Pracuje jen necelá polovina vězňů a do věznic se příliš často vracejí | info.cz

Články odjinud

Pracuje jen necelá polovina vězňů a do věznic se příliš často vracejí

3. DÍL SERIÁLU TRESTY BUDOUCNOSTI | Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice. Roli v tom hraje i velmi vysoká recidiva a za mříže se mnoho pachatelů opět vrací. Důvodem může být i to, že se s nimi nejen ve věznicích, ale rovněž po jejich návratu na svobodu, nedostatečně pracuje. Ministerstvo spravedlnosti proto chystá změny, které by zakotvily takzvané Komise pro podmíněné propuštění a také Probační domy.

Tresty budoucnosti
Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody dalších 11 typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají tak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století zamyslet i nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty, třeba zákaz vstupu na sociální sítě či povinné seznámení se s dějinami? Na tyto otázky odpovídá patnáctidílný seriál INFO.CZ Tresty budoucnosti.

Recidiva v České republice dosahuje až 70 procent, uvedl na nedávné akci Efektivnost systému trestů náměstek generálního ředitele Vězeňské služby Simon Michailidis. Nesmíme podle něj zapomínat ani na fakt, že metodika výpočtu je jiná a přísnější než v dalších zemích, přesto je ale tento poměr dosti nelichotivý. „Snížení počtu vězňů by pro nás znamenalo možnost intenzivněji pracovat s těmi, kteří zůstanou,“ uvedl rovněž Michailidis, podle něhož je s ohledem na současné podmínky český vězeňský systém přesto dostatečně efektivní.

„Problém je, že resocializační programy nejsou dostatečně účinné a nejsou prováděny tak, jak by měly být. Snižování recidivy a to, aby se vězni do věznic nevraceli, přitom vedle trestní politiky a ukládání správně zvolených druhů trestů, které pak vedou k náležité individualizaci a diferenciaci každého odsouzení, značně závisí právě na práci ve věznicích,“ říká pak v připravovaném rozhovoru pro INFO.CZ předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.

Kolik vězňů pracuje?

„Velmi vysoká recidiva, zejména již jednou vězněných, souvisí jak s dlouhou dobou uvěznění a ztrátou sociálních kontaktů, tak s mnohdy téměř neřešitelnou situací při výstupu, jako jsou nulové úspory, nemožnost získat kvalitní práci a často i vysoké dluhy. Tohle je věc, které se s předsedkyní petičního výboru Helenou Válkovou (ANO) snažíme intenzivně věnovat,“ říká pak pro INFO.CZ předseda Ústavně právního výboru poslanecké sněmovny Marek Benda (ODS).

„Podstatný je také průběh výkonu trestu – humanizace. Tím nemyslím, že by vězni měli mít lepší postele, i když i to je důležité a vězeňská služba se snaží investovat, ale musí především v co nejširší možné míře pracovat a zároveň se učit žít v této zemi. Komunikovat s úřady, starat se o své věci, naučit se platit pojištění a tak dále,“ popisuje Benda a dodává:

„Bohužel současná izolace odsouzených, kdy se prakticky po celou dobu výkonu trestu nemusí, a nemohou, o nic starat, s venkovním světem komunikují pouze telefonem nebo prostřednictvím České pošty, nemohou používat e-maily, internet a tak dále, vede k tomu, že po x letech vyjdou ven jedinci, kteří vůbec netuší, jak si mají napsat životopis, jak si mají sjednat pojištění nebo co má obsahovat pracovní smlouva.“

Podle něj je ale zároveň jasné, že něco takového nemůže zvládnout Vězeňská služba sama, i když se v různých pilotních projektech hodně snaží: „Musí se otevřít přístupu neziskového sektoru, který působí v oblasti postpeniterciární péče. Vím, že každé otevření znamená zvýšené riziko, ale myslím, že to za to stojí.“

V současné době je zaměstnáno asi devět tisíc vězňů z 15 tisíc možných, uvedl na zmíněné akci Simon Michailidis. Vězňů je ale v České republice zhruba 22 tisíc, znamená to, že zhruba třetina z nich z různých důvodů pracovat nemůže.

„Z ekonomického hlediska je výkon trestu také tím nejdražším způsobem, jak potrestat zločince. Vezmeme-li přepočítané náklady na jednoho vězně, které činí cca 330 tisíc ročně (rozpočet vězeňské služby dělený počtem osob ve výkonu trestu), tak uvěznění jedince, který třeba i v recidivě páchá trestnou činnost v řádu tisíců korun, je ekonomickým šílenstvím. Možná by v těchto případech zafungovala intervence ze strany terénních pracovníků různých spolků nebo samospráv. Zkusit se zaměřit na odstranění příčin a ne až následků. Dát těm lidem motivaci k tomu nekrást a naopak něco tvořit,“ dodává Marek Benda.

Rozhodnou Komise pro podmíněné propuštění?

Ministerstvo spravedlnosti tak chce, aby se s vězni před jejich návratem na svobodu intenzivněji pracovalo. „V této souvislosti zejména připravuje legislativní zakotvení Komisí pro podmíněné propuštění a probačních domů,“ říká za resort Lucie Machálková.

Komise pro podmíněné propuštění už existují, v současnosti je najdeme v necelé polovině věznic. „Jejich fungování spočívá v shromáždění informací o žadateli o podmíněné propuštění, ověření jeho tvrzení, například příslibu práce, v terénu, v poskytnutí zpětné vazby odsouzenému s upozorněním na nedostatky, které by měl, chce-li o podmíněné propuštění požádat, odstranit, aby měl větší šanci na kladné rozhodnutí soudu,“ popisuje jejich činnost Machálková.

Stanovisko těchto komisí pak nebývá jen teoretické, ale naopak vysloveně praktické: „Není orientováno na statické faktory, jako jsou dosavadní trestní minulost či trestný čin, za který byl odsouzenému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, ale obsahuje zejména popis a hodnocení změn života odsouzeného v oblasti dynamických faktorů, které ovlivňují pravděpodobnost recidivy, přičemž je rozděluje na ty, které pravděpodobnost zvyšují a ty, které je snižují.“

Jde tedy o takzvaný plán bezpečného propuštění. „Toto stanovisko slouží pak jako jeden z podkladů pro vlastní rozhodování soudu o žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění,“ dodává Machálková.

Vzniknou Probační domy?

Správnou myšlenkou, pokud jde o práci s vězni a jejich uvedení do běžného života, je rovněž zavedení takzvaných Probačních domů: „Budou představovat pobytový program, jež umožní intenzivní práci s pachateli po podmíněném propuštění z výkonu trestu. Zajistí se tak účinná kontrola pachatele, a to včetně kontroly uložených přiměřených povinností a omezení.“

„Koncept probačních domů odpovídá současnému evropskému trendu trestní politiky, který směřuje k většímu využívání alternativních trestů a ekonomicky úspornějších forem sankční politiky, a který je známý a dlouhodobě funkční například ve Velké Británii, Norsku a jinde,“ popisuje Machálková.

Probační domy budou podle ní poskytovat nejen ubytování, ale rovněž související „socializační“ programy. Podle ministerstva by tak měly upevňovat pracovní návyky, stabilizovat rodinné vazby a vést k soběstačnosti a hlavně k nalezení a udržení stabilního zaměstnání. „Takto zvýšená kontrola určité skupiny odsouzených může mít velký pozitivní dopad na jejich resocializaci, a hlavně na snížení možnosti recidivy,“ dodává Machálková.


V seriálu Tresty budoucnosti vyšlo:

1. DÍL: Domácí vězení i peněžité sankce pachatele opravdu zasáhnou, podmíněné tresty ne

2. DÍL: Každý vězeň stojí ročně stovky tisíc. Česko jich má nadprůměrně a zbytečně moc 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud