Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Revoluce v trestním právu? Šéf Nejvyššího soudu Šámal se pře s Pelikánem o to, co budou dokazovat stíhané firmy

Revoluce v trestním právu? Šéf Nejvyššího soudu Šámal se pře s Pelikánem o to, co budou dokazovat stíhané firmy

V trestním právu platí, že dokazovat musejí státní zástupci, nikoliv obvinění. Podle ministra spravedlnosti v demisi Roberta Pelikána (ANO) ale nemůže tento základní princip obstát v případě firem, které se chtějí zbavit své trestní odpovědnosti s odkazem na to, že školí své zaměstnance, využívají takzvané compliance programy a za případné prohřešky tak nemohou. S přenesením důkazního břemene ale nesouhlasí předseda Nejvyššího soudu a profesor trestního práva Pavel Šámal, odporovalo by to podle něj základním principům trestního řízení.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim existuje v České republice od roku 2011. Od začátku budí kontroverze a aplikace řady jeho paragrafů je značně nejasná. Situaci neprospěla ani koncepční novela tohoto právního předpisu, k níž došlo v roce 2016.

Problémy nyní vyvolává ustanovení obsažené v paragrafu 8 a odstavci 5 zmíněného zákona. To zní: „Právnická osoba se trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila.“

Jak uvedl na odborné konferenci Karlovarské právnické dny končící ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), orgány činné v trestním řízení, tedy v tomto ohledu policie a státní zástupci, nemohou bez součinnosti dané firmy či jiné právnické osoby přinést důkazy o existenci compliance programů a dalších souvisejících institutů. Právě prostřednictvím jejich existenci a jejich faktického využívání přitom dochází k onomu „vynaložení veškerého úsilí“, které požaduje zákon jako podmínku vyvinění.

I v rozporu s běžnými zásadami trestního řízení

Pelikán připomněl, že koncept trestní odpovědnosti právnických osob pochází ze zahraničí a z jiných systémů, kde pro dokazování platí jiná pravidla než v České republice, v níž takzvané důkazní břemeno nesou právě orgány činné v trestním řízení. Zjednodušeně řečeno je na státu, aby obviněnému dokázal, že se dopustil trestného činu.

Podle ministra spravedlnosti ale musíme při výkladu citovaného ustanovení dospět k závěru, že důkazní břemeno nese v tomto případě obviněný a buď ho unese, nebo neunese, a to i v rozporu s běžnými zásadami trestního řízení.

Orgány činné v trestním řízení totiž podle jeho slov mohou předpokládat, že právnická osoba ví, co dělají její zaměstnanci a že to dělají s jejím vědomím.

Obrana má podle Pelikána směřovat na výjimečné situace, právnická osoba je totiž určovatelem vůle, nejde o volný spolek lidí, kteří si dělají, co chtějí. Pokud bychom ustanovení brali tak, že právnické osobě stačí namítnout, že požadované „veškeré úsilí“ skutečně vynaložila, byla by to podle něj katastrofa.

Dokazování nemůže být věcí firmy

Končící ministr spravedlnosti na konferenci takto reagoval na vystoupení předsedy Nejvyššího soudu a profesora trestního práva Pavla Šámala, který rozebíral právě zmíněnou koncepční novelu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z předloňského roku. Šámal patří k předním expertům na tyto otázky, je totiž hlavním autorem trestního zákoníku a pracoval rovněž na původním znění zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

I profesor Šámal sice považuje toto ustanovení, které vzniklo na základě poslanecké iniciativy, za problém, formulace je podle něj nevhodná. Přenést důkazní břemeno na právnické osoby ale není dle jeho slov možné. Šámal si tak nedokáže představit, že by dokazování vyvinění bylo věcí právnické osoby. Pokud by k něčemu takovému mělo dojít, musel by se podle jeho slov novelizovat příslušný procesní předpis, patrně tedy trestní řád.

A ani v anglo-saském systému podle něj nenese důkazní břemeno právě právnická osoba. Předseda Nejvyššího soudu rovněž připomněl, že v trestním právu existují invazivní prostředky, prostřednictvím kterých je možné si důkazy opatřit.

Do diskuse se zapojila například i profesorka obchodního práva Irena Pelikánová, která je soudkyní evropského Tribunálu. I podle ní může mít dané ustanovení kvůli své nevhodné formulaci, jež pochází původně z civilního práva a problematiky náhrady škody, velice negativní důsledky.

Aby to nebylo jen na papíře

Že dané ustanovení působí problémy, přiznala i pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Je totiž podle ní nutné rovněž ohlídat, aby ony požadované compliance programy nefungovaly jen formálně. Aby například na papíře nestálo, že firma nikdy nebude nikoho uplácet, ale přitom by na korupci fakticky založila celý svůj byznys.

Jak uvedla vrchní státní zástupkyně, pro vyvinění je nutné, aby právnická osoba tyto postupy uváděla v život, dohlížela na ně a sankcionovala jejich porušení. Podle Bradáčové ale právě právnické osoby, které se takto chovají, poskytují státním zástupcům součinnost.

Rovněž nabídla další zajímavý výklad souvisejících pravidel. Domnívá se prý, že pokud statutární orgán plní své povinnosti a nepřenáší je například na prokuristu, právnická osoba se podle současných pravidel ani vyvinit nemůže.

Co s tím?

Není to jednoznačné. I když zní Pelikánův výkladový návrh logicky, mohlo by jít o nebezpečné nabourání celého systému trestního práva a první překročení dosud nepřekročitelných hranic pravidel trestního řízení.

Odborníci se shodli na tom, že tento problém vyřeší praxe. A podobně jako Lenka Bradáčová se vyjádřil i Pavel Šámal: Právnické osoby totiž v rámci své obhajoby budou patrně chtít většinou prokázat, že se chovaly správně. V jejich zájmu tak vlastně je poskytnout právě v těchto otázkách policii i státnímu zastupitelství součinnost.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744