Pelikán pro INFO.CZ: Co teď chystá a proč mu vadí, že se zákony píšou pro roboty | info.cz

Články odjinud

Pelikán pro INFO.CZ: Co teď chystá a proč mu vadí, že se zákony píšou pro roboty

Bývalý ministr spravedlnosti hnutí ANO Robert Pelikán se opět aktivně objeví na Úřadu vlády ČR. Stane se novým členem Legislativní rady vlády, oficiálně od 1. září. Při této příležitosti Pelikán, nyní partner advokátní kanceláře Wolf Theiss, poskytl INFO.CZ velký rozhovor. Vrací se v něm k některým svým ministerským záměrům a komentuje kvalitu aktuálních zákonů. Je ještě členem hnutí ANO? Má současná ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) pravdu s novelou zákona o státním zastupitelství? Je vůbec něco pozitivního na snahách ODS o velký právní úklid? A sleduje ještě vůbec politiku? K tomu všemu jsme se s Robertem Pelikánem dostali.

Když jsme spolu mluvili loni na podzim, říkal jste, že svou občanskou povinnost spočívající ve veřejném angažmá máte splněnou. Teď se vracíte do veřejného života, od září budete členem Legislativní rady vlády. Co se změnilo?

Nic se nezměnilo. Myslel jsem tím funkce, které by byly na plný úvazek nebo vůbec na nějaký úvazek. Rozhodně jsem se nikdy nebránil být odborným poradním hlasem a dál pomáhat veřejnému zájmu. A to jsem vlastně dělal i celou dobu, konzultovali se mnou některé transpozice směrnic a podobně. To vždy považuji za čest.

Jak se člověk stane členem Legislativní rady vlády? Přišla ta nabídka přímo od ministryně spravedlnosti Marie Benešové, nebo třeba od politického náměstka Jeronýma Tejce?


Nechci to specifikovat, nemám k tomu souhlas těch lidí. Ale byla tam, myslím, celkem jednotná vůle ministerstva. Jsem tím poctěn.

S jakými záměry tedy do Legislativní rady vlády vstupujete?

Určitě ne se záměry tahat tam politiku. Dlouhodobě si myslím, že Legislativní rada vlády by měla zůstávat apolitickým orgánem a k politickým otázkám, které v legislativě samozřejmě vždy jsou, by se neměla vyjadřovat. To by měla nechat na jiných.

Tedy když ministerstvo spravedlnosti vytyčí určitý směr, není pro Legislativní radu vlády, aby jej řešila?

Přesně tak. Byl jsem už u řady jednání Legislativní rady vlády a vždy, když se tam takováto debata objevila, připadalo mi to nepatřičné a nekonstruktivní. Na to jsou jiná fóra a jiné druhy legitimity. Má to být skutečně odborný orgán, který hlídá legislativní kvalitu a soulad zvoleného řešení s právním rámcem. Tedy, že možné řešení, které se volí z důvodů právně-politických, odpovídá zbytku našeho právního řádu.

Když říkáte, že má být jednání Legislativní rady vlády apolitické, jste stále členem hnutí ANO?

Já vám ani nevím, přiznám se. Rozhodně fakticky nevykonávám žádnou členskou roli.

Nevíte, protože byste třeba nezaplatil poplatky, pokud se tedy vůbec platí, a tím by to skončilo?

Nezaplatil jsem poplatky, nikdo je po mně ani nechtěl.

Aktivně jste tedy nevystoupil, ale ani se na hnutí nijak neúčastníte?

Tak, tak.

Říkal jste, co v Legislativní radě vlády dělat nechcete. Máte ale témata, kterým byste se chtěl věnovat prioritně?

Záleží to na vedení Legislativní rady vlády a na tom, co mi svěří. Měla by kopírovat mou odbornost, zabývám se závazkovým právem a právnickými osobami. Legislativní rada vlády je poměrně široký kolektivní orgán, jednotlivec by neměl mít ambice v ní prosazovat určité směry. Je to orgán, který by neměl být iniciativní, který by neměl vymýšlet, kudy se půjde. Do legislativní rady chci přinášet, a nejsem v tom jediný, rozhled po zahraničí. To považuji celý svůj profesní život za důležité, vždy se podívat na řešení ve vyspělých právních kulturách.

Druhá věc, tam ale nevím, jestli naopak nebudu v menšinovém postavení, je srozumitelnost legislativních textů. Mám dojem, že se za posledních 20 let snížila, technicizuje se. Zdá se mi, že legislativní texty se dnes více píšou tak, aby kdyby je náhodou četl robot, tak aby jim dobře rozuměl. Ale roboti je nečtou, čtou je lidi. A pro ty už jsou méně srozumitelné.

To znamená, že chcete do práva vracet srozumitelnost? Až ve smyslu, že když si takový text přečte neprávník, mohl by mu porozumět?

Minimálně by měl mít jakési dlaždice, po kterých můžete kulhat za právníkem. Nemělo by ho to zmást, neměl by to pochopit naopak. Bylo by ale divné, kdyby to pochopil stejně jako právník, ten s tím umí pracovat a přidat si k tomu mnoho zásadních věcí. Hrubý smysl pravidla by ale z textu měl pochopit i neprávník. Znamená to vyjadřovat se elegantně. Můžete to pozorovat, když budete číst prvorepublikové zákony nebo i zákony z 90. let. Vytýká se jim, že jsou stručné. Ale právě stručnost je to, o co bychom měli znovu usilovat.

Potřebujeme stále nové procesní kodexy, nebo pozvolnost jejich vzniku ukazuje, že nás tento problém zase až tak nepálí?

Jsou to věci, které je potřeba udělat, ale s rozvahou, není tam rys jakési naléhavosti. Není to tak, že by soudy stály, nevěděly, co mají dělat a čekaly, až dostanou nový kodex, že to pak bude lepší. Víte, že jsem vždy říkal, že nové kodexy vždy vedou k rozkolísání praxe a tedy ke zhoršení praktického výkonu práva. Pozitivní efekt přichází v delším horizontu a zda vůbec přijde, záleží na kvalitě toho díla.

Koneckonců, nemohu si nepřisadit, když se podíváme do nové soudní statistické zprávy, zjistíme, že procento změny civilních rozhodnutí k opravnému prostředku se meziročně zvyšuje. Troufám si, jako hypotézu, tvrdit, že to může být dáno tím, že vzrůstá procento věcí, které už jsou souzeny podle nového občanského zákoníku a nižší soudy se nemohou opřít o judikaturu, kterou ke starému právu měly. Něco podobného nás čeká, až se přijmou nové procesní kodexy, což ale není důvod pro jejich nepřijetí. Měli bychom však být opatrní a nespěchat. Čekám, co se ministerstvu spravedlnosti podaří připravit, sám dobře vím, jak nelehkou má v tomto roli.

Na procesních kodexech se skutečně ukazuje, jak je dnes složité prosazovat novou legislativu. Nikdy jste nechtěl hodnotit své nástupce, ale jak jsou právě v tomto podle vás úspěšní?

Dělá mi to velkou radost. Až s odstupem několika let jsem schopen hodnotit, zda a v jakém rozsahu moje role byla, nebo nebyla užitečná. Vždy jsem to pojímal jako roli dlouhodobou, kdy člověk zaseje nové projekty a myšlenky a záleží na jeho nástupcích, zda dobře dopadnou. Mám velkou radost, že oba mí nástupci…

…tři, když budeme počítat i Taťána Malou (ANO), která toho ale moc nestihla…

…tak, tu asi netřeba počítat. Ale ti, kteří reálně mohli něco změnit, tak k mé velké radosti jdou cestou kontinuity. Samozřejmě do toho dávají svou vlastní osobnost, ale staví na tom, co jsme na ministerstvu rozpracovali. 

Dál se posunuly například hromadné žaloby, řada advokátů teď proti nim vystupuje a ukazuje jejich možnou nebezpečnost. Loni jste na Karlovarských právnických dnech kritizoval, jak často do zákonů promlouvají korporace. To je asi přesně ono?

Jsem o tom pevně přesvědčen. Je to očekávatelný vývoj a jde jen o to, jakou moc teď ukážou.

Podobně, nejen právně, se teď debatuje o změnách ve státním zastupitelství. Můžete říct svůj názor na novelu, která vychází z ministerstva spravedlnosti?

Nemohu, to je přesně ono, jde o právně-politické rozhodnutí. Odborně mě na tom může zajímat udržení se v rámci ústavnosti a právního státu. Návrh jsem ještě neviděl, ale myslím, že to bude v tomto směru v pořádku. A pak záleží na politicích.

Když jste měnil styl práce na procesních kodexech, říkal jste, že by normy pro soudce neměli psát soudci. Nepromlouvají tedy státní zástupci do legislativy, která se jich přímo týká, až moc?

Je to podobné. Vždy je těžké najít hranici mezi tím, že je tento typ norem potřeba konzultovat s těmi, kterých se týká, nejlépe znají mechaniku svého úřadu, a na druhou stranu, že si je nemají z pochopitelných důvodů připravovat sami. Je těžké zapojit je konstruktivním způsobem a zároveň je přesvědčit, že si to nebudou dělat sami a že to má své meze. Vyžaduje to ochotu na obou stranách.

Začal jste s výraznými změnami u exekucí a insolvencí, které se teď naplno začnou projevovat. Jak hodnotíte to, co se podařilo dotáhnout třeba Janu Kněžínkovi (za ANO)?

Pozitivně. Zároveň mě těší, že se nenaplňují různé černé scénáře. Vzpomeňte si třeba, jak někteří jedinci vykřikovali, že budou zahlcené soudy. A nejsou zahlcené. 

Ale nepřijde to ještě? Nová pravidla pro oddlužení jsou účinná teprve od 1. června.

Nepřijde. Po minulé novele byl patrný okamžitý výkyv, tady byl ve statistických datech podobný efekt. Rozkývání křivky máme myslím za sebou tak, jak jsme na začátku očekávali. Doufám, že se v tomto směru postupně přibližujeme k vyspělým zemím, kde lichvám pšenka nekvete.

Existuje v legislativě teď ještě důležitější téma?

Témat je celá řada. Stále trvám na tom, že je hodně co zlepšovat v občanském zákoníku. To je dluh, který po mně zůstal. Už je načase s tím něco většího udělat. Judikatury je minimum, máme rozhodnutí Nejvyššího soudu k tak pěti procentům zákonnému textu, možná ani to ne. Je to logické, věci mají své tempo. Část soudců Nejvyššího soudu se navíc snaží vyjít vstříc praxi a v okamžiku, kdy mají záminku vyjádřit určitý právní názor, tak jej jako obiter dictum vyjadřují. Myslím si tak, že část této judikatury neobstojí v testu časem. Až soudci dostanou případ, kde danou problematikou uvidí lépe nasvícenou, možná zjistí, že obiter dictum neudrží. Z poslední doby je velmi problematické třeba rozhodnutí, které se týká toho, co je část závodu.

Na klientské praxi vidíte, že si firmy nevědí rady?

Chodí se ptát advokátů, za to si je platí. My jsme v hloupé situaci, na mnoho otázek musíme říkat to, co jsem zažil, když jsem začínal. Že si něco myslíme, ale jsou lidé, kteří si myslí něco jiného a judikatura k tomu není žádná. Masa nejasného je veliká a je to zčásti zaviněné i tím, že je text zákona nedokonalý.

Legislativu je potřeba chápat jako nikdy nekončící údržbářskou práci. Moje zkušenost ze všech rolí je taková, že člověk by neměl snít o převratných změnách, ty většinou nekončí dobře. Ale spíše by měl chodit s malým šroubováčkem a dívat se, kde by mohl přitáhnout nebo povolit nějaký šroubeček, aby celý stroj fungoval o něco lépe.

V legislativním procesu je rovněž návrh, který se snaží zavést doby účinnosti nových zákonů jen na určité dny v roce a také tabulky se souvisejícími povinnostmi. Je to cesta správným směrem?

Považuji to za populismus poměrně hrubého zrna. Vždy jsem se těmto věcem bránil, když se ohlédnete po světě, není to obvyklé. Není pravda, že lidé musejí znát celý právní řád. Můžeme ho přirovnat k mapě světa. Nikdy ji nepotřebujete celou, potřebujete trefit do práce a do školy. Nezajímá vás, kolik se letos uzavřelo a otevřelo silnic, zajímá vás vaše cesta. Tam se něco změní jednou za deset let, nebo i kdyby jednou za rok, je to tempo, které jste schopen sledovat. Tuto debatu považuji za zjednodušující.

Neřeší se tím tedy podstata?

Vůbec se jí to nedotýká. Vede vás to k perverzním momentům, kdy se toho chopí někteří politici a začnou dělat takzvaný pořádek v právním řádu, což znamená, že odplevelí náš právní řád tím, že zruší normy, které jsou už 100 let konzumované. Co si tím pomůžeme?

Není to ale gesto, které ukazuje, že legislativa má problém a musíme s tím něco dělat?

Ne, je to gesto, že někdo nemá žádné reálné téma, o kterém by hovořil, tak si vymyslí nesmysl.

Platí to, co říkáte, i pro počet právních předpisů, které ročně vycházejí ve Sbírce zákonů?

Na počtu nezáleží. Jedna změna legislativních pravidel, týkající se takzvaných vyvolaných změn, vedla před časem k tomu, že narostl počet novel. Můžeme pak říci, že třeba občanský zákoník se novelizuje jednou ročně. Ne ale věcně. Ve všech zákonech se totiž mění třeba termíny nebo nové instituty, různé provazby, dříve se to nechávalo na výkladu. A to bylo myslím lepší.

Z pozice ministra spravedlnosti jste odcházel i po ne úplně vysloveném konfliktu s prezidentem Milošem Zemanem. Jak hodnotíte dění v posledních měsících a debaty o možném porušování Ústavy?

Upřímně řečeno, neříkal jsem na to nic. Měl jsem dovolenou, měl jsem práci, tohle mě nějak minulo.

Současnou politickou situaci tedy komentovat nechcete?

Nechci, myslím, že už jsem toho o politice řekl až dost.

Po odchodu z politiky jste nastoupil do advokátní kanceláře Wolf Theiss, působíte v ní už skoro rok. Jak vás to baví?

Hodně. Bylo to ještě více vzrušující, než jsem čekal. Zastihl jsem kancelář v okamžiku přebudovávání a věřím, že se nám to celkem povedlo. Vidíme první výsledky a jsou pozitivní. Těším se na další rok.

A co habilitace?

Příští rok už to určitě bude (smích).

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud