PRÁVNÍ SERVIS | Pandemie koronaviru v posledním roce výrazně proměnila současný trh práce. Zatímco třeba v gastronomii a hotelnictví není pro zaměstnance práce, jiné obory – zejména internetové služby – naopak zažívají raketový růst. Podnikatelé tak na změny trhu musejí reagovat poptávkou po nových pracovních silách, anebo upravovat formu spolupráce těm stávajícím. Jaký typ smlouvy se ale vyplatí využít na konkrétní druh práce?
Pracovní smlouva, DPP nebo DPČ – ty všechny mají svá specifika. Jiné podmínky budou platit pro skladníky, kurýry nebo třeba administrativní pracovníky. Abyste si pro nábor pracovních sil vybrali správně, přinášíme vám ve spolupráci s portálem Vzorné právo přehled toho nejdůležitějšího.
Zaměstnanec, externí pracovník, nebo statutární orgán?
Nejdřív si rozdělme základní typy spolupracovníků. Těmi mohou být zaměstnanec, statutární orgán a tzv. externista.
Zaměstnanec je podle platného práva každý, který vykonává závislou práci. To znamená, že ji vykonává osobně a jménem svého zaměstnavatele, přičemž mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je vztah nadřízenosti a podřízenosti. Zaměstnanec tedy není nezávislý, řídí se pokyny nadřízeného, koná práci v předem rozvržené pracovní době a pobírá za ni pravidelnou odměnu.
Statutární orgán je naopak osoba nebo více osob, které firmu obchodně vedou. To znamená, že ji řídí a rozhodují o jejích podnikatelských záměrech. Ve společnostech s ručením omezeným jde o jednatele, v akciových společnostech o člena představenstva nebo člena správní rady.
Jednou z forem spolupráce je i tzv. externí dodavatel, tedy externista. Ten nemůže vykonávat ani závislou práci, ani zastávat funkci statutárního orgánu. Externista ale může dodávat své služby, díla nebo zboží, a to jak pro správný chod vašeho podnikání, nebo jako subdodávky pro služby, které poskytujete vy. Externista by měl mít živnostenský list nebo podobné oprávnění a vystavovat za své služby faktury.
Jak zaměstnanec, tak statutární orgán i externista se společností spolupracují napřímo. Vedle toho je ale možné využít také zaměstnanců agentur práce, kteří jsou pak k firmě dočasně přiděleni.
Potřebujete zaměstnance?
Pokud se vás týká právě nábor nových zaměstnanců, i u nich zákon nabízí hned několik variant pro řešení spolupráce – v těchto případech lze uzavřít pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ).
Pracovní smlouva je ve vztahu zaměstnance a zaměstnavatele nejčastějším druhem spolupráce. Uzavírá se na dobu určitou i neurčitou, s úvazkem nejvýše 40 hodin týdně s možností přesčasové práce. Využívá se nejčastěji pro dlouhodobé a plné úvazky – zaměstnanci u tohoto druhu smlouvy mají na oplátku hned několik výhod. Sociální a zdravotní pojištění za ně odvádí zaměstnavatel. A výpověď lze takovému pracovníkovi dát jen ze zákonných důvodů s výpovědní dobou nejméně dva měsíce, v některých případech i s nárokem na odstupné.
Pro omezenější typ spolupráce existují v zákoníku práce tzv. dohody. Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) může být uzavřena taktéž na dobu určitou i neurčitou – omezuje ale množství práce na nejvýše v průměru 20 hodin týdně. Sociální a zdravotní pojištění se u tohoto druhu neodvádí, dokud měsíční příjem zaměstnance nepřesáhne 3 499 korun. Výpověď ale na rozdíl od pracovní smlouvy může zaměstnavatel podat i bez důvodu. Výpovědní doba
u DPČ je 15 dní, není-li dohodnuto jinak.
Dohoda o provedení práce (DPP) je také omezena množstvím hodin práce, ale ročně na maximálně 300 hodin. Sociální a zdravotní pojištění se neodvádí až do měsíčního příjmu 10 tisíc korun. Pravidla pro výpověď pak zůstávají stejná – lze ji podat i bez udání důvodu, a to v 15denní výpovědní době.
Článek vznikl ve spolupráci s experty portálu Vzorné právo.
