Plní povinnosti jen hlupáci? Většina firem naopak soutěží, která toho utají víc. Komentář J. Januše | info.cz

Články odjinud

Plní povinnosti jen hlupáci? Většina firem naopak soutěží, která toho utají víc. Komentář J. Januše

Plní povinnosti jen hlupáci? Většina firem naopak soutěží, která toho utají víc. Komentář J. Januše
 

Až 84 procent firem nesplnilo své informační povinnosti za loňský rok a neposlalo do sbírky listin požadované dokumenty. Většinou patrně s vědomím, že jim za to nic strašného nehrozí. Maximálně pokuta, která nebude zase až tak vysoká, ale spíše žádný postih nepřijde. I když zdaleka nejde o nejhorší hřích, kterého se mohou podnikatelé dopustit, znovu se na něm ukazuje, že neúcta k pravidlům je pro Českou republiku příznačná. Tato charakteristika ale vzhledem ke své dlouhodobosti vede k silně nepříznivým důsledkům.

Podle Nadačního fondu proti korupci a společnosti Bisnode splnilo k 31. červenci své informační povinnosti směrem ke sbírce listin jen necelých 18 procent akciových společností a ani ne 16 procent společností s ručením omezeným. I když by tato čísla podle nich mohla ještě růst, vypadá to, že naprostá většina firem na své povinnosti, uložené přímo zákonem, zvysoka kašle.

Nejde sice o nic úplně nového, překvapující ale je, že se čísla v posledních letech stále zhoršují. Zatímco za rok 2013 nesplnilo svou povinnost podle údajů společnosti Bisnode asi 54 procent firem, za rok 2016 už šlo skoro o 64 procent z nich. Pokud nyní čísla poskočí až o 20 procentních bodů, začíná být sbírka listin v tomto ohledu skoro zbytečná.

Mají se hříšné firmy rušit?

Podle ředitele Nadačního fondu proti korupci Karla Škáchy je totiž problém, že stát tuto povinnost nevymáhá, firmy tedy na tento stav věci reagují. Informace o úspěšnosti či neúspěšnosti svého podnikání tak stále častěji nezveřejňují.

Na situaci, navíc výrazně poznamenanou množstvím existujících, ale nefungujících společností, se snaží reagovat i zákonodárci. Chystají změny zákona o obchodních korporacích. Ty by umožnily firmy, které svou povinnost nesplní po dvě po sobě jdoucí účetní období a kterým se nepodaří doručit související výstrahu, zrušit.

Pokud se podaří tato pravidla prosadit, mělo by se podle nich začít postupovat od začátku roku 2020. Podle Škáchy může ale tato změna situaci paradoxně zhoršit. Neúspěšní podnikatelé podle něj mohou firmu nechat být a počkat, až ji za ně, bez starostí, zruší stát.

Jak vysoké by měly být pokuty?

Firmy se mohou dopustit samozřejmě daleko horších hříchů, než je nesplnění informační povinnosti. Hrozí za něj ale pokuty. Podle Nadačního fondu proti korupci a společnosti Bisnode je však stát neuvaluje tak často a v takové výši, v jaké by mohl. Bojovníci za transparentnost dokonce tvrdí, že v maximální možné míře by takto mohl státní rozpočet narůst až o stovky miliard korun.

I oni si ale uvědomují, že prakticky to reálné není. Měli bychom se tak vrátit na zem. Je naopak v pořádku, když nejsou pokuty ukládány automaticky v maximální možné výši. Na celou věc totiž musíme pohlížet systémově a neustále mít na paměti, že nejvyšší sumy musejí skutečně dopadnout až na ty nejhorší hříšníky a o celé věci přemýšlet i v rámci celé struktury práva a jednotlivých sankcí. Neboli hrozeb, jimiž se stát snaží donutit ty, kteří mu podléhají, k požadovanému chování.

Nebylo by ani správné, kdyby pokuta za nesplnění informační povinnosti mohla být pro řadu menších firem automaticky likvidační. Nikoho neomlouvejme, ale uvědomme si i to, že ne vždy musí být za nesplněním povinnosti vysloveně špatný úmysl. I když je to podivné, může jít i o obyčejnou neznalost, zvláště ve složitém systému českého práva.

Dělají to všichni?

Na pragmatičnost většiny podnikatelů každopádně doplácejí ti nejpoctivější. Ti první si možná říkají, že když to dělají všichni, respektive to nedělají skoro všichni, proč by se oni měli chovat jinak. Těm druhým to ale prostě nedá. Pravidla se podle nich mají dodržovat, a tak je tedy dodržují.

A jak už to tak bývá, doplácejí na to. I Karel Škácha totiž připomněl, že tento stav znevýhodňuje poctivé, přicházejí totiž o konkurenční výhodu. Je totiž o nich veřejně dostupných daleko více informací, někdy třeba i nelichotivých nebo citlivých, než o jejich konkurenci.

Nejsou ale nevymáhaná či nevymahatelná pravidla zbytečná? Znovu zopakujme, jsou daleko horší prohřešky, než neposlat do Sbírky listin požadované dokumenty, i když tím toto porušení povinností nikterak neobhajujeme. Ale výše popsané skutečnosti oslabují právo jako celek. Kde je totiž hranice, kterou už takto nelze překročit? Kde už většina nemávne nad pravidly rukou s tím, že takhle se přece chovají všichni? Zákon, nezákon?

Nepřidá tomu ani fakt, že s transparentností to bývá takové schizofrenní. Mnohdy ji chceme po druhých, sami ale raději zůstáváme alespoň částečně ve stínu, skryti, naše věci jsou naše věci. Samozřejmě čest výjimkám. Pro obchodní listiny by to ale každopádně platit nemělo. Tak to pojďme i v souvislosti se zmíněnou novelou řešit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud