Články odjinud

Rozsudek roku zpřehlednil postavení českých manažerů. Na jasná pravidla se čekalo 25 let

Rozsudek roku zpřehlednil postavení českých manažerů. Na jasná pravidla se čekalo 25 let

Rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se takzvaného souběhu funkcí se stalo rozsudkem roku. Soudci v něm řešili, zda je možné, aby měl jednatel společnosti s firmou zároveň uzavřenou pracovní smlouvu. „Se souběhem funkcí se setkal snad každý český manažer. Soudy se s touto problematikou snaží vypořádat již 25 let. Nedávné rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu nám ale přináší jasná pravidla,“ říká advokát Tomáš Procházka. Cenu Pocta judikátu tradičně vyhlašují organizátoři konference Karlovarské právnické dny.

Pravidla takzvaných souběhů funkcí právníci v poslední době intenzivně řešili po schválení nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Tyto předpisy, podle nichž se postupuje od začátku roku 2014, nahradily obchodní zákoník, který se už v současné době nepoužívá. „Souběhem myslíme souběžný pracovní poměr člena statutárního orgánu,“ vysvětluje Tomáš Procházka, který je partnerem kanceláře Dvořák Hager & Partners.

Podle řady právníků právě nové zákony znejasnily situaci ve chvíli, kdy měl jednatel firmy s touto společností zároveň uzavřenou pracovní smlouvu. Zatímco například hlavní autor zákona o obchodních korporacích Bohumil Havel opakovaně uváděl, že v dané situaci nová pravidla prakticky nic nezměnila, někteří jiní odborníci mu oponovali. Situace kolem souběhů ale nebyla zcela jasná ani v přecházejících letech.

Jaká pravidla teď platí?

Situaci tak nedávno zpřehlednil až senát Nejvyššího soudu, který v čele s jeho předsedou Františkem Ištvánkem vydal rozhodnutí, které lze najít pod spisovou značkou 31 Cdo 4831/2017.

„Dříve soudy v případě nedovoleného souběhu většinou prohlašovaly pracovní smlouvy za neplatné, automaticky je „házely do koše. To znamenalo, že manažer si mohl ponechat jen odměnu ze smlouvy o výkonu funkce a odměnu a benefity podle pracovní smlouvy musel firmě vrátit. Nejvyšší soud teď názor změnil a rozhodl, že by se měla pracovní smlouva posuzovat jako „dodateksmlouvy o výkonu funkce,“ popisuje Procházka.

„Ustanovení pracovní smlouvy budou pro manažera platit i v případě souběhu, dostane mzdu i benefity. Nejvyšší soud dokonce připustil dohodu o tom, že se na manažera vztáhne i zákoník práce, například ustanovení o pracovní době. Zároveň ale soud upozornil, že manažer stejně neuteče základním pravidlům výkonu funkce statutára,“ dodává.

Tato pravidla by se přitom do budoucna mohla používat i obecně. „Soud se zabýval situací podle starého obchodního zákoníku. Úprava zákona o obchodních korporacích je však velmi podobná a rozhodnutí se tak dá použít i nadále. Na rozhodnutí se navíc shodl velký senát Nejvyššího soudu. V budoucnu ho tak musí respektovat sám Nejvyšší soud i soudy nižší,“ předpokládá Tomáš Procházka.

Souběhům se raději vyhněte

Tomáš Procházka se přesto staví k souběhům funkcí stále negativně a doporučuje se jim spíše vyhýbat. Pokud se tedy, podle jeho slov, nejedná o pracovní pozice zjevně odlišné od náplně výkonu funkce statutára: „Souběh je možný, jen pokud je druhem práce v pracovní smlouvě činnost odlišná od výkonu funkce statutárního orgánu. V takovém případě je souběh přípustný a pracovní poměr se řídí zákoníkem práce. Sjednání souběžné pracovní smlouvy na vedoucí pozici je ale riskantní šedou zónou. Na tom judikát Nejvyššího soudu nic nezměnil.

Pracovní smlouvou se totiž jednatel nevyhne řadě přísných pravidel, které bývají spojeny právě s touto funkcí.

„Hlavní oblasti, kde manažerovi zákoník práce nepomůže, jsou paradoxně ty pro ně nejdůležitější. Vždy bude platit například péče řádného hospodáře a neomezená osobní odpovědnost, možnost odvolání kdykoli bez uvedení důvodu nebo povinnost nechat si smlouvu schválit valnou hromadou. Pracovní smlouva mu ani nezaloží právo na odškodění z úrazového pojištění při pracovním úrazu,“ upozorňuje na možná rizika Procházka.

Rozhodnutí ale podle něj přináší nová a nečekaná rizika také pro firmy: „Tím, že je nově dovoleno plošné vztažení zákoníku práce na výkon funkce, vzniká řada nejasných oblastí. Příkladem je odpovědnost za pracovní úrazy. Podle zákoníku práce je odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy velmi přísná a neomezená. V praxi je ale řešena zákonným pojištěním zaměstnavatele. Pokud si firma ale sjedná režim zákoníku práce se statutáry, například uzavřením pracovní smlouvy, bere na sebe plnou odpovědnost podle zákoníku práce. Pokud se ale v případě úrazu nebude jednat o odlišnou pracovní pozici, půjde o nedovolený souběh a firma nemůže využít pojištění pracovních úrazů. Účet za úraz statutára tak ponese v plné výši firma sama.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud