První velký rozhovor s Karlem Muzikářem o Skils: Jak fungují, kolik stojí a co plánují | info.cz

Články odjinud

První velký rozhovor s Karlem Muzikářem o Skils: Jak fungují, kolik stojí a co plánují

Advokát Karel Muzikář vykoupil společně se svými kolegy Karlem Dřevínkem, Petrem Severou a Karolínou Horákovou podíl pražské pobočky kanceláře Weil, Gotshal & Manges, s níž budou nadále spolupracovat na smluvní bázi. Právně stále stejná společnost, se shodnými právníky i klienty, nyní nese název Skils. Muzikář v prvním velkém rozhovoru k tématu zdůrazňuje, že se v podstatě nic nemění. „Já už jsem částečným vlastníkem byl, svůj podíl jsem zvětšil. Zbylí tři kolegové vykoupili podíl pana Michaela Franciese. My čtyři jsme tak stoprocentními vlastníky této kanceláře a budeme nadále úzce spolupracovat s advokátní kanceláří Weil tam, kde to bude pro obě strany výhodné,“ popisuje pro INFO.CZ.

Co je u vás nového?

Z mého pohledu není nového celkem nic. Kromě toho, že jsme po 25 letech fungování v rámci advokátní kanceláře Weil našli jiný model spolupráce. Budeme spolupracovat nadále, ale pod jiným názvem. Kancelář zůstává nezměněná, se stejným IČem, se stejnými lidmi. Kvalitu v advokacii nedělají jména, ale konkrétní lidé. Došlo pouze ke změně vlastnické struktury. Místo partnera londýnské kanceláře převzali jeho podíl jiní společníci, kteří byli dosavadními ekvitními společníky celého Weilu.

Tedy vy s dalšími třemi kolegy, konkrétně jde o Karla Dřevínka, Petra Severu a Karolínu Horákovou, jste vykoupili daný podíl Michaela Franciese?

Já už jsem částečným vlastníkem byl, svůj podíl jsem zvětšil. Zbylí tři kolegové vykoupili podíl pana Michaela Franciese. My čtyři jsme tak stoprocentními vlastníky této kanceláře a budeme nadále úzce spolupracovat s advokátní kanceláří Weil tam, kde to bude pro obě strany výhodné. Například na všech přeshraničních transakcích.

Právně jde o stejnou firmu, která se přejmenovala?

Právně jde o naprosto stejnou firmu, která se pouze přejmenovala.

Proč jste zvolili název Skils?

Jde o intuitivní záležitost. Hledali jsme dobře zapamatovatelné jméno, na kterém se shodneme. Které bude dostatatečně úderné, nebude zavádějící, na trhu bude nové a bude mít jistou emotivní průraznost. Nemá na na nic odkazovat, prostě jméno, které je úderné, dynamické a libozvučné.

Zvolili jste tento typ názvu, který v sobě neobsahuje jména vlastníků, i proto, abyste mohli snadněji rozšiřovat vlastnickou strukturu?

U jiných kanceláří to tak může být, ale u nás je hlavním důvodem něco jiného, spíše jakýsi trend. I zahraniční kanceláře, které mají ve formálním názvu třeba šest jmen, působí marketingově pod jedním krátkým názvem, a nejde jen o právní firmy. Je to zjednodušení, které je pro klienty lépe zapamatovatelné. Z obchodního pohledu jednoduchost prezentace. Víte, co je IBM? International Business Machines. Skoro nikdo to neví, ale těch příkladů je spousta.

V Lidových novinách, které ostatně jako první přinesly informace o tom, že se vaše firma bude nově jmenovat Skils, jste říkal, že všichni klíčoví lidé zůstali. O koho jde konkrétně?

Chtěl bych se teď opravit. Zůstávají všichni právníci a členové administrativy, nejen ti klíčoví. Ostatně kam by měli chodit a proč? Pro nás se nic nemění. A je úžasné zjištění, že dokonce nikdo nepřišel s nějakými požadavky – jako třeba že konkurence nabízí něco navíc a podobně. A to je pro mě ještě důležitější. Sám chci přidávat zaměstnancům co možná nejvíce peněz a dělit se s nimi o úspěch. Ale mě do toho nemusí nikdo tlačit, což ostatně všichni ví, a proto se věci mají, jak se mají.

O vaší kanceláři se říká, že tu lidé musejí sice tvrdě pracovat a stráví tu hodně času, výborně si ale vydělají…

Svět, kde vám někdo říká, že si vyděláte hodně peněz, ale nemusíte tvrdě pracovat, je buď virtuální, nebo podvodný. Nic jiného není možné. Když chcete uspět, musíte tvrdě pracovat. Samozřejmě se rád obklopuji lidmi a pracuji v kolektivu, který sdílí stejné hodnoty. Jsem často velmi překvapen, jak mladá generace předřazuje některé své představy a osobní potřeby dojití do určitého stádia. V životě má všechno svůj čas. Když se tyto hodnoty přeházejí, vede to ke zmatku a k tomu, že lidé mají nerealistická očekávání a mnozí pak nejsou spokojení nikdy.

Mířím k tomu, že teď to pro vás musí být finančně poměrně náročné. Museli jste vykoupit podíly a financování firmy je do budoucna na vás, čtyřech společnících… Můžeme mluvit o tom, kolik vás vykoupení Weilu stálo?

Vy samozřejmě víte, že s vámi žádné ekonomické věci sdílet nebudu. Chápu, že se na to ptáte, ale co mohu trhu o sobě sdělit je, že ano, podíly jsme vykoupili a určitě bychom je nevykoupili, kdybychom na ně neměli. Kancelář je natolik ekonomicky silná a jsem přesvědčený, že nebude mít žádné problémy ekonomického rázu. To je ostatně věc, která mě tíží nejméně. Co se týká ekonomické stability a síly, jsme na tom velmi dobře. A to je vlastně i jeden z důvodů, který vyústil v ony změny.

Jak to tedy vlastně minulý rok bylo? Iniciativa přišla ze strany Weilu? Oznámili vám, že chtějí v Praze skončit?

Iniciativa nebyla dána žádnou stranou. Po 25 letech, co jsme na trhu působili, vnímáme všichni, jak centrála v New Yorku, tak jednotlivé kanceláře, že se advokátní byznys mění. Mění se ve střední a celé kontinentální Evropě, ale úplně jinak než ve světě anglosaské advokacie. Setrvávání na starých modelech a strukturách ne vždy svědčí dalšímu rozvoji.

My jsme nikdy nebyli pouhá pobočka zahraniční kanceláře s referovaným byznysem. Mou filozofií, když jsem se vrátil po studiích z Ameriky, bylo postavit nejsilnější českou kancelář, která bude mít silné mezinárodní zázemí. Po jistou dobu to znamenalo být majetkově provázaný s centrálou. V posledních letech to přinášelo určitá omezení rozvoje byznysu, a někdy natolik zásadní, že je lepší zajistit si mezinárodní provázanost jinak než majetkově. Prostě dosáhnout téhož cíle, ale obchodně výhodnějším způsobem.

O co jde?

Jednou z poměrně zásadních skutečností byly stále častěji se množící otázky střetu zájmů. A to na obou stranách. Nečekali jsme nikdy na to, jaký byznys dostaneme referovaný z centrály. A tak jsme si od roku 1992 vybudovali silné zázemí v domácí klientele, včetně domácích poboček velkých zahraničních korporací. Jenže pak v jiných, i nesouvisejících transakcích došlo k tomu, že naše zahraniční pobočky byly tímto limitovány v převzetí zastoupení klientů proti těmto subjektům, a třeba na mnohem větších transakcích. A v poslední době se to častěji stávalo i nám, kde jsme z těchto důvodů museli zase my v Praze takové mandáty odmítnout.

Prostě navzájem jsme se omezovali na úkor rozvoje. Někdy šlo o ztrátu byznysu v řádu desítek milionů. A když přijdete o takhle velký kus práce, je to škoda. A kolegové na druhé straně oceánu to vnímali stejně, takže je logické, že začnete uvažovat o tom, jak hledat jiný způsob spolupráce, abychom se tomuto vyhnuli.

V Americe, a Weil, Gotshal & Manges není jediná taková kancelář, se také prodlužuje lhůta, po níž se můžete stát partnerem. Dnes už je to devět let po tom, co složíte advokátní zkoušky, v České republice to zhruba znamená devět let po promoci. Taková striktní podmínka vás jako šéfa kanceláře ale poměrně dost omezuje, protože někdy potřebujete posouvat špičkové lidi na advokátním žebříčku rychleji. Nůžky se rozevírají i v souvislosti s tím, jak jdou v New Yorku a v Londýně nahoru hodinové sazby. Dnes je tam běžný průměr kolem tisíce dolarů, v České republice jdou sazby naopak neustále dolů.

Hledali jsme tak cestu, ze které by mohly obě strany lépe benefitovat a nestály si vzájemně v cestě byznysu. Myslím, že se nám to podařilo. Očekávám od toho kroku rozšíření byznysu, našich řad i posunutí některých lidí do pozice partnerů a v určité době také do pozice ekvitních partnerů. Je správné dát výjimečným lidem šanci se na všem podílet a být současně ekonomicky zodpovědní za rozhodnutí, která činí. Ekvitní partneři jsou z podstaty věci placeni úplně nakonec, rozdělují si jen to, co zbyde. A případné výkyvy obratu pocítí právě oni. Ale je to správná cesta, neboť spojuje svobodu rozhodnutí s osobní odpovědností za jeho výsledek.

Tedy svoboda, vyřešení potenciálního kofliktu zájmů a výměna práce. Tedy samé výhody?

Samozřejmě, přeci nepředpokládáte, že bych usiloval o něco jiného! Máme svůj rozvinutý byznys zde, s bývalou centrálou máme několik transakcí, na kterých jsme pracovali a budeme na nich pokračovat dál. A budou samozřejmě další, na kterých budeme spolupracovat, ať už u nás nebo v zahraničí. Klienti prostě zůstávají stejní tady i tam. Jen jejich řady chceme tímto ještě víc rozšířit.

Stejné budou i obory, kterým se budete věnovat?

Ano, obrazně řečeno vše kromě rodinného práva. Záměry jsou zůstat u toho všeho, kde jsme silní, a rozšířit své portfolio. Jsme konzervativní kancelář a je důležité, aby klienti vnímali, že tu je dlouhá historie skvělých výsledků. Máme za sebou stovky transakcí, například v privatizaci jsme zastupovali Fond národního majetku a Českou republiku a nikdy nedošlo k sebemenšímu problému. Skvěle odvedená práce, ať už se to týká privatizace Komerční banky, České spořitelny nebo Vítkovic.

A jistě jste si všiml, že některé jiné privatizace se dnes ukazují jako diplomaticky řečeno problematické, šetří je policie nebo dokonce Parlamentní vyšetřovací komise. Skvělé výsledky v transakční práci a vyhrané spory pro ČEZ a její dceřiné společnosti. A podobné to je u sporné agendy vůbec. Které jiné kanceláři se podařilo dosáhnout toho, že v soudních sporech a arbitrážích zachránila státu dnes už přes 30 miliard korun.

A stejné skóre úspěchů máme u soukromých klientů, ať už jde o Monetu, Českou spořitelnu, GE nebo Unipetrol. To je přesně to, co klienti vnímají. Výsledky. Kancelář, která ze 100 případů vyhraje 85 či 90, má patrně jiné know-how než kancelář, která jich polovinu prohraje.

Platí ale pořád to, že mozek není změřitelná hodnota. Geniální a logicky uvažující mozek, encyklopedická znalost práva a loajalita ke klientovi. To jsou tři komponenty, podle kterých bych se já rozhodoval, za co budu platit svého právníka. To totiž zásadně ovlivňuje výsledek právního zastoupení. Jak ale tohle dáte do tendrové dokumentace, to si neumím představit. Alespoň ve sporné agendě, kde by stát měl mít stejnou kvalitu právní obrany jako protistrana, už není stát svázán a může se svobodně rozhodnout podle kritérií kvality a výsledků.

Čemu se chcete věnovat nejvíce?

Na trhu bych se chtěl posunout ještě dál směrem k náročnosti transakcí a kvalitě poskytované práce. Je to angloamerický svět, který vždy udával advokacii tón. Podíváte-li se na trh právních služeb v New Yorku, jsou tam desítky špičkových kanceláří, ale jen jedna je Wachtell, Lipton, Rosen & Katz. A podobně v Londýně je jen jedna Slaughter and May. Tyto kanceláře nemají nikde žádné pobočky. Hodinové sazby a zisky u obou těchto kanceláří v násobcích převyšují zisk všech ostatních, když se podíváme třeba na výnosy na partnera.

A když se podíváte na webové stránky Wachtell, Litpon, tak pochopíte, že oni si v podstatě vybírají své klienty. To není moje ješitnost, že já chci, aby někdo šel za Muzikářem. Muzikář není podstatný. Podstatný je jeho mozek a mozek Horákové, Dřevínka, Severy, Kramáře, Kindla a dalších našich partnerů a advokátů. Jméno firmy není nic, kvalitní právníci jsou všechno. A budovat takovýto model se snažím celé dlouhé roky, protože v tom vidím náš náskok. V tom vidím budoucnost špičkové advokacie vůbec – nikoliv to, co máte na vizitce, ale to, co máte v hlavě!

Je-li ale cena pro některé klienty jediným kritériem, považuji to za nepochopitelné. Když některá z velkých advokátních kanceláří soutěží s hodinovou sazbou 1100 nebo 1200 korun, tak pochopíte, že je to nesmysl, který musí mít jiné než ekonomické a logické důvody. Dnes víc stojí montér, který vám vyměňuje kolo u auta ve značkovém servisu. A i v malých kancelářích, třeba v Přerově, Děčíně, Ústí nad Labem nebo Českých Budějovicích, vám bude advokát účtovat 2000 korun nebo i víc za hodinu.

Při odborné náročnosti naší agendy si naše kancelář nemůže dovolit, aby měla jako hlavní kritérium něco takového. Ponechám-li stranou onu již zmiňovanou ekonomickou nesmyslnost, pak tímto degradujete své studium, svou špičkovou kvalifikaci a všechno, co jste do ní investoval. Odborně náročná práce vyžaduje špičkově znalostně vybavené právníky často se zahraničním a drahým vzděláním. A tito právníci stojí peníze. Prémiové ceny jsou jen odrazem reality a zákonitosti trhu. Ruku v ruce s tím samozřejmě jde časová náročnost, jak máte čas organizovaný čas a kolik a kdy ho musíte v kanceláři trávit. Musíte se podřídit řádu. Vracíme se tak trochu k té debatě na začátku.

Velkou většinou děláme týmovou práci a týmy tak musí dodržovat řád, vědět, kdy kdo bude v kanceláři. I když se snažíme vyjít vstříc různým životním situacím, je nemožné, aby někdo přišel třeba v jedenáct a někdo jiný šel domů ve tři. Nepotkali by se. Vyžaduje to disciplínu, ale přirozeně to není žádná vojna. Je to o svobodě se rozhodnout pro náročnou práci. A bez řádu to nejde. Někteří konkurenti s velkou radostí říkají, k Weilům, nebo dnes ke Skils, nechoďte, je to tam jak v cizinecké legii. To je samozřejmě čirý nesmysl, ale lenochům se to asi hezky poslouchá.

Je to v podstatě stejné, jako když se ve špičkové nemocnici provádí náročná operace. Každý člověk má svoje místo a to musí v daný čas zaplnit, jinak výsledek týmu nefunguje. Každý, kdo chce všude ve světě dělat špičkovou advokacii, musí počítat s tím, že není pánem svého času. Že pánem jeho času je klient. Jako advokáti jsme služba, servis pro klienty. A proto mě na některých mladých advokátech mrzí, že advokacii považují za něco luxusního už jen z hlediska toho titulu. I já, když mi zavolá důležitý klient v pátek večer a řekne, že mu vybuchla nějaká důležitá věc, všechno zruším a půjdu mu sloužit. A budu hrdý na to, že se svým komplikovaným problémem zavolal mně a ne někomu jinému.

Kolik stojí služby Skils?

Samozřejmě fungujeme v určitém rozpětí. Určit nějakou průměrnou sazbu je komplikované, neboť do toho vstupují různé faktory jako náročnost práce, dlouhodobost vztahu s klientem, množstevní slevy atd. Ale ve váženém průměru se pohybujeme zhruba někde mezi 3500 až 6000 korun v domácím prostředí, v tom zahraničním odpovídajícím způsobem více. Ale jak často říkám – sice ne všechno, co je drahé, je vždycky dobré, zato věci, které jsou laciné, bývají šunt.

Sám jste pověstný tím, že v kanceláři býváte od brzkého rána do pozdního večera. Předpokládám, že se tohle nezměnilo. Ale co vás stále žene? Proč se po těch letech ve Weilu pouštíte do Skils?

Investoval jsem tolik moc času do toho, aby se realizovaly všechny moje představy. A je mi 55 let a dá-li Bůh, konec je ještě daleko. Je přece úžasné, když máte svoji představu o tom, jak se mají některé věci dělat a pak se tak skutečně daří. Samozřejmě je to určitá profesní hrdost, která se ale dnes už přesunula na mé mladší kolegy – že když se řeší určité problémy, nevolají jenom mně, ale právníkům v mé kanceláři.

Jeden klient mi třeba říkal, že jejich generální ředitel mě osobně nemá moc rád, ale uznává, že jsem výborný právník a že máme tým nejlepších lidí a na určitou věc potřebuje skutečně jenom nás. Nejdřív jsem se trochu rozmrzel, ale pak jsem pochopil, že to je vlastně úžasná pochvala. Spousta lidí říká, že Muzikář je arogantní, ale já vůbec nevím proč.

Proč si myslíte, že tak dráždíte? Svým úspěchem?

Když tomu přitakám, lidé si řeknou, no vidíte, my to říkali – ješitný a arogantní. V určité době možná některé iritovala má velká viditelnost, když jsem se hodně snažil prezentovat naše úspěchy. Pak jsem pochopil, že je to zbytečné, že se úspěchy prezentují samy. Procházíte vývojem. V některých aspektech si ale skutečně myslím, že to byla závist. Lidé však musí být ochotni si přiznat i své nedostatky a nehledat jen důvody jinde. Život, kamarádi ale i klienti vám dají hodně lekcí.

Už spoustu let se snažím být vnímavější a citlivější, možná jsem se kdysi někomu arogantní zdál a dost možná, že jsem í byl. Člověk dospívá a moudří. T. G. Masaryk na sklonku svého života řekl, že se někdy rval zbytečně a mohl mít spoustu věcí jednodušších, kdyby to nedělal. A tím se snažím řídit. Kapkou medu někdy získáte více než kapkou octa.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí druhého dílu

Články odjinud