Články odjinud

Palička: Kandidát na ústavního soudce Gerloch je obětí aktivismu politiků i novinářů

Palička: Kandidát na ústavního soudce Gerloch je obětí aktivismu politiků i novinářů

KOMENTÁŘ JANA PALIČKY| Plénum ústavních soudců by mohl doplnit profesor ústavního práva Aleš Gerloch. To by se ale z procesu jeho jmenování nesměla stát aktivistická kampaň živená nejen politiky, ale také novináři. Těm ale nejde ani tak o Gerlocha, jako o Miloše Zemana. K profesorovu bojkotu už vedle některých novinářů vyzvalo své senátory i předsednictvo KDU-ČSL.

Po patnácti letech opustil post ústavního soudce profesor Jan Musil. Už na konci loňského roku se začalo mluvit o tom, kdo by mohl Musila nahradit. INFO.CZ jako první přineslo informaci, že prezident Miloš Zeman by měl za Musilova nástupce navrhnout bývalého děkana právnické fakulty UK Aleše Gerlocha, který patří k český ústavněprávním špičkám.

Tato informace se následně potvrdila a dokonce i nový předseda Senátu Jaroslav Kubera vyjádřil přesvědčení, že Gerloch by měl projít schvalovacím procesem v Senátu, který je k potvrzení nominace nutný. Mezitím se ale změnily okolnosti a profesor Gerloch nemá nic jisté.

Ke změně okolností přitom nedošlo na Gerlochově straně. Nevyplavala na povrch žádná konkrétní kauza, která by ho měla zdiskreditovat, ničeho se nedopustil a ani sám kandidaturu nijak neodmítl. Jen se ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě – uprostřed sporu některých politiků a novinářů s Milošem Zemanem, což mu může v nominačním procesu zlomit vaz. Zeman čelí podezření z ovlivňování soudů, za což na něj skupina senátorů sdružených v klubu Senátor 21 chce podat ústavní žalobu.

K jejímu faktickému podání ale s největší pravděpodobností nedojde, neboť je nereálné, aby iniciátoři získali potřebnou podporu jak v Senátu, tak v Poslanecké sněmovně. Zemanovi tedy reálně nic nehrozí a je zapotřebí ho za jeho jednání potrestat jiným způsobem. A zde přichází do hry profesor Gerloch.

Topol Show - banner

I v minulosti se prezidenti dostali s nominacemi ústavních soudců do sporu se senátory, a to jak Miloš Zeman tak Václav Klaus. Nejvýraznějšími případy byly návrhy na nominaci Jana Sváčka a Zdeňka Koudelky, kteří byli v Senátu odmítnuti, Sváček hned dvakrát. Ve všech případech byl ale spor veden čistě o osobách nominantů, nikdy nešlo čistě jen o osobní rovinu senátoři versus prezident. Jak Sváčkovi, tak Koudelkovi byla vytýkána jak nedostatečná odbornost, tak jejich minulost a některé údajné pochybné vazby.

Nic z toho Gerlochovi vytknout objektivně nelze, málokdo je v české právnické obci tak kvalifikovaný i respektovaný jako on. Přesto je ale velmi pravděpodobné, že jeho osud bude stejný jako osud Sváčka a Koudelky. Kdyby Musil skončil o několik měsíců dříve, nejspíše by skutečně došlo na slova Jaroslava Kubery a Gerlochova nominace by hladce prošla.

Že se proti Gerlochovi staví senátoři, do jisté míry lze pochopit. Ono obsazování soudního orgánu ochrany ústavnosti v konečném důsledku je politickým procesem a může při něm dojít k ryze politickým sporům. Teoreticky se sice jedná o něco, kde by zúčastnění senátoři i prezident měli dát nějaké osobní antipatie stranou, nicméně i politici jsou jen lidé, takže praxe je holt taková, jakou můžeme právě teď sledovat. Když je něčím programem antizemanovský aktivismus, promítne se to i do jeho aktivit na parlamentní půdě.

Co je ale o poznání méně pochopitelné, je že na vlnu odporu k profesoru Gerlochovi jen proto, že je kandidátem Miloše Zemana, naskočili i někteří novináři. Jako by jen nestačilo protlačit v Senátu zamítnutí Gerlochovy nominace, je potřeba dlouhodobě uznávanou osobnost dehonestovat i u veřejnosti.

Gerloch je na stránkách liberálního Deníku N a Respektu označován za Zemanova člověka, osobnost bez integrity, ohrožení Ústavního soudu a vlastně i demokracie jako takové. Po vzoru rčení „Přítel mého nepřítele je mým nepřítelem“ se nenávist redaktorů k Zemanovi přenesla i na Gerlocha, a to ani objektivně o žádného Zemanova přítele nebo spojence nejde.

Gerlochovi je kladeno, že svým rozhodováním šel vždy Zemanovi na ruku a bylo by tomu tak i nadále. Přitom samotný Gerloch o ničem nikdy nerozhodoval, jen dával svá odborná stanoviska, se kterými se pak ti, kteří ve věci rozhodovali (mimo jiné i ústavní soudce Musil, kterého by měl Gerloch nahradit) ztotožnili, což svědčí jen o tom, jaké autoritě se Gerloch těší.

Problém s Gerlochovými stanovisky je pak ten, že se novinářům nelíbí jejich obsah. Plést si odborné stanovisko, které je navíc vlastní interpretací nejasných ustanovení, s nějakou podporou a spojenectvím s konkrétním politikem, by si zrovna novináři nemuseli, ale ve válce s Milošem Zemanem je očividně dovoleno všechno. Kdo není dostatečně antizeman, ten musí být zemanovec, nic mezi tím.

Předhazování toho, že Gerloch je nacionalistou, protože si dovolil navrhnout včlenění slova národ do ústavy a český jazyk považuje za významný prvek národní identity, je zvláště poté, co tyto své návrhy opakovaně vysvětlil, rovněž poněkud nehodné těch, kteří se tak rádi označují za hlídací psy demokracie.

Pakliže ale v redakcích jak Deníku N, tak Respektu sedí jen lidé, pro které je národní stát sprostým slovem a kteří upínají své naděje k co nejsilnější a nejintegrovanější Evropské unii jako superstátu, pak asi nic moc jiného očekávat nešlo.

Zdaleka nejubožejším útokem na profesora Gerlocha ale byla karikatura doprovázející článek redaktora Respektu Ondřeje Kundry nazvaný Zemanova lest - Proč je riskantní, aby Senát schválil Aleše Gerlocha ústavním soudcem. V samotném článku autor víceméně jen papouškuje argumenty Tomáše Němečka publikované na stránkách Deníku N, ale ona doprovodná ilustrace, která Gerlocha zobrazuje jako servilního soudce, který bude poslušně poslouchat pokyny koho má poslat do vězení a koho naopak z vězení dostat.

Vliv ústavních soudců na trestní řízení je minimální, do vězení nikoho poslat nemohou a když na to přijde, z vězení může Zeman prezidentskou milostí kohokoliv nechat propustit sám a žádné soudce, natož ústavní, na to nepotřebuje. Ale to v Respektu bojujícím proti dezinformacím a manipulacím nikoho nezajímá.

Ona karikatura není žádnou politickou satirou nebo s nadsázkou malovaným veselým obrázkem. Je na úrovni propagandistických karikatur různých třídních nepřátel, jejichž účelem byla jen a pouze jejich dehumanizace a vyvolání nenávisti ke karikované osobě. Že se něčeho podobného dočkáme dnes v médiu, které se prezentuje div ne jako etalon obrany hodnot liberální demokracie, je smutné.

Stejně jako je smutný samotný fakt, že se novináři propůjčují podobným honům na čarodějnice jaké nyní sledujeme nejen proti profesoru Gerlochovi, ale například i proti historiku profesoru Kovářovi, kde v rovněž v mnoha aspektech celá kauza jeví rysy politicky motivovaného pokusu o profesní destrukci dané osoby.

O podobných praktikách bychom si měli číst jako o odstrašujících případech v učebnicích dějin žurnalistiky v období totality a ne je sledovat na vlastní oči, kdy jsou ještě drze vydávány za něco ušlechtilého.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud