Rychetský: Nemohli jsme zrušit všechny komunistické zákony a vládnout dekrety jako při vojenském puči | info.cz

Články odjinud

Rychetský: Nemohli jsme zrušit všechny komunistické zákony a vládnout dekrety jako při vojenském puči

Byly změny, k nimž Československo a následně Česká republika přistoupily v právním řádu po roce 1989, dostatečně radikální? Nechybovali jsme, když jsme do 90. let minulého století vstoupili s komunistickými zákony, které se jen postupně měnily? Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, tehdejšího místopředsedy vlády a šéfa Legislativní rady vlády, nebyla jiná cesta možná. „Bylo nezbytné vydat se cestou diskontinuity právního řádu. Avšak bylo přitom zřejmé, že nelze jednorázově zrušit celý právní řád, nastolit právní vakuum a dočasně vládnout dekrety jako při vojenském puči latinskoamerické junty,“ uvedl Rychetský na konferenci Právo v měnícím se světě, na níž zazněla i výzva, aby se odborníci šířeji zaměřili právě na novodobou právní historii.

Problém kontinuity či diskontinuity se v českém právním řádu, a tím i v politice, ekonomice a celkově ve společnosti, objevuje opakovaně. Politici a právníci jej intenzivně řešili už po roce 1918 v souvislosti s rozpadem Rakouska-Uherska a samostatným vznikem Československé republiky, kdy dál platily rakouské zákony, které se postupně a velmi pomalu měnily. Řadu těch nejdůležitějších nově sepsali až komunisti po druhé světové válce.

Odstřižení se od této legislativy pak bylo zásadním tématem také po roce 1989. Ještě v posledních týdnech tohoto zlomového roku poslanci změnili některé části Ústavy, v následujících měsících a letech se pak sepisovaly a schvalovaly demokratizační novely klíčových zákonů, stejně jako zcela nové právní předpisy. Nový trestní zákoník a občanský zákoník pak vznikly až o mnoho let později, na jejich procesní protipóly se čeká dodnes. Proč se vše odehrálo právě tímto způsobem?

Podle právního historika Jana Kuklíka, děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy, která v těchto dnech pořádá velkou konferenci Právo v měnícím se světě, máme právě nyní, 30 let po sametové revoluci, příležitost podívat se podrobněji na to, k čemu došlo v právním řádu po roce 1989. Ve výzkumu jsme podle jeho slov zatím neudělali dost, na místě by podle něj bylo více analýz a možná i komplexní monografie.

Vzhledem ke komplexnosti tohoto tématu a jeho dopadům do všech sfér společnosti, půjde o nelehký úkol. Výzkumníci ale mohou využívat nejen bohatou dobovou dokumentaci a postupně stále dostupnější archivy, ale rovněž svědectví pamětníků a přímých aktérů tehdejších změn. Jedním z hlavních je již zmíněný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který se do této debaty intenzivně zapojuje a při svých vzpomínkách a hodnocení tehdejších událostí je rovněž stále otevřenější. O tom se mohli přesvědčit také návštěvníci včerejšího zahájení popisované konference, na níž mu patřilo hlavní slovo.

Hádky o vhodnosti kontinuity či diskontinuity právního řádu po roce 1989 podle Rychetského připomínají spor mezi hluchými a slepými. „Jmenování nové federální vlády 10. prosince 1989, stejně jako zvolení Václava Havla prezidentem republiky 29. prosince, proběhlo nepochybně v souladu s platným ústavním systémem, avšak z těchto skutečností nelze dovodit premisu o kontinuitě právního řádu,“ uvedl totiž Pavel Rychetský.

Diskontinuita právního řádu se podle jeho slov odehrála ve dvou rovinách. V hodnotovém pojímání práva, tedy v jeho interpretaci a aplikaci, což potvrdil rovněž Ústavní soud, a dále pak v zásadní transformaci právního řádu, která zahrnovala rovněž rekodifikace základních právních odvětví. Podle Rychetského je možné sledovat tři roviny této transformace: Jde o změny ústavního systému a zakotvení základních lidských práv a svobod, dále pak o nápravu, respektive zmírnění křivd minulého režimu  a konečně o vytvoření právního prostředí pro přechod k tržní ekonomice.

Problematická kuponová privatizace

„Zestátněná ekonomika se musela nějakým způsobem privatizovat. Bylo to zákonem o velké privatizaci, který překlopil všechny státní podniky přes noc na jinou formu, aniž by se cokoliv změnilo v jejich fungování. Byl spor samozřejmě o to, zda hlavní formou privatizace má být privatizace kuponová, či zda se má privatizovat cestou postupných kroků a hledání nových investorů,“ popisoval pak Rychetský konkrétněji souvislosti přechodu k tržní ekonomice.

„Kuponová privatizace nemohla podnikům přinést nic. Ani nový management, ani nové technologie, ani nové trhy, ani kapitál. Prakticky nic. Však původně byla zamýšlena jako doplňková forma, určená pro ty podniky, které se nepodaří standardním způsobem privatizovat. Dokonce prezident Havel, ministr financí Klaus a snad i Petr Pithart si šli registrovat kuponovou knížku s televizní kamerou, aby získali občany. Nepomohlo to. Objevil se jakýsi muž, z Harvardských fondů, slíbil desetinásobek každému, kdo mu předá svou kuponovou knížku, národ se zbláznil, první vlna kuponové privatizace musela být odložena o rok a půl, protože jsme neměli tolik kuponových knížek. Ale horší důsledek byl, že tím pádem se musela do kuponové privatizace vložit i celá řada podniků, které by si zasloužily lepší úděl. Zejména veřejné sítě,“ dodal dále Rychetský.

Postupně se budeme věnovat i jeho dalším slovům. Už příští týden připomeneme například ty věnované okolnostem volby Václava Havla československým prezidentem. Právě v těchto nejnovějších dějinách a v okolnostech přestavby tehdejších zákonů se totiž skrývají odpovědi na mnohé problémy současnosti a možná i budoucnosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud