Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Policie řešila tibetské vlajky na okně nepřiměřeně. Potvrdil to správní soud

Policie řešila tibetské vlajky na okně nepřiměřeně. Potvrdil to správní soud

Česká policie chybovala, když při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze v březnu 2016 přikázala dvěma mužům, aby z oken kanceláře sundali tibetskou a tchajwanskou vlajku. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl stížnost ministerstva vnitra, a potvrdil tak rozsudek Městského soudu v Praze, který postup policie označil za nezákonný zásah.

Kancelář se nacházela naproti hotelu Hilton, kde byl čínský prezident ubytovaný. Zaměstnanci tam vylepili dva papíry s vytištěnými vlajkami Tibetu a Tchaj-wanu, aby vyjádřili svůj postoj k problematice lidských práv v Číně. Bezprostředně poté dorazila policie a nařídila jim papíry sundat, údajně kvůli bezpečnosti. Podle obou mužů jednala policie příkře a nevybíravě.

Městský soud v Praze a nyní i NSS dospěl k závěru, že postup neodpovídal požadavku přiměřenosti a policie nepřípustně zasáhla do ústavního práva obou mužů na svobodu projevu. Zejména symbolika tibetské vlajky je natolik veřejně známá, že zasahujícím policistům muselo být zřejmé, že muži jejím vyvěšením vykonávají svá ústavně chráněná politická práva, konkrétně svobodu projevu.

Kvůli zajištění bezpečnosti chráněné osoby sice lze svobodu projevu omezit, ovšem v souladu se zásadou přiměřenosti. Policie ale podle NSS nutně nepotřebovala, aby v oknech nebyly ani papíry s vlajkami. Příslušný útvar policie totiž podle znaleckého posudku disponoval technikou umožňující sledovat lidi v místnosti i s částečně zacloněnými skly.

Pochybnosti o postupu policie vyvolává podle soudů i skutečnost, že nezasahovala v místnostech téže kancelářské budovy, kde byly stažené žaluzie, tedy bylo dovnitř vidět ještě hůř nebo vůbec. Policie navíc mohla zvážit mírnější opatření, třeba vyzvat oba muže, aby vlajky na skle posunuli do míst, kde nebudou tolik vadit.

NSS ocenil, že už Městský soud v Praze v rozhodnutí připomněl význam svobody projevu, s jejímž potlačováním má česká společnost zásadní negativní zkušenost. „Vyjádření občanského postoje, které už nemusí být vzdorem, ale jen prostým výkonem zaručené svobody, je dědictvím sametové revoluce, které je třeba opatrovat,“ uvedla soudkyně NSS Eva Šonková.

Ministr vnitra Lubomír Metnar v březnu řekl, že svoboda projevu je důležitá, ovšem policisty hájil. Odpovědnost za prostor měl podle Metnara profesionální odstřelovač, který se musel rozhodovat podle okolností na místě v krátkém čase i v závislosti na technice, kterou měl k dispozici. „Policisté v daném okamžiku posuzovali takzvanou hraniční situaci,“ uvedl ministr.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1