Šámal, Pelikán, Hulík, Kramařík a Bárta ukázali, co všechno souvisí s právem | info.cz

Články odjinud

Šámal, Pelikán, Hulík, Kramařík a Bárta ukázali, co všechno souvisí s právem

Právní sekce INFO.CZ letos čtenářům nabídla mimo jiné i desítky přesahujících rozhovorů. Ty ilustrují, jak je právo široké a jak zasahuje prakticky do všech sfér naší společnosti. Na konci roku jsme pro vás vybrali pět z nich, které stojí za opětovnou pozornost. Přečtěte si, co letos říkali Pavel Šámal, Robert Pelikán, Milan Hulík, Roman Kramařík či Miroslav Bárta.

Pavel Šámal

Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal se bude na začátku příštího roku ucházet o místo ústavního soudce. I proto stojí za to si připomenout dva velké rozhovory, které s ním letos na INFO.CZ vyšly.

„Parlament přijímá neuvěřitelné množství zákonů a zejména jejich dílčích novel. Poslanci se hodnotí podle toho, kolik navrhli novelizací, což je naprosto zcestné. Novely by se měly přijímat po analýze, po zjištění, že je to skutečně potřeba. A ne pro maličkosti nebo jen pro určité dílčí změny. Mělo by jít o komplexní novely, které by byly připraveny po důkladném zjištění jejich potřebnosti a nezbytnosti, a vždy až po shromáždění a důkladném zvážení a vyhodnocení všech v úvahu přicházejících změn za určité delší období, třeba jednou za dva nebo tři roky. Jinak hrozí, že se nepodaří dodržet všechny návaznosti a předpis se tím postupně úplně rozloží. K tomu skutečně dnes nezřídka dochází. Je třeba se tomu věnovat systematicky a pořádně,“ popisoval Šámal v prvním z nich.

„Trest smrti v moderní společnosti podle mého názoru místo nemá. Vzhledem k zásadám humanismu, omezení represe na nezbytnou míru a k právu na život. Jde také o mezinárodní smlouvy a dokumenty směřující k zákazu trestu smrti, ke kterým Česká republika přistoupila. Existují rovněž studie, které dokazují, že trest smrti nepůsobí odstrašujícím dojmem, jak bylo dříve tvrzeno. Po jeho zrušení nedošlo v zásadě v žádné zemi k nárůstu deliktů, za které byl ukládán. U nás byl trest smrti zrušen v roce 1989. V posledních 30 či 40 letech existence byl ukládán pouze za vraždy, dříve šlo ještě o politické procesy,“ uvedl pak Šámal ve velkém rozhovoru, který se věnoval trestání v České republice.

Robert Pelikán

Bývalý ministr spravedlnosti hnutí ANO Robert Pelikán se vrátil k tvorbě zákonů, když nastoupil jako nový člen do Legislativní rady vlády. „Zdá se mi, že legislativní texty se dnes více píšou tak, aby kdyby je náhodou četl robot, tak aby jim dobře rozuměl. Ale roboti je nečtou, čtou je lidi. A pro ty už jsou méně srozumitelné,“ uvedl při této příležitosti Pelikán v rozhovoru pro INFO.CZ.

„Hrubý smysl pravidla by ale z textu měl pochopit i neprávník. Znamená to vyjadřovat se elegantně. Můžete to pozorovat, když budete číst prvorepublikové zákony nebo i zákony z 90. let. Vytýká se jim, že jsou stručné. Ale právě stručnost je to, o co bychom měli znovu usilovat,“ dodal.

Milan Hulík

Zajímavé zákulisí předlistopadové advokacie pak popsal pro INFO.CZ advokát Milan Hulík. „Klienti přinášeli obálky takzvaně pro nás, mohla to být ale také provokace Státní bezpečnosti. Ta si opsala čísla bankovek, někoho poslala jako klienta a advokáta, který obálku vzal, za hodinu sebrala. Kvůli tomu tehdy bylo několik klientů z advokacie vyhozeno. Nejlépe to ale udělal jeden mladý kolega ze severu Čech. Když dostal úplatek, odmítl ho a sepsal hlášení na vedení advokátní komory. V advokátním bulletinu pak byl vyzdvihován jako příkladný advokát. Vytvořil si tím krytí a pak už bral. To byla šíleně absurdní doba.

Mně třeba jeden klient, které jsem zastupoval ve sporu o dům, neustále sliboval, že když vyhraji, bude se mi revanšovat. Vyhrál jsem a on mi přinesl balíček o velikost cihly. A tam bylo osm velkých hořčic, čtyři plnotučné a čtyři křemžské. Jeho manželka totiž dělala v hořčicárně. Je fakt, že jsem si nemusel celý rok hořčici kupovat. Když ale přidám to bočné nebo všimné, je fakt, že se i tehdy daly v advokacii vydělat peníze,“ zní například jedna z historek, kterou vyprávěl.

V druhé části rozhovoru se pak statečný obhájce, zařazený Českou advokátní komorou do projektu Advokáti proti totalitě, rozpovídal i o událostech po roce 1989: „Pracoval jsem pro dnešní BIS a proti mě seděli estébáci, kteří se zabývali vnitřním nepřítelem a protistátní činností. Já jsem povstal a četl jména těch, kteří jsou na hodinu propuštěni ze Státní bezpečnosti. To byla taková satisfakce… Oni vstávali, kopali do židlí, převrhli stůl. Vedle mne stáli dva vojáci a s namířenými samopaly mě chránili.“

Roman Kramařík

Advokát a společník kanceláře JŠK obletěl svět jednomotorovým letadlem a pro INFO.CZ na tuto cestu u příležitosti jejího ročního výročí zavzpomínal:

„V Thajsku jsem při kontrole zjistil, že je ve vrtulovém listu malý zásek. Pravděpodobně ho způsobil kamínek, který si vrtule nasála na dráze kousek od Kalkaty, kam jsem letěl pro palivo. Několik dní jsem řešil co s tím. Nakonec se ukázalo, že jsem tuto závadu schopen opravit, neměl jsem na to ale nářadí. Za 30 let, co létám, jsem totiž právě takovýto problém nikdy neměl. Thajsko je ale zlatnická velmoc, a tak jsem nakoupil zlatnické nářadí, kterým jsem mohl onen zásek přesně zabrousit a zaleštit. Pak jsem se defektoskopickou zkouškou ujistil, že list nemá žádnou mikroskopickou trhlinu a mohl jsem letět dál.“

Miroslav Bárta

Egyptolog a prorektor Univerzity Karlovy Miroslav Bárta mluvil v souvislosti se svou teorií sedmi zákonů, která reaguje na kolapsy civilizací, také o stavu současného práva, byť zdůrazňoval, že jako laik: „V 50. letech se rozběhla debata, kterou inicioval původem český právník a později antropolog, profesor antropologie na Yalské univerzitě, Leopold Pospíšil. Mluvil o implicitním právu. A na tom do jisté míry stojí každá společnost. Jde o soubor zvyklostí, standardů a postupů chování, které nikde nejsou kodifikovány, ale každý je zná a každý je respektuje. My jsme ale vytvořili společnost, kde to, co není napsáno, neexistuje a nemá hodnotu. Měli bychom mluvit o hodnotách, které nemusí být kanonizovány textem, a přesto jsou každému srozumitelné. Právě ty tvoří pojivo a hodnoty každé společnosti.“

„Čím více zákonů, tím méně práva. Do značné míry to může platit. Normativnost a nákladovost obslužnosti našeho právního systému je taková, že pro mě jako pro laika je na samé hranici udržitelnosti. Vezměte si, kolik soudních případů se vrací, protože se musí překvalifikovat. Ani právní profesionál tak nepochopil, v čem spočívá právní podstata toho či onoho případu. Právní systém je nepřehledný, řada nařízení jde proti sobě. Společnost spotřebovává stále více energie na svojí vlastní obslužnost a ne na to, aby dále rostla. Místo vizí a ambicí vytvořit funkční efektivní systém, si jen neustále kryjeme záda, aby někdo neudělal chybu, která nemusí mít funkčně žádný význam,“ uvedl rovněž profesor Bárta.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud