení stoprocentně neznamená to nejlevnější.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud