Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Právo v době digitální: Ani obři jako Google či Facebook nesmějí zneužívat své postavení

Právo v době digitální: Ani obři jako Google či Facebook nesmějí zneužívat své postavení

Soutěžní právo jen kvůli nastupující digitální ekonomice měnit nemusíme, shodují se oslovení právní experti, kteří věnují hospodářské soutěži či právu a technologiím. Záleží totiž podle nich na přístupu dohlížejících úřadů. Tedy na tom, zda zajistí férové podmínky pro všechny hráče na trhu. Právě tyto úřady by tak měly ohlídat i podnikatelské aktivity největších technologických a internetových obrů, a to aniž by bylo nutné schvalovat nové zákony. INFO.CZ tímto článkem otevírá menší sérii textů o právních souvislostech digitální ekonomiky.

Léta se traduje, že zákony a další právní předpisy mohou na technologický vývoj reagovat až následně, že budou vždy nutně v jejich vleku. Znamená to v současnosti problém? INFO.CZ zjišťovalo, zda potřebují právě antimonopolní pravidla v době digitální ekonomiky změny a pokud ano, jaké.

Oslovení právníci si to ale vlastně nemyslí. „Pokud se bavíme o změně právních předpisů, nemyslím si, že by jí bylo třeba. Naopak, jednou z velkých výhod soutěžního práva jsou jeho obecné formulace, které umožňují, aby jich antimonopolní úřady využívaly v různých sektorech a v různých dobách,” říká například bývalý místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Robert Neruda, který je v současnosti partnerem advokátní kanceláře Havel & Partners.

Připomíná, že základní ustanovení zakazující kartely a zneužití dominance existují v nezměněné podobě více než 100 let. „Není důvod reagovat na objektivně novou situaci jejich změnami,” myslí si Neruda.

Mělo by se ale právo alespoň nějak připravit na problémy související právě s digitální ekonomikou? „Soutěžní právo netřeba měnit, zkušené, dobře lidsky i materiálně vybavené a moudře řízené soutěžní úřady by se měly být schopny s nastalou situací vyrovnat, a to aplikací obecných, 100 let starých a ověřených pravidel na novou realitu. Vidíme, že Evropská komise, americké antimonopolní orgány nebo třeba i německý Bundeskartellamt tak činí, aniž by musely cokoli měnit na právu,” dodává k tomu optimisticky Neruda.

Zvláštní pravidla by šikanovala úspěšné a poctivé

A souhlasí s ním i další expert na soutěžní právo, advokát Martin Nedelka, partner kanceláře Nedelka Kubáč advokáti, který rovněž mluví o roli úřadů kontrolujících hospodářskou soutěž: „Dosavadní argumentace zastánců potřeby nových soutěžních pravidel mě nepřesvědčila. Myslím, že i na digitální ekonomiku stačí stávající soutěžní pravidla. Spíše by se na aplikaci soutěžních pravidel na digitální ekonomiku měly lépe připravit soutěžní orgány, zejména si problematiku dobře nastudovat, mít potřebné odborníky a nebát se změnit dosavadní výkladovou a rozhodovací praxi, samozřejmě s kvalitním odůvodněním.”

Přijetí zvláštních pravidel pro digitální ekonomiku by podle něj bylo nestandardní a znamenalo by také určitou „šikanu“ úspěšných podnikatelských subjektů, kteří při podnikají právo dodržují. „Navíc by vneslo do podnikání v IT oblasti právní nejistotu a výkladové problémy,” otevírá pak Nedelka další rozměr problému.

Argumentuje přitom rovněž, podle jeho názoru negativními, zkušenostmi ze zahraničí: „Příkladem předčasné reakce na digitální ekonomiku mohou být změny notifikačních kritérií pro ohlášení spojení soutěžitelů v Německu a Rakousku. Uvedené země doplnily nové notifikační kritérium založené na hodnotě transakce. Má umožnit i posuzování transakcí, jichž se účastní společnosti s menším obratem ale velkou hodnotou danou například vlastnictvím či prací s takzvanými big data. Nové notifikační kritérium tak má podchycovat zejména fúze v oblasti IT.”

Aplikace nového notifikačního kritéria v praxi je však podle něj nejasná a vyvolává spíše rozpaky.

„V této souvislosti zejména pochybuji, zda soutěžní úřady skutečně jsou schopné předvídat dopady fúzí v oblasti IT na hospodářskou soutěž. Kolik už v minulosti bylo IT bublin, které splaskly. Dle mého je lepší dopady fúzí v IT řešit spíše přes úpravu dominance,” navrhuje pak Nedelka.

Existuje politická vůle?

Další pohled na tuto problematiku pak představuje docent Radim Polčák, který vede Ústav práva a  technologií Masarykovy univerzity: „Pokud existuje potřeba změny antimonopolních pravidel, má podle mě spíš obecný charakter. Je to dáno prostě tím, že obecně vznikají nové komplikovaně strukturované trhy s přirozenou tendenci k monopolizaci.”

Dodává ale, že jak by měla tato případná změna vypadat, nikdo neví: „Nejsme si dokonce jistí ani tím, zda je třeba zásadní změna, nebo spíš drobný legislativní experiment.”

Podle Radima Polčáka jde vlastně o problém politické reprezentace. „Stejně tak můžeme dlouze diskutovat o tom, zda je na místě obecná nebo sektorová soutěžní regulace. To jsou všechno okázky nikoli právní, ale spíš ekonomicko-politické. Problém ale není v tom, že neznáme ideální řešení, ale že nemáme politiky, kteří by byli schopní se těmto otázkám adekvátně věnovat. Pokud se intelektuální kapacita naší politické elity vyčerpává heslem “Nic než národ!” nemůžeme čekat, že bude schopná zabývat se složitostmi informační ekonomiky.”

Základem při přípravě práva na řešení souvisejících problémů je tak podle něj politická vůle: „Máme u nás špičkové odborníky na problematiku tržní regulace a služeb informační společnosti, ale neexistuje politická vůle zabývat se složitostmi informační ekonomiky a reagovat na ně. Čekal bych, že se politická moc, kterou si platím ze svých daní, bude těmito reálně existujícími problémy aktivně zabývat (a nečekat, až začnou létat dlažební kostky, jako třeba v případě transportních platforem).”

„Informační ekonomiku tím pádem samozřejmě řeší Evropská unie, ale věci národního zájmu, které jsou logicky pod rozlišovací schopnosti Komise, u nás často zcela ignorujeme. Když u nás skoro před 20 lety varoval Josef Bejček před ekonomickými efekty a tržní mocí hypermarketů (což se postupně do puntíku vyplnilo), nikdo mimo akademickou komunitu jej neposlouchal. Dnes máme obdobné studie týkající se inormační ekonomiky, ale ani ty nikoho z naší relevantní politické elity evidentně nezajímají,” dodává pak Radim Polčák.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1