Plaček: Nediskutujme o odpouštění dluhů, ale o tom, jak dlužníky motivovat k jejich splácení | info.cz

Články odjinud

Plaček: Nediskutujme o odpouštění dluhů, ale o tom, jak dlužníky motivovat k jejich splácení

KOMENTÁŘ JANA PLAČKA | Problematika dluhů patří z pochopitelných důvodů mezi nejvíce sledované. V poslední době je tomu tak zejména v kontextu diskuse, zda dluhy odpouštět, případně v jakém rozsahu. Přitom v červnu vstoupí v účinnost novela insolvenčního zákona, která v některých ohledech zpřísní, ale také zpřístupní institut oddlužení širšímu spektru dlužníků – jestli se tím ale pomůže těm, kteří to skutečně potřebují, zatím nikdo neví.

Počet nově zahajovaných exekucí od roku 2014 vytrvale klesá, nezaměstnanost lidí, kteří mohou a chtějí pracovat, se limitně blíží nule a prognóza dalšího vývoje naší ekonomiky se v této chvíli nejeví jako katastrofická. Zdá se proto, že není na místě vést ani tak diskusi o odpouštění dluhů, ale o tom, jak dlužníky co nejvíce motivovat, aby svou složitou životní situaci řešili. Jen pro představu, přibližně 70 % dlužníků o své oddlužení požádá o celé dva roky později, než by v ideálním případě měli…

Dokud bude normální a morální dluhy platit, bude vše v pořádku. Realita je ovšem taková, že v ČR se ve stádiu exekuce nachází přibližně každý dvanáctý obyvatel. V celoevropském měřítku nejde o děsivá čísla. Na druhou stranu, byť s jistou dávkou nadsázky, můžeme tvrdit, že se na dluhy každého neplatícího dlužníka skládá jedenáct spoluobčanů, kteří dluhy z nějakého důvodu nemají, nebo je řádně splácí.

Postavení exekutorů

Udržet tržní ekonomiku v chodu vyžaduje řadu pravidel (právních norem) a především pak jejich dodržování. Pro případ, že nejsou tato pravidla respektována, je nezbytné disponovat vhodnými nástroji pro jejich efektivní vynucování. V případě exekucí byla do roku 2001 vymahatelnost pohledávek na úrovni 6 %. Po zavedení exekutorského řádu došlo ke skokovému zvýšení až k 60 %. Je zjevné, že stávající mechanismus vymáhání pohledávek, byť má jistě rezervy, se nejeví jako šlápnutí vedle.

Uměle vyvolávané diskuse o právním postavení soudních exekutorů jsou kontraproduktivní a přinejmenším oslabují právní jistotu každého obyvatele ČR. Navíc tato otázka byla v minulosti vyřešena Nejvyšším správním soudem a odborná veřejnost má v tomto ohledu jasno. Současně je zjevné, že činnost soudního exekutora naplňuje všechny znaky podnikání. Občanský zákoník podnikání popisuje jako činnost samostatnou, soustavnou, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Postavení soudních exekutorů dále upravuje exekuční řád a související právní předpisy. Tímto jsou soudním exekutorům stanovena jasná pravidla, za kterých mohou svou činnost vykonávat.

Informací o úspěšnosti jednotlivých exekutorů ve vymáhání pohledávek je obecně velmi málo, a to z mnoha důvodů. Jedním z hlavních (a relevantních) argumentů jsou obtíže při porovnávání dvou exekučních titulů. Tyto se mohou lišit co do typu pohledávky, její výše či regionu. Je prokázáno, že úspěšnost vymáhání účtu za nezaplacený telefon dlužníka, spotřebitele, z Ústeckého kraje je s velkou pravděpodobností diametrálně odlišná od výsledků vymáhání pohledávky – smluvní pokuty od dlužníka, řemeslníka, z kraje Středočeského.

Nicméně, v rámci studie teritoriálních rozdílů v ČR bylo zjištěno, že mezi jednotlivými soudními exekutory, co do úspěšnosti vymožení pohledávek, existují prokazatelné rozdíly – těmito údaji ovšem disponují pouze systémoví věřitelé (banky, telefonní operátoři, pojišťovny), kteří díky velkému množství případů mohou vytvářet srovnatelné „balíčky“ exekučních titulů a následně porovnávat úspěšnost vymáhání jednotlivých soudních exekutorů. Pravděpodobně jediným relevantním veřejným zdrojem informací o (ne)schopnosti soudních exekutorů by pak byly informace z veřejných společností – dopravních podniků, zdravotnických zařízení či zdravotních pojišťoven. Tyto pohledávky jsou co do povahy, místa a období vzniku či velikosti velmi podobné.

V každém případě platí, že současná právní úprava umožňuje věřitelům soudního exekutora změnit v případě, že není s výsledky jeho práce spokojen. Tento aspekt je zcela klíčový, neboť i pohledávka je majetek a o svém majetku by každý měl rozhodovat dle svého uvážení.

Veřejná kontrola

Otázky veřejné kontroly soudních exekutorů lze přirovnat spíše k nadsázce, a to zejména z důvodu, že podléhají zvláštnímu zákonu. Soudní exekutoři podléhají dohledu soudů, Exekutorské komory ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR. Je zjevné, že jsou pod větším drobnohledem než ostatní podnikající fyzické osoby a veřejná kontrola by zcela nelogicky suplovala povinnosti státu.

Současně se jedná o velmi diskutabilní problematiku. V případě vymáhání exekučního titulu se totiž exekutor často setkává s řadou důvěrných informací týkajících se nejen osoby dlužníka či věřitele, ale i povahy samotné pohledávky. Zjednodušeně řečeno, ne každý dlužník má potřeby sdílet fakt, že někomu nezaplatil, a ne každý věřitel se chce pochlubit tím, že byl ošizen a že od někoho nedostal zaplaceno.

Navíc jsou na místě oprávněné obavy, že by přílišná otevřenost exekučního řízení ohrozila nezávislý, nestranný a spravedlivý výkon exekuční činnosti samotné, neboť by získané informace mohly být (a velmi pravděpodobně by také byly) zneužity třetími stranami (například při zpeněžování majetku). V důsledku by na to doplatil jak věřitel, tak dlužník.

Problematika vymáhání pohledávek je velmi komplikovaná, neboť se vždy týká konkrétních osob. Pro zachování základních jistot v tržní ekonomice ale platí, že je třeba udržet při životě funkční mechanismy vymáhání pohledávek. Čím efektivnější takový mechanismus bude, tím méně zaplatíme na transakčních nákladech.


Ing. Jan Plaček, Ph.D. se zabývá se problematikou insolvencí a exekucí, působí na Katedře strategie Fakulty podnikohospodářské na Vysoké škole ekonomické v Praze.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud