Podplácení a vydírání soudců? Na severu není častější než jinde, říká šéf tamní justice Dörfl | info.cz

Články odjinud

Podplácení a vydírání soudců? Na severu není častější než jinde, říká šéf tamní justice Dörfl

Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl by se měl od nového roku posunout o stupeň výše, na konci září totiž vyhrál výběrové řízení na místo předsedy Vrchního soudu v Praze. Jeho jmenování posvětila už i vláda, prezident by ho tak měl do funkce v nejbližší době jmenovat. Ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ Dörfl popisuje současný stav v severočeské justici, kterou se mu za posledních pět let, které strávil v jejím čele, podařilo zmodernizovat, zrychlit i zdůvěryhodnit.

V čele severočeské justice jste pět let. Jak po té době vnímáte její specifika?

Začínal jsem na Okresním soudu v Nymburce, kde byly na začátku 90. let také velice nepříjemné poměry co do počtu neskončených kauz.  Během krátké doby odtud řada kolegů odešla a na ostatní zůstaly stovky spisů. Nebylo to tady na severu pro mě neznámé prostředí, spíše mi připadalo, že se vracím o 20 let zpátky. Tak na mě vlastně působila celá zdejší justice, že se tu do určité míry zastavil čas. Problémy, které byly podle mého názoru zjevné a daly se řešit, desítky let vyřešené nebyly. 

Soudci a další zaměstnanci se tu potýkali, a do jisté míry ještě potýkají, s poměry, kdy se soudci dostávali k prvnímu úkonu ve věci třeba po třech a půl letech. Když si představíte realitu účastníků řízení, je to moc špatné. To nejhorší je za námi, situace se zlepšila, ale před severočeskou justicí je stále množství práce.

Bylo potřeba vymyslet strategický plán a na jeho základě řízení zrychlit. Prvním cílem ale bylo odpracovat navršené množství případů a vytvořit si tím prostor pro další souzení. Na okresních soudech jsme tak nastavili podmínky, které umožnily soudcům skončit co nejvíce visících případů a dostat se tak k dalším. Horu problémů jsme tak okusovali z různých stran a různými cestami, aby se nám ji podařilo zdolat.

Dlouhodobé problémy spočívaly třeba v tom, že nebyla doplňována soudní místa.

Severočeská justice nebyla dlouhodobě obsazena. Soudci, kteří už přišli, rychle prchali do jiných regionů. Musel jsem tak zastavit odchody soudců a naopak pustit jejich příchody. Nastavili jsme pravidla, za kterých mohou soudci ze severočeské justice odejít, přece jen jsou ve služebním poměru. 

Automaticky je tedy nepouštíte?

Automaticky je rozhodně nepouštíme, dokud si alespoň něco neodpracují. Zaměřili jsme se také na výběr osob, u kterých je naděje, že tu zůstanou. A rovněž jsme vyjednali, aby severočeská justice dostala alespoň krátkodobě větší množství soudců, než by do ní přicházelo podle běžných tabulek. S ohledem na to, že tady je práce tak velké množství, tak se daňovým poplatníkům vlastně vyplatí poslat sem soudců více. Když se totiž v jiných krajích přidělí méně soudců, zpomalí se tam kauzy v průměru třeba o týden, tady se mohou za krátkou dobu zrychlit o rok. Podařilo se v tomto ohledu přesvědčit ministry Válkovou a Pelikána, zároveň ale bylo třeba i dalších opatření.

Jaká opatření máte na mysli?

Šlo například o nové metody práce, řízení a organizaci, hledání schopných vedoucí i asistentů soudců, sestavování minitýmů a využívání elektronických vymožeností. V tomto jsme měli výhodu, že u Okresního soudu v Mostě pracuje Mgr. Pihera, který je autorem řady elektronických vymožeností, které jsme začali hromadně zavádět. Začali jsme tedy personáliemi, ale viděli jsme, že musíme pokračovat i v otázkách organizace řízení či metodiky procesů. Jak jsem říkal, musíte do hory kousat z více stran, aby se velký problém podařilo vyřešit. 

Jaký je teď po pěti letech stav? Z vnějšku se zdá, že místa máte obsazená a zrychlili jste.

V občanskoprávních sporech u okresních soudů jsou už dvě třetiny té hory případů odpracovány. V trestních případech jsme se zlepšili asi o 30 procent. Kopec se tak zdatně snížil, je to vidět i na tom, že na řadě soudů se situace dostala zcela k normálu. Posun je vidět, podařilo se i sestavit výkonný tým složený z předsedů soudů a dalších vedoucích. 

Postupně jsme nastavili rovněž pravidla dohledu a kontroly nad agendami, vyšťouráváme staré kostlivce, aby i na ně přišla řada. A když některé najdeme, hartusíme a snažíme se napravit poměry tak, aby už do budoucna takové případy nevznikaly. Působíme na soudce, aby pracovali rovnoměrně na starých i novějších případech.

Říkal jste, že před pěti lety začínali soudci na případech pracovat třeba až po třech a půl letech. Jak to je teď?

Soudci by se měli k prvním úkonům ve spise dostat i na těch nejzatíženějších soudech do půl roku. Mají si všímat všech případů, které jim stojí delší dobu. Máme na to i určité manažerské elektronické nástroje, které umožňují každému soudci relativně snadnou kontrolu. 

A pokud se těmi cestami, které popisujete, dále půjde, měla by být situace na severu stále lepší?

To je naše vize. Samozřejmě jsme narazili i na případy, kdy soudci nebyli požadavky na zrychlenou práci se spisem schopni či ochotni zvládnout. Nejde o to apriori trestat, snažili jsme se každému vytvořit vyhovující podmínky. Teprve pokud to dlouhodobě nefunguje, tak takového soudce nepotřebujeme a logicky pak nastupuje kárné řízení.

To se týká i dalších kostlivců severočeské justice. Její konkursní úsek měl dlouhodobě špatnou pověst, spekulovalo se i obecněji o zdejších poměrech a atmosféře, region ukazuje v nevábném světle třeba také nedávný seriál České televize Sever. 

Nejstarším konkursům jsem se věnoval případ od případu, chodily na ně stížnosti. Nebylo výjimkou, že jsem trávil celé dny nad jedním konkursním spisem, abych pochopil, jak se tam postupovalo, proč situace dospěla tam, kam dospěla a jaké z toho vyvodit důsledky. Je ale potřeba vědět, že samotné konkursní právo bylo na začátku 90. let v plenkách, vstupovali do něj soudci, kteří s ním neměli zkušenosti. Někdy se k němu také dostávali ti, kteří nebyli vítáni v jiných agendách a nebyli v takovém množství schopni tuto práci zvládnout. 

Problémů a důvodů, proč se tu konkursy nahromadily, bylo více. Ne vždy bylo zpočátku jasné, jak se tyto věci mají dělat správně. Konkursy bývaly také propojené, řetězově se komplikovaly. Existují desítky souvisejících sporů, a to může být záležitostí desítek let, než se to vyřeší. Často se čeká i na stanovisko Nejvyššího soudu, než se mohou rozdělit zbylé peníze z konkurzní podstaty. Ten problém tady byl a do určité míry ještě je, pracuje se na něm, ale jde to ztěžka. Od roku 2014 jsme zpracovali asi polovinu konkursů tak, že jsou vyřízené. Kolem sedmdesáti jich ale ještě zbývá.

Soudě z toho, co slyšíte od kolegů, jsou tu častější případy protiprávních snah o ovlivňování soudců než jinde v republice? Třeba vydíráním či podplacením?

Těžko na to odpovědět. Zatím se tu řešilo podezření u doktora Nováka, u něhož nebylo jasné, jak se k některým kauzám dostal. Podali jsme na něj i kárnou žalobu. Myslím si ale, že pověst byla horší než realita, se kterou jsem se tu setkal. Dříve se tu objevovaly kauzy opravdu korupčního charakteru, například v Litoměřicích, kde padly i odsuzující rozsudky. Já jsem se tu ale nesetkal s více věcmi spojenými s podezřením z trestné činnosti.

Další novinka, se kterou jste přišel, byli seniorní asistenti soudců. V jejich náboru stále pokračujete?

Ne přímo, ale současná metoda výběru nových soudců je hodně podobná. Hledali jsme způsoby, jak dostat do severočeské justice schopné právníky. A přirozeným zdrojem pro každý soud jsou v současné době asistenti, kteří získávají zkušenosti tím, že pracují pro konkrétní soudce. Dříve se člověk mohl stát soudcem už v 25 letech, dnes až ve 30, nabírat tak klasické justiční čekatele hned po škole nemá smysl. 

Výběrové řízení jsme tedy posunuli až na dobu po justiční zkoušce, kdy už mají lidé určitou kvalifikaci i zkušenosti, které můžeme ve výběrovém řízení zohlednit. Nepřijímali jsme tak klasické justiční čekatele, ale z asistentů soudců po justiční zkoušce jsme vytvořili seniorní pozici. Stabilizovalo to i kariéru asistentů, kterým je jasné, jak rychle se mohou do soudcovské funkce dostat. Mají motivaci předvést co v nich je a získat dobré hodnocení ve výběrovém řízení.

S podobným systémem výběru kandidátů na funkci soudce začal již před lety Městský soud v Praze. Inspirovali jsme se jím. I u Městského soudu v Praze se vybírají kandidáti až po justičních zkouškách, navíc ale píšou test. 

Jak to vypadá s novou budovou Krajského soudu v Ústí nad Labem?

Pořád se nestaví. Celý rok se teď projektovala dokumentace pro zadávací řízení stavební zakázky. Mohli jsme na tom intenzivně spolupracovat, řešili jsme, jak budou vypadat prostory pro veřejnost, jednotlivé kanceláře, jednací síně i to, jak tam budou probíhat informační toky a jak budou zabezpečené. Projekt je před dokončením, příští rok by měla proběhnout veřejná soutěž, v roce 2021 by se tak mohlo začít stavět. Tři roky ale trvalo, než jsme na vládě záměr a jeho financování prosadili. 

Připomeňme, že současná budova Krajského soudu, stejně jako třeba ústecký okresní soud, jsou v záplavové oblasti…

Protipovodňové bariéry končí několik set metrů od nás. Navíc je naše budova také technicky a morálně dosti zastaralá. Nemáme klimatizaci, což je v takovémto paneláku od června do srpna utrpením nejen pro soudce, ale i pro všechny účastníky řízení. Tato budova by i tak vyžadovala rozsáhlou rekonstrukci, což by ale právě kvůli tomu, že je v záplavové oblasti, bylo nehospodárné. Když postavíme novou, pomůžeme tím i okresnímu soudu, státním zastupitelství, Probační a mediační službě. Vše se bude koncentrovat na jednom místě.

Vás ale patrně čeká na začátku příštího roku přesun do Prahy, vláda totiž schválila návrh na vaše jmenování předsedou Vrchního soudu v Praze, nyní je na prezidentovi, zda vás skutečně bude jmenovat. S jakými vizemi byste do Prahy nastoupil? S čím jste se hlásil do výběrového řízení?

S přesvědčením, že Vrchní soud v Praze je především jedna z nejvyšších odborných institucí a měl by mít výraznější renomé. Tak je k němu třeba přistupovat a vytvořit soudcům prostor pro to, aby se odbornosti mohli věnovat a naplno ji rozvíjet. Chtěl bych, aby Vrchní soud pozitivně ovlivňoval vývoj našeho právního systému. Jeho potenciál je velký, soudce je ale třeba odbřemenit od administrativy a vytvořit více prostoru pro to, aby mohli soudit a judikovat, třeba zapojením elektronických prostředků.

Vrchní soud mám rád, strávil jsem tam hezké tři roky. Ale vím, že působí nemoderně. Je to konzervativní prostředí. Já jsem v zásadě příznivce konzervativních hodnot a přístupů, lze je ale lépe obhájit moderními prostředky. To je moje vize.

Nemáte patrně na mysli akademickou činnost Vrchního soudu, ale jeho přístup k účastníkům řízení?

Soudy jsou tu od toho, aby rozhodovaly konkrétní kauzy. A z právních řešení v těchto kauzách lze čerpat důležité poznatky. Jistě bude třeba učinit určité organizační kroky, abychom našli lidi, kteří se o svou erudici budou ochotni podělit. Vím, že tam takoví nadšenci jsou, osobně je znám. Tím, že je tento soud umístěný v Praze a působí na něm odborníci z různých oborů, není výjimkou, že jsou aktivní i v akademické sféře.   

Chci tedy posílit odbornou činnost jak judiciální, tak i gremiální a hledat, jak Vrchní soud v této oblasti odbrzdit. Klasický problém spočívá v tom, že soudci potřebují na rozvoj odbornosti více času. A to je právě role předsedy soudy, aby hledal cesty, jak jim v tom pomoci. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud