Policie nadužívá odběry genetického materiálu a mnohdy zbytečně ponižuje, upozorňuje advokát | info.cz

Články odjinud

Policie nadužívá odběry genetického materiálu a mnohdy zbytečně ponižuje, upozorňuje advokát

Policie může odebírat otisky prstů, vzorky DNA nebo třeba krev a moč podezřelým ze všech úmyslných trestných činů a uchovávat je v zásadě neomezeně dlouho. Podle advokáta Lukáše Bohuslava, který zároveň působí na katedře trestního práva Právnické fakulty UK v Praze, je to velký problém. Ve své praxi se prý často setkává s ponižováním svých klientů a s odebíráním těchto materiálů bez zjevného důvodu. Česká pravidla, jejichž zahraniční obdobu už kritizoval i Evropský soud pro lidská práva, by měl brzy řešit Ústavní soud.

Na odborné konferenci o dokazování v trestním řízení jste kritizoval současná pravidla zajišťování daktyloskopických stop a genetického materiálu. O co všechno jde?

Obecně jde o určité identifikační údaje, které slouží k dokazování. Jde například o vlasy, moč či krev. Nebo o otisky prstů, které slouží k jednoznačnému prokázání totožnosti osoby. Úpravu nalezneme jednak v trestním řádu, jednak v zákonu o Policii České republiky. Zatímco s trestním řádem žádné problémy nejsou, pravidla v zákonu o Policii ČR jsou v některých případech rozporná se zásadou na ochranu a respektování soukromí.

Policie totiž může u osob obviněných ze spáchání úmyslného trestného činu provést daktyloskopické otisky, odběry genetického materiálu, měření těla a získat obrazové, zvukové nebo obdobné záznamy. Tato úprava je ale celkem neurčitá a vágní. Detailizována je pokynem policejního prezidenta o identifikačních úkonech, kde se stanoví, že se tyto úkony provádějí u osob podezřelých nebo obviněných z úmyslného trestného činu, a to pro účely budoucí identifikace, to znamená pro vyhledávání trestné činnosti a její předcházení, nikoliv pro konkrétní trestní řízení.

Zažil jste jako advokát případy, kdy podle vás nebylo odebrání těchto vzorků důvodné?

Ano, u hospodářské trestné činnosti, u ekonomické nebo finanční kriminality. Policisté zajišťují daktyloskopické otisky a odběry genetického materiálu i v případech, kdy se mi to vůbec nejeví jako nutné a kdy to vůbec nemůže sloužit k prokazování trestné činnosti. V zásadě se dá říci, že to slouží v řadě případů k dehonestaci oné osoby. Do budoucna to může v těchto případech sloužit k prověření toho, zda člověku obviněnému z hospodářské trestné činnosti neukápla nudle na šanon.

O jaké trestné činy ve vaší praxi konkrétně šlo?

O trestné činy v oblasti veřejných zakázek, porušování povinnosti při správě cizího majetku, podvody či zpronevěry. Tedy o majetkovou a hospodářskou trestnou činnost. Tam nejsou důvodné ani otisky prstů, slouží totiž k prokázání totožnosti osoby a tady to není třeba. A z hlediska dokazování není třeba ani zajišťování genetického materiálu, konkrétně slin.

Podle rozhodnutí Ústavního soudu navíc nejde při odběru slin z vnitřní strany tváří o narušení tělesné integrity člověka, a tak je může policie odebrat i přes odpor dané osoby, aniž by k tomu měla souhlas státního zástupce, jak je tomu podle trestního řádu. Otázkou tedy je, do jaké míry to slouží k odhalování trestné činnosti a do jaké míry k ponížení dané osoby.

Proč by ale měli být podezřelí ponižováni?

Z mého pohledu to nemůže sloužit ani k identifikaci budoucí trestné činnosti a ani jako důkaz v konkrétním trestním řízení. Nevidím tak žádný jiný důvod. Samozřejmě ale chápu policisty, že v rámci subordinace se snaží plnit pokyn policejního prezidenta plnit a dělají svoji práci.

Podle vás by tedy měla být pravidla rozvedena silnější právní úpravou, než je pokyn policejního prezidenta?

Mělo by jít o silnější právní úpravu. Bylo by také vhodné více škálovat trestné činy. V současné době totiž může policie tyto úkony provádět pro účely budoucí identifikace i v případě trestných činů s velmi nízkou horní hranicí odnětí sazby, například na rok.

Příslušná část zákona o policii nyní leží také na stole Ústavního soudu a mohla by být zrušena. Čím Městský soud v Praze, který toto řízení iniciuje, argumentuje?

Ústavní soud by měl na základě návrhu Městského soudu v Praze rozhodnout o případném zrušení dvou odstavců paragrafu 65 zákona o Policii ČR. Městský soud totiž odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a kritizuje vágnost současné úpravy, dochází tak podle něj k narušení práva na nedotknutelnost soukromí a osoby. Kritizuje také to, že k těmto odběrům může docházet například i u osob ve vězení, tedy u těch, jejichž ochrana je daleko křehčí. Tvrdí, že bychom měli mít novou a lepší úpravu.

Pokud Městský soud argumentuje evropskou judikaturou, jaká je tedy situace v zahraničí?

Mají s tím problém ve Velké Británii i ve Francii, ten problém bude napříč Evropou stejný. Tedy za jaké trestné činy získávat tyto údaje, jak je uchovávat a jak je likvidovat. Navíc jde o osobní údaje.

Právě uchování těchto údajů v databázi je podle vás problematické také v České republice…

V zákonu o Policii ČR totiž není stanovena žádná konkrétní lhůta. Platí jen to, že se vzorek zlikviduje, jakmile není jeho zpracování nezbytné. K tomuto odběru a zpracování navíc může docházet také u zcela bagatelní trestné činnosti. I tyto vzorky mohou pak být uchovány libovolně dlouho. Ponechávám stranou, jakým způsobem jsou uchovány a kdo všechno k nim má přístup.

U jakých trestných činů by se vám tedy zdálo vhodné, aby bylo možné tyto stopy a materiály odebírat?

Například u mravnostních trestných činů, jako je znásilnění nebo pohlavní zneužití, a u násilných trestných činů, kam patří vražda či těžké ublížení na zdraví. Dovedu si představit, že budoucí identifikace by mohla probíhat také u recividistů. Neměla by se ale vytvářet celonárodní databáze DNA. To už bychom mohli stanovit, že se každému po narození odebere DNA a vloží se to do této databáze.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud