Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Počítače dokážou smlouvy vyjednat lépe než advokáti, říká Jiří Novák mladší

Počítače dokážou smlouvy vyjednat lépe než advokáti, říká Jiří Novák mladší
 

Advokátní kancelář Brož & Sokol & Novák nově nabízí na svých webových stránkách online platformu pro poskytování právních služeb. Zkoumá tak i možnosti využití nových technologií v advokacii. „Je to další prostor pro poskytování právních služeb. Cílem je zjednodušit klientům přístup k právní radě. Nemusí chodit do kanceláře a domlouvat si schůzku s advokátem, online vyplní, co potřebují, online zaplatí a online jim přijde odpověď. Případně online, videokonferenčně, proberou s advokátem to, co mají na srdci a vyřeší svoji záležitost,” představuje tuto věc partner kanceláře Jiří Novák mladší, který s novou službou přišel, v rozhovoru pro INFO.CZ. 

Proč jste se k tomuto kroku rozhodli? Jste vnímáni jako tradiční a možná i konzervativní kancelář a nyní nastupujete na nový trend… Co vás k tomu vedlo?

Rozvoj technologií. Vím, že jsme vnímáni jako tradiční kancelář, ale i v minulosti jsme šli technologiím naproti, stejně jako zjednodušování poskytování právních služeb. Založili jsme například Společnost pro rozhodčí řízení, to byla také novinka, se kterou jsme začínali. A to bylo něco podobného.

Na koho touto službou primárně cílíte?

Na všechny ty, kteří doposud nevyužívali právních služeb, protože je to pro ně příliš složité, možná se advokátů bojí, nechtějí se vzdálit z pohodlí domova, případně kanceláře, a trávit svůj další čas cestou k advokátovi. A také chtějí dopředu vědět, kolik je to bude stát.

Nemusíte to tedy být jen ti, kdo chtějí za právní poradenství zaplatit méně peněz?

Je to tak. Mohou se na nás obrátit s jakoukoliv právní záležitostí, spíše ale půjde o ty, které jsou jednodušší a nejsou tak citlivé.

Ceny odpovídají tomu, co klient běžně zaplatí v kanceláři, nebo jsou sníženy s ohledem na to, že jde o trochu jinou službu? Písemná rada vyjde na 1490 korun, půlhodinová porada na necelé dva tisíce korun a osobní schůzka na 45 minut stojí 2380 korun…

Ceny jsou přizpůsobeny platformě jako takové. Samozřejmě také vnímáme, jak k cenám přistupuje konkurence, ale nejen to. Ta platforma ale není něco, co bychom teď spustili a nechali žít svým životem. Je to pro nás testovací prostředí k rozvoji dalších technologických novinek, které chceme v advokátní kanceláři zavést. Nemohu být detailní, ale tvorba on-line platformy a řešení problémů, které za tím stojí, umožní vytvořit nadstavby tohoto systému, a to i pro naše současné klienty.

Požadují využití nových technologií?

Mnozí z nich s námi řeší věci raději videokonferenčně než třeba prostřednictvím telefonu. Osobní kontakt, byť prostřednictvím monitoru počítače, je pořád lepší než kontakt přes telefon. Osobní schůzka má samozřejmě v mezilidské komunikaci největší hodnotu, ale v případech, kdy to nelze, je videokonference více než dostačující.

Nenarazili jste na pravidla, které nastavuje Česká advokátní komora ohledně dodržování mlčenlivosti a advokátního tajemství?

Když jsme systém tvořili, velmi pečlivě jsme se zamýšleli nad tím, jak jej nastavit tak, aby vyhovoval všem pravidlům poskytování právních služeb. Myslím, že to se nám podařilo, systém je velmi pečlivě zabezpečený, veškerá komunikace i data jsou šifrovány. Plně vyhovuje tomu, jak je pojímáno poskytování on-line právních služeb nejen na české úrovni, ale také na úrovni evropské, zejména jak jej pojímá Rada evropských advokátních komor.

V současné době existuje na internetu mnoho různých on-line poraden, které ne vždy provozují advokáti, z pohledu advokacie jsou ale problematické. Právě tam také není jasné, jak je to s povinností mlčenlivosti, zda se k informacím nedostává i ona platforma.

Předpokládám, že jste se při přípravách tohoto systému zamýšleli i nad tím, jak se bude poskytování advokacie dále vyvíjet. Jak to vidíte?

Klasická advokacie – klient přijde do advokátní kanceláře a chce se poradit se svým advokátem - ta nadále zůstane. Zejména ve složitějších a citlivějších věcech, třeba v trestních kauzách. Ale je spoustu jednoduchých právních záležitostí, které lidé potřebují vyřešit, a není jediný důvod, proč by je měli řešit přímo v advokátní kanceláři.

V tomto ohledu je ale nutné advokacii rozdělit na tu, kterou lze zautomatizovat a zjednodušit a na tu složitou, kterou automatizovat nejde a stále je tam důležitá role advokáta jako osoby, která například ví, jaké vést spor nebo obhajobu. Tedy advokacie, která je založena na zkušenosti a osobním projevu. Tato advokacie jen tak nezhyne. Ale například smlouvy může tvořit počítač, advokát tam není třeba. Myslím, že počítače dokážou i lépe a radostněji než advokáti vyjednat smlouvy, levněji a rychleji.

Vaše kancelář je vícegenerační, jste právě vy průkopníkem nových technologií? Shodujete se na tom se zakládajícími společníky?

Všichni se na tom shodujeme, jsme zajedno a přicházíme s různými nápady, jak posunout naši advokátní kancelář zase o kus dál. Technologická oblast je mi velmi blízká, přišel jsem s tím já.

Nově spolupracujete také s Martinem Kašparem, zakladatelem společnosti Praetor, která nabízí advokátům různá softwarová řešení. Čemu se budete společně věnovat?

Vždy jsme se podíleli na rozvoji různých technologií, jak pro Wolters Kluwer, tak pro Atlas Consulting. Toto je další společnost, se kterou budeme spolupracovat i na rozvoji jejich softwaru a věřím, že ku prospěchu jejích zákazníků. Nemohu prozradit všechny detaily, ale máme rozmyšleno několik rozšiřujících modulů pro systém Praetor. My do nich budeme vkládat zkušenost z poskytování právního poradenství v jednotlivých oborech.

Jak do rozvoje nových technologických možností poskytování právních služeb zapadá obecné nařízení o ochraně osobních údajů, GDPR?

Není to nic jiného, než soubor pravidel, které řeší ochranu osobních údajů a je úplně jedno, jestli jsou schraňovány v písemné formě v nějakém spisu, uloženém v advokátní kanceláři, nebo jestli jsou on-line. Rozdíl je v tom, jakým způsobem jsou tyto informace chráněny a jak je s nimi nakládáno.

Mluvilo se o tom, že právě technologickému rozvoji může tento předpis bránit…

Nedávno jsme na našem facebookovém profilu vydali příspěvek, že 25. květen už dávno uplynul a svět se točí dál. Ochrana osobních údajů tu fungovala už dlouho před tím. GDPR přispělo k většímu uvědomění si jak správců osobních údajů, tak subjektů údajů, že osobní údaje existují a je nutné k nim přistupovat s rozmyslem a chránit je.

Očekáváte, že i konkurenční advokátní kanceláře nabídnout na svých webových stránkách obdobnou službu?

Čekat se to asi dá. On-line právní služby před sebou mají budoucnost, možná se nerozvinou letos, nebo příští rok, ale budoucnost tam určitě je. Možná za nějakých 10 či 20 let nebudeme chodit fyzicky do advokátních kanceláří, ale budeme se s advokátem radit přes virtuální realitu. Ale to je jen jiný způsob kontaktu. Změní se ale to, při jaké právní službě bude potřeba služeb advokáta. Mnohé zastane umělá inteligence, zmínil jsem tvorbu smluv a jejich vyjednávání.

Nastane tento posun jen v advokacii, nebo například i v justici?

I v české justici je patrná snaha komunikovat při různých typech jednání videokonferenčně, je otázkou času, kdy tato komunikace bude jak mezi soudem, tak zástupci stran a obhájci. Možná, že jednou odpadne potřeba, aby advokáti jezdili fyzicky k soudům. Možná tak odpadne i potřeba jednacích místností na soudech. Ale to jsou takové úvahy, které záleží také na tom, jak bude k této problematice přistupovat stát a jak moc bude v těchto záležitostech aktivní. Dříve nebo později se tam ale myslím dopracujeme.

Mnoho lidí si pokládá otázku, zda nás budou soudit počítače. Jsou na to různé názory, v některých případech si to dokážu představit. V jednoduchých věcech. Třeba u pokuty za rychlost, už dnes jsou rozhodnutí v této oblasti generována počítačem. U věcí, kde je složitější skutkové posuzování a kde hraje roli posuzování morálních hodnot, bude lidský prvek i nadále velmi potřebný. Počítače tam řešení neposkytnou, nebo poskytnou, ale způsobem, který se dříve, nebo později rozejde s lidskou představou, co je spravedlnost, kterou je třeba najít.

Ale ve věcech, kde už jsou skutková zjištění dána, což může být například i rozhodování před Ústavním soudem nebo před Evropským soudem pro lidská práva, tak tam si myslím, že je umělá inteligence schopna vyhodnotit, zda bylo porušeno například základní lidské právo.

A další rozvoj vaší kanceláře tedy půjdeme tímto směrem? Plné využití technologií a on-line platformy?

Technologie podporují produktivitu práce, poskytování právních služeb, jeho zjednodušení pro klienty. To je přidaná hodnota, kterou chceme poskytnout.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718