Prosadí Piráti, aby ministři nesměli být i poslanci? Experti rozebrali problematická místa | info.cz

Články odjinud

Prosadí Piráti, aby ministři nesměli být i poslanci? Experti rozebrali problematická místa

Zákonodárce čeká další z mnoha debat na téma takzvaného klouzavého mandátu. Budou tak řešit situace, kdy by členové vlády nemohli zároveň zastávat post poslance. Zavedení klouzavého mandátu má ve svém programovém prohlášení vláda a konkrétní návrh na novelu ústavy předložila skupina poslanců v čele s pirátem Jakubem Michálkem. Jaké konkrétní dopady by tato změna přinesla? A potřebuje náš politický systém vůbec klouzavý mandát?

Souběh funkcí poslance a člena vlády trápí naše zákonodárce dlouhodobě. Již několikáté volební období si poslanci pohrávají s možností zavedení takzvaného klouzavého mandátu, který by tuto situaci řešil. Nápad jako takový má v současné době asi nejkonkrétnější obrysy. Nejenže je mu nakloněna vláda, ale konkrétní znění novely ústavy potřebné k zavedení klouzavého mandátu navrhla skupina poslanců v čele s předsedou poslaneckého klubu Pirátské strany Jakubem Michálkem. 

Sám Michálek považuje současnou situaci za vhodnou dobu k předložení svého návrhu i proto, že má při zavádění klouzavého mandátu podporu ze strany premiéra Andreje Babiše (ANO) a vlády. Ani to by ale nemuselo vzhledem k faktu, že se jedná o novelu ústavy, postačovat. „Pokud vezmeme strany, jejichž poslanci návrh podporují, tedy Piráty, ANO, SPD a STAN a mechanicky sečteme jejich zástupce ve sněmovně, dostaneme 125 hlasů, což je o pět více, než je potřeba k přijetí ústavního zákona. Sněmovnou by to tedy mohlo projít poměrně hladce, šance na úspěch v senátu bych však viděl menší. Už jen proto, že tyto strany nemají v horní komoře ani prostou většinu,“ říká pro INFO.CZ politolog Matěj Trávníček. 

Postavení senátorů je v Michálkově návrhu vůbec specifické, jelikož na rozdíl od předchozích návrhů by se na ně nová úprava nevztahovala, a platila by pouze pro poslance. „Senátoři na rozdíl od poslanců vládu nekontrolují. Nejeví se proto jako potřebné klouzavý mandát upravovat i pro ně. Navíc by to vyžadovalo změny volebního systému do senátu, kde není institut náhradníka zaveden. Senátoři také bývají členy vlády jen výjimečně,“ uvedl pro INFO.CZ Michálek.

Fakt, že by se klouzavý mandát na senátory nevztahoval, nicméně může působit problematicky. „Vznikne tak nerovnost mezi poslanci a senátory. Zatímco poslanec by se při jmenování ministrem musel mandátu vzdát, pro senátora by to neplatilo. To by se týkalo i imunity, poslanci by o ni přišli, senátoři nikoliv,“ vysvětluje pro INFO.CZ legislativní expert Vilém Anzenbacher.

Na další z problematických aspektů upozorňuje ústavní právník Jan Kudrna: „Argumentem pro to, aby člen vlády nebyl zároveň poslancem, je to, že bude mít více času na práci ministra, který by jako poslanec neměl. Pokud to samé ale neplatí pro senátory, tak je tím tak trochu naznačeno, že senátoři nemají moc co na práci a mají času dost. To mi nepřijde dvakrát šťastné.“

Právě argument ohledně nedostatku času při výkonu obou funkcí je u zastánců klouzavého mandátu jedním z klíčových argumentů. „Ministři by se mohli své vládní funkci věnovat na plný úvazek, a nemuseli by trávit přibližně 80 dnů v roce na plenárním jednání sněmovny. Zde by byli právě pouze v případech, kdy je jejich účast užitečná a potřebná, tedy při interpelacích, projednávání jimi navrhovaných zákonů či při hlasování o důvěře vládě,“ říká Michálek.

Ani v otázce zvýšení účasti na interpelacích však neprojevují experti stejné nadšení jako předkladatelé návrhu. „Pro členy vlády je zavedení klouzavého mandátu signálem, že se mají věnovat práci na vládě a na zasedání poslanecké sněmovny, interpelace nevyjímaje, vlastně chodit nemusí a na jejich účasti se netrvá,“ říká Kudrna. „Klouzavý mandát nezavádí povinnost členů vlády účastnit se interpelací. Pokud tam nechtějí chodit teď, nebudou chodit ani po zavedení klouzavého mandátu,“ doplňuje Anzenbacher.

Že je tato obava přítomna nejen v teoretické, ale i v praktické rovině, dosvědčuje exministr Jan Chvojka, který se ve funkci rovněž možností zavedení klouzavého mandátu zabýval, přičemž jím organizovaný expertní kulatý stůl pro úpravy ústavy konaný u příležitosti 25 let od jejího sepsání zaujal k nápadu negativní stanovisko. Na tom Chvojka trvá dodnes. „Ústava by se, podle mého názoru, měla měnit jen pokud je to opravdu nezbytné a existuje na tom široká shoda. Takovou intenzivní potřebu ani širokou podporu v případě klouzavého mandátu nevidím. Pokud bude zaveden, tak mám obavu, že některé ministry už ve sněmovně neuvidíme,“ říká pro INFO.CZ Chvojka.

Kritizován je rovněž fakt, že zavedením klouzavého mandátu by došlo k úplnému oddělení poslanecké sněmovny od vlády. „Poslanci dávají vládě volnější ruku. Došlo by tak k posílení postavení vlády jako moci výkonné na úkor poslanecké sněmovny, tedy moci zákonodárné,“ vysvětluje Kudrna.

Podle Anzenbachera by posílila moc výkonná i na straně prezidenta republiky, který by oddalováním přijetí demise některého z ministrů mohl tohoto ministra držet bez imunity, kterou by po skončení ve funkci jako poslanec opětovně získal. Michálek tyto obavy nicméně nesdílí a i podle politologa Trávníčka by ve finále zavedení klouzavého mandátu představovalo spíše marginálii, která by v tomto ohledu nic zásadního nezměnila.

Zajímavým aspektem, se kterým Michálkův návrh počítá, by byl institut takzvaného dočasného poslance, který by nastoupil na místo toho člena poslanecké sněmovny, který by se stal členem vlády. V případě, že by jeho vládní angažmá skončilo, získal by opět poslanecký mandát a dočasnému poslanci by zanikl. Podle Anzenbachera by opět šlo o zavádění nerovnosti, tentokrát mezi poslanci navzájem. „Podle pojmenování je jasné, že jde o jakéhosi poslance druhé kategorie. Byť by měl mít stejné postavení, tak nemá. Už jen to, že mu mandát zaniká jiným způsobem. Například při hlasování o důvěře vlády by vlastně hlasoval o svém mandátu,“ vysvětluje Anzenbacher.

Obecně jsou experti k Michálkovu návrhu na zavedení klouzavého mandátu i k samotnému zavádění spíše skeptičtí. Kudrna návrhu vytýká to, že k problematice nepřistupuje v principiální rovině, ale spíše v rovině manažerské a místo, aby se návrh zabýval otázkou souběhu funkcí jako takovou, řeší, že kvůli jedné nemá její držitel čas na druhou. „Každý z poslanců by si měl před hlasováním položit otázku, proč pro tento konkrétní zásah do ústavy hlasuje, zda členům vlády chce říct, že je v poslanecké sněmovně nepotřebuje a proč,“ říká Kudrna.

S tím se ztotožňuje i Anzenbacher, který dodává, že samotný argument, že institut jinde funguje, zcela opomíjí specifika jednotlivých politických a ústavních kultur. Na návrhu jako takovém se dle jeho slov odráží jistá naivita jeho tvůrců a v konkrétních rysech ve formě prováděcích předpisů je návrh nedotažený. „Součástí novelizovaného článku 31a Ústavy by bylo ustanovení, že podrobnosti stanoví zákon. Tento zákon stanovující ony podrobnosti zatím neexistuje. Podpora návrhu je tak v současné době koupí zajíce v pytli,“ uzavírá Anzenbacher.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud