Nic jako spádová nemocnice už neexistuje. Lékaře si můžete vybrat dle libosti, na vašem bydlišti nezáleží, jde o kapacitu, vzdálenost a smlouvu s pojišťovnou. Pokud si nejste jisti svými právy, vyžádejte si v nemocnici ústavní řád a v klidu si v nich udělejte pořádek. Také máte právo na druhý názor. To jsou jen některé základní postřehy související s naším zdravím a právy, kterými disponujeme. „Zvykově tu přežívá pocit, a to i na straně pacientů a části zdravotnického personálu, že jakmile přijdu do zdravotnického řízení, jsem osobou s lehce sníženou mentální kapacitou a svéprávností. Zdravotníci třeba argumentují tím, že na osoby od určitého věku křičí, protože mají právo předpokládat, že neslyší. To ale není úplně správný argument,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ expertka na zdravotnické právo Olga Sovová, která působí jako docentka na Policejní akademii a také v Centru zdravotnického práva pražské právnické fakulty.
Co řeší v souvislosti s lidským zdravím právníci nejčastěji?
I když medicína stále více sází na progresivní technická řešení, nejčastěji se pořád řeší vztah lékaře a pacienta a přístup k lékařské péči. Většina lidí se totiž domnívá, že od lékaře odejdou v lepším stavu, že jim medicína zvýší kvalitu života.
Problémy bývají například s tím, že pacient není dostatečně poučen. Dlouhodobá léčba obvykle ovlivní kvalitu života. Neříkám, že zhorší, ale ovlivní. Každý lék má vedlejší účinky. Spíše je to systémový problém. Třeba z obavy před možnými žalobami lékaři přikročí k takzvané defenzivní medicíně. Je to i ekonomický problém, protože se opakovaně provádějí různá vyšetření a dochází k nim tak častěji, než by bylo nutné. Také se stává, že kvůli tomu, aby nešel pacient jinam, není dostatečně poučen o možnostech jiné léčby, o možnostech druhého názoru a také o možné změně kvality života v důsledku léčby.
Problém také jistě je, že poučení mnohdy dostaneme na hustě popsaném papíře s tím, že to ani nemusíme číst, ale měli bychom to rychle podepsat…
To je velký problém. Často si kladu otázku, jakou právní a faktickou hodnotu takové poučení má a zda by případně nemohlo být zpochybněno. Pacient je ve stresu, i pokud jde o plánovaný zákrok. V těchto případech bych se přimlouvala se za to, aby měl pacient možnost si poučení přečíst v klidu a doma. Zažila jsem poskytovatele zdravotních služeb, kde pacienti dostávali poučení dopředu, latinské výrazy byly vysvětleny a lékař si našel čas na 15 až 20 minut, aby toto poučení pacientovi ještě dále vysvětlil.