Nejčastější úskalí při sjednávání smluvních pokut

Jiří Matzner

Smluvní pokuta je jedním z nejpoužívanějších institutů tzv. „utvrzení závazku“, především pak pro svou jednoduchost, účinnost a praktickou využitelnost. Právní úpravu smluvní pokuty najdeme v ustanoveních § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Častým problémem při sjednávání smluvní pokuty je její výše. Nikde totiž není psáno, v jaké výši by měla být pro určitý konkrétní případ (např. pro utvrzení povinnosti mlčenlivosti) smluvní pokuta sjednána. Zákon pouze vychází z teze, že smluvní pokuta by měla být „přiměřená“. Co to však v praxi znamená?

Smluvní pokuta představuje tzv. utvrzení dluhu a její podstata spočívá v tom, že jedna ze smluvních stran (dlužník) se zaváže vůči druhé smluvní straně (věřiteli), že v případě porušení určité smluvní povinnosti (jako třeba povinnosti mlčenlivosti o důvěrných informacích, povinnosti uhradit v termínu určitý dluh, předat v termínu určitou věc atp.), zaplatí v takovém případě smluvní pokutu v ujednané výši. Při sjednání smluvní pokuty ji věřitel může po dlužníku požadovat nehledě na to, zda mu porušením utvrzené povinnosti fakticky vznikla škoda, cože je velmi praktické. Nadto pokud ujednání dlužníka s věřitelem nestanoví jinak, má dlužník povinnost smluvní pokutu uhradit věřiteli bez ohledu na to, zda k porušení utvrzené smluvní povinnosti došlo jeho zaviněním či nikoliv, přičemž zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit smluvní pokutou utvrzený dluh.

Ujednání o smluvní pokutě bude platné bez ohledu na to, zda si strany ve smlouvě tento závazek pojmenují jako smluvní pokuta, sankce nebo penále. Název zde nehraje žádnou roli a ujednání se bude vždy posuzovat dle svého obsahu, takže zákonný formalismu v tomto případě není nikterak přepjatý, což je v našem právním prostředí určitě pozitivní zpráva a nahrává to i mnohem lepší praktické využitelnosti tohoto institutu. Občanský zákoník tedy nevyžaduje, aby byl v ujednání o smluvní pokutě pojem „smluvní pokuta“ výslovně uveden – ostatně, není k tomu ani žádný důvod. Smluvní pokuta samozřejmě bývá zpravidla peněžitého charakteru. Může být koncipována jako povinnost zaplatit jednorázové nebo i opakující se finanční plnění (např. za každý den prodlení se splněním utvrzené povinnosti).

Nejčastější úskalí při sjednávání smluvních pokut

Podle občanského zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé porušením povinnosti utvrzené smluvní pokutou. Jedním z hlavních úskalí smluvní pokuty je tak její výše, která musí být vždy přiměřená s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, jinak může být smluvní pokuta soudem snížena nebo dokonce prohlášena za neplatně sjednanou (pokud by byla její výše natolik „nepřiměřená“, že by šlo o ujednání v rozporu s dobrými mravy). Jaká je však přiměřená výše smluvní pokuty v případech, kdy škodu nelze předem jednoznačně stanovit a vyčíslit? Toto je bohužel otázkou, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jaká je však přiměřená výše smluvní pokuty, když škodu nelze předem vyčíslit?
  • Může soud nepřiměřeně vysokou pokutu snížit a co v praxi znamená přiměřená smluvní hodnota?
sinfin.digital