Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Šéfka exekutorů Fučíková pro INFO.CZ: Končím. Nechci, aby se vytahovaly neukončené kauzy

Šéfka exekutorů Fučíková pro INFO.CZ: Končím. Nechci, aby se vytahovaly neukončené kauzy

Exekutoři si v březnu zvolí nové vedení. Jejich současná prezidentka Pavla Fučíková znovu kandidovat nebude, a to ani do širšího vedení komory. „Nebylo by ode mě zodpovědné od samého začátku oslabovat prezidium tím, že se budou vytahovat kauzy, které nejsou skončené,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Připouští sice, že na sněmu se ještě může leccos přihodit, teď je ale rozhodnutá, že se na vedení exekutorů nebude podílet. „Ta pozice mi nepřinesla nic pozitivního, za prezidentování jsem zaplatila příliš vysokou cenu. Jak profesní, tak osobní. Ale půjdu a budu bojovat,” plánuje.

V březnu čeká exekutory volební sněm a váš mandát končí 4. dubna. Chcete ve své funkci pokračovat i v dalším období?

Už nebudu kandidovat. Dospěla jsem totiž k několika poznáním. Především je nesmírně důležité, aby prezident i viceprezident exekutorů byli na dosah Prahy. V té se odehrává absolutní většina věcí, které ovlivňují chod komory. Já jsem z Ostravy a ta je Praze poměrně vzdálená. První dva roky jsem v Praze fungovala tři až čtyři dny v týdnu, a to na úkor své vlastní práce. Když se teď vrátím na svůj ostravský exekutorský úřad, budu ho muset prakticky postavit znovu. Utrpěl poměrně značné ztráty, přišla jsem o většinu klientů. 

Pozici prezidenta Exekutorské komory musíte dělat naplno. Náročnost této pozice je umocněná náladou, která vůči soudním exekutorům panuje. Navíc je vcelku vyčerpávající sedět najednou na dvou židlích, jedna z nich se dříve nebo později rozklíží. Mohla by to být klidně manažerská funkce, placená, na kterou by si exekutoři někoho najímali. Sama jsem měla mnohdy  problémy vyúčtovat náklady, abych nebudila pohoršení, že jsem si odpracované hodiny nechala zaplatit. Setkala jsem se i s názorem, že je to čestná funkce a že bych Komoře neměla účtovat vůbec nic.

Nebudete tedy už znovu kandidovat ani do prezidia komory?

Přemýšlela jsem o tom velmi intenzivně. Ale řekla jsem si, že asi ani to by nebylo pro komoru vhodné. Zejména s ohledem na poslední rok a to, co se odehrávalo kolem mé osoby. Nebylo by ode mě zodpovědné od samého začátku oslabovat nové prezidium tím, že se budou vytahovat kauzy, které nejsou skončené. Není ukončena kontrola ministerstva spravedlnosti a ani dvě kontroly ostravského okresního soudu na mém úřadě. 

Navíc bude v dubnu zahájeno projednání obžaloby směřující proti mému manželovi a mé bývalé kandidátce, což je výsledek trestního oznámení podaného po odvysílání televizní reportáže o realizované dražbě bytu na mém úřadě. Pokud bych byla v prezidiu, tyto kauzy by pozici nového prezidia od samého počátku oslabovaly. A myslím, že si to nezaslouží ani kolegové a ani ostatní. Teď se potřebuji soustředit na své věci, ten poslední rok byl dost náročný.

Doufám, že prezidium bude „staronové“. Věřím, že stávající kolegové dostanou důvěru a budou moci pokračovat. Jsou totiž spolu schopni komunikovat a spolupracovat a to je základ pro správné fungování vedení komory. A kontinuita je také nesmírně důležitá.

Na sněmu se sice může stát cokoliv, ale teď to celé vidím takto.

Mluvíte o kauzách spojených s vlastním jménem. Jde zejména o dražbu bytu, který prodával váš úřad a který koupil pro vaši firmu váš manžel. Jak tuto událost zpětně hodnotíte?

Nejsem vůbec hrdá na to, že se mi nepodařilo tomuto, byť ve skutečnosti marginálnímu pochybení, na mém úřadu zabránit. Považuji to za osobní selhání, za které přijímám odpovědnost. Už loni jsem nabízela kolegům svoji rezignaci, dostala jsem však jejich důvěru a domluvili jsme se, že náš mandát dotáhneme do konce společně.

Ve skutečnosti je to mediálně nafouknutá bublina. Myslím si, že mě bylo hodně vidět a že jsem říkala věci, které nebyly úplně populární. Asi bylo potřeba ukázat mi, kde je moje místo. Nepodařilo se mi zjistit, odkud vítr vane a kdo tuto kauzu takto rozdmýchal. Je sice postavená na reálném základu, ano, ta dražba byla, ale to všechno ostatní jsou lži a výmysly. A věřím, že se to nakonec prokáže. Nedošlo k porušení zákona a v otázce etiky se pohybujeme na hraně. Tak či tak, hrdá na to nejsem.

V této souvislosti na vás padla i kárná žaloba kvůli podnikání, kterému se nesmějí soudní exekutoři věnovat. Je už celá ta věc skončena?

Není. Kárný senát sice rozhodl, ale protože se s jeho závěry neztotožňuji, podala jsem ústavní stížnost. Není mi zřejmé, v čem spočívá nedovolenost mého jednání. Domnívám se, že došlo i k procesním pochybením, kterým se nelze bránit jinou cestou než cestou ústavní stížnosti. To proto, že máme pouze jednostupňové kárné řízení. To bylo mimochodem předmětem kritiky skupiny pro boj proti korupci při Radě Evropy.

Z mého pohledu šlo v kárném řízení o to, zda jako soudní exekutoři můžeme pro zabezpečení doplňkových, nikoliv hlavních činností, využívat služby externích subjektů. Na to jsem odpověď nedostala. Podotýkám, že jde o odpověď, která zajímá celý exekutorský stav.

Je pravda, že jsem některé organizačně-technické činnosti svěřila společnosti, ve které jsem měla vysokou majetkovou účast. Mým cílem bylo zkvalitňování exekuční činnosti mého exekutorského úřadu a já jsem přesvědčená, že šlo o činnost prospěšnou. Zjednodušeně řečeno, má společnost především naváděla inzertní bannery týkající se dražeb a mému úřadu poskytovala v souvislosti s dražbami další servis, například velmi intenzivně komunikovala s případnými zájemci. Po kárném řízení jsem spolupráci se společností ukončila, nechci pokračovat v něčem, co mi bylo kladeno za vinu. Bohužel to cítím tak, že výsledný efekt jde v neprospěch účastníků řízení. Zatímco dříve byly především zájemcům o dražbu poskytovány potřebné informace téměř nepřetržitě, teď odpovídáme na jejich dotazy jen písemně anebo je odkazujeme na poučení a návody umístěné na webových stránkách portálu dražeb.

Jenže, tato společnost vlastní nemovitosti a má tak příjmy z nájmu. A mně je kladeno za vinu, že podnikám v realitní činnosti. Nemovitosti nebyly nakupovány spekulativně, ale za účelem zhodnocení vlastního majetku. A já tvrdím, že jde o jeho správu. Pokud mohu osobně vlastnit byt a pronajímat ho, proč by to nemohla dělat moje, nyní už bývalá, společnost? Vlastní majetek jsme jako exekutoři podle dosavadní judikatury spravovat mohli, v mém případě ale došlo k posunu v názoru. Dosavadní praxe kárných senátů byla totiž přesně opačná. Zapovězeno bylo členství ve statutárních orgánech, nikoliv majetková účast jako taková.

Jak tedy teď, na konci svého mandátu, hodnotíte ty poslední tři roky ve funkci prezidentky Exekutorské komory?

Šla jsem do toho s jasným cílem: abychom, až přijdou volby do Poslanecké sněmovny, jako exekutoři neviseli na billboardech. To se myslím vcelku podařilo. Za ty tři roky jsme mnoha politikům dokázali vysvětlit pozici a postavení soudního exekutora, byť samozřejmě nemohu říct, že stoprocentně. Pořád ale budeme levný politický kapitál pro všelijaká populistická uskupení.

Dokázali jsme také zvrátit některé legislativní návrhy, například přijetí nového, špatně připraveného  exekučního řádu. I když je změna  naprosto potřebná, nemohli jsme absolutně souhlasit s postupy, které se v něm objevily, například pokud jde o způsob slučování exekucí.

Neúspěchem pro mě je to, že se nám nepodařilo větší části politického spektra vysvětlit, jaké přínosy by mělo zavedení alespoň částečné místní příslušnosti. Tohoto tématu se ujala bohužel ta část politického spektra, která jedním dechem spojuje teritorialitu jako nástroj odstranění údajné zkorumpovanosti exekutorů. Deklaruje snahu o zavedení místní příslušnosti jako nástroj přerozdělení trhu a usiluje o znárodnění exekutorských úřadů. To bylo pro naše prezidium nepřijatelné.

Problém vidím také v tom, že jsme nedokázali ustoupit z některých svých pozic. Nedovolili nám to kolegové. Někteří mi v jednu chvíli třeba zakazovali jednat s ministrem. Musela jsem se zpovídat, proč a o čem s ním jednám. To jsou věci, které jsem nechápala a nechápu je dodnes. 

hem vašeho mandátu jste připomínali i 15. výročí existence soudních exekutorů v ČR. Loni v listopadu jste ale na jedné z akcí Pražského právnického podzimu řekla, že jsme svědky bezprecedentního útoku na samou existenci této profese. Čemu to přičítáte? Vždyť česká ekonomika je na tom dobře, proč je tedy teď s placením dluhů takový problém?

Možná to bude znít kacířsky, ale asi máme příliš mnoho práv a málo povinností. Posunuly se základní hodnoty, lidé se neumí často ani pozdravit, neumí si poděkovat. Děti vidí rodiče, kteří chtějí všechno a chtějí to hned  Nepřemýšlí nad tím, jestli na to mají nebo mít budou. Společnost začala nabízet rychlá řešení, do nich spadají i rychlé půjčky. A někteří lidé tyhle nové možnosti nedokázali uchopit, přestali plánovat a začali žít ze dne na den, bez rezervy. A pokud jim jejich „plány“ nevyjdou, odmítají za neúspěch nést odpovědnost. Hledají výmluvy, jak se svým povinnostem vyhnout. Pořád se s někým srovnáváme a lidé jsou z toho frustrovaní.

Na druhou stranu, řada exekutorů se nechovala tak jak měla, porušovala zákon, využívala situace, kdy se tisícové dluhy násobně navyšovaly…

Nemůžu říct, že si za tu náladu nemůžeme částečně sami. Měli jsme svůj osud ve vlastních rukou, měli jsme možnost tvarovat sami sebe. V porovnání s dnešními možnostmi byl náš začátek  řekněme  divoký. Možnosti, které se nám otevřely, někteří „dravější“ kolegové využili natolik, že to poškodilo celou komoru. A poškozuje ji to dodnes, protože názory trpí velkou setrvačností. I když je dnes reálný stav docela někde jinde. Připomínají se kauzy staršího data, z let 2002 až 2005. Je ale otázka, zda tento pohled dokážeme někdy změnit. 

Mám pocit, že si sami sobě nemůžeme pomoci. Konkurenční prostředí se stalo příliš silným. Máme například možnost vybírat zálohy. Ale neuděláme to, protože pak by nikdo o naši práci neměl zájem. Vedeme diskuse o tom, jak se zbavit starých exekučních řízení a hledáme řešení, jak je zastavovat. Ale i to vidí někteří soudní exekutoři jako ztrátu konkurenční výhody, mnozí oprávnění totiž nechtějí exekuce zastavovat. Nechtějí, aby byla jejich pohledávka promlčená, vždyť co kdyby někdy v budoucnu dlužník přišel k majetku? Tento pohled považuji za zvrácený. Věřitel by o tom neměl rozhodovat, pravidla by měla být dána zákonem. Běží nám 4,5 milionu exekucí, ale jen kvůli tomu, že se nezastavují, i když nemají žádný efekt.

Jaké procento exekucí tvoří ty nevymožitelné?

Zhruba 80 procent. I když některé z nich se již, zjednodušeně řečeno, přesunuly do insolvenčního řízení.

Třeba u důchodce s dluhem 7,5 milionu korun, kterému se bude měsíčně srážet 200 korun, přece nemá cenu vést exekuci. Už jen administrativa je velmi nákladná. A platí ji exekutor. Pan ministr sice říká, že tomu tak není, že ji platí bohatí dlužníci, od kterých máme peníze. Ale fakticky to platí exekutor.

Zmínila jste konkurenční boj mezi exekutory. Říká se přitom, že v komoře jsou dvě skupiny, malé úřady a pak ty velké…

Spíše ale jde o zastánce místní příslušnosti a její odpůrce. Ne všichni teritorialisté mají malé úřady a naopak. A i někteří malí exekutoři nechtějí místní příslušnost, obávají se, aby jim agenda neúměrně nenarostla. Téma místní příslušnosti nás ale opravdu velmi rozděluje a bude tomu tak i do budoucna. Tento princip by sice spoustě věcí pomohl, ale není to všelék.

Můžeme najít jiné mechanismy, které podpoří nezávislost soudního exekutora na věřiteli. Například zastavování neúčelných řízení či zavedení regulačních poplatků pro věřitele. Teritorialita je ale natolik kontroverzní, že jakákoliv novela, která s ní bude spojena, znamená jen to, že neprosadíme vůbec nic.

Místní příslušnost by tedy měla být ve hře až s novým exekučním řádem, aby se celý systém důkladně provázal?

Myslím si, že než dojdeme k zcela novému exekučnímu řádu, budeme na konci volebního období a zase nic neprosadíme. Jde jen o to, na čem se budou jednotlivé strany schopny dohodnout. Ale co nás zabíjí? Nezaplacené náklady bezvýsledných exekucí, které musíme administrovat. Princip místní příslušnosti je pro nás neustále tématem k diskusi, není to ale to jediné.

Není to tedy ta první pomoc…

Přesně tak. První pomoc je zastavovat bezvýsledné exekuce a dostat za jejich dlouholeté administrování také zaplaceno. A nepouštět do systému další a další neúčelné exekuce. To je opravdu demotivující, říkáte si, zda má vaše práce nějaký význam? Zvláště, když vidíte, že to portfolio není zdravé, A ještě se k tomu přidalo snížení tarifu.

Tarif se loni snížil, i když ne tak dramaticky, jak to původně vypadalo. Působí vám to problémy?

Myslím si, že i když byl docela dramaticky snížen, tak výsledná podoba, v jaké byl přijat, je velkým vyjednávacím úspěchem prezidia Exekutorské komory. Původní návrh byl totálně likvidační skoro pro všechny exekutory. Je ale rozdíl, zda byl snížen o třetinu, což se stalo, nebo o dvě třetiny, jak to původně vypadalo. Změny se projevily například v počtu zaměstnanců úřadů, sama musím propouštět.  

Upozorňujete také na to, že mezi exekutory nepřicházejí noví lidé. Daří se vám obsadit nové úřady?

Zatím daří, obsadili jsme je ale exekutorskými kandidáty, kteří v tom vidí profesní posun. I když například jeden ostravský exekutorský úřad je volný už tři nebo čtyři roky. Z jiných profesí se k nám téměř vůbec nikdo nehlásí. Nehrnou se k nám ani noví koncipienti.

Říkala jste, že musíte svůj exekutorský úřad znovu vybudovat. Kde k tomu berete chuť? Máte zkušenosti i z jiných právních profesí, nebylo by jednodušší přejít třeba do advokacie?

Zažila jsem zajímavou a paradoxní situaci. Někteří kolegové mi vyčítají, že jsem málo prosazovala princip místní příslušnosti a že i mé vystupování zamezilo jejímu přijetí. Klienti mi naopak odešli s odůvodněním, že jsem prosazovala princip místní příslušnosti a bylo to proti jejich zájmům. Teď mi řekněte, jak to je.

Jsem ale bojovník a nemám ve zvyku se vzdávat. Takže půjdu a budu bojovat. Za úřad, za své zaměstnance, sama za sebe. A budou-li mít kolegové zájem, budu pracovat i pro komoru, třeba v jiných orgánech. Vždy jsem se věnovala vzdělávání a školení a u toho bych také chtěla zůstat.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1