Servus: Češi často neuzavírají závěti. Dědické plánování byste ale neměli podcenit | info.cz

Články odjinud

Servus: Češi často neuzavírají závěti. Dědické plánování byste ale neměli podcenit

KOMENTÁŘ STANISLAVA SERVUSE | Ač počet závětí připravovaných notáři dle informací notářské komory značně stoupá, stále se zdá, že většina populace plánování „pro případ smrti“ nechává být. Otázkou zůstává, co je příčinou? Jde o malé povědomí o tom, jak vhodně nakládat s vlastním majetkem do budoucna? Možná to také souvisí s tím, že většina z nás si nechce připustit, že by mohla v brzké době zemřít. Zanedbávání dědického plánování a teprve postupný nárůst počtu závětí zřejmě také souvisí s tím, že se většinou jedná o předání určitého, a často i rozsáhlého, majetku z první generace vlastníků.

Z vlastní praxe vím, jak je bohužel stále nízké povědomí o tom, jak funguje zákonná dědická posloupnost, jaké jsou dědické skupiny a kdo se bude starat o majetek zůstavitele po dobu dědického řízení.

Zajímavé v tomto ohledu je, že dědické plánování, čímž nemyslím pouze přípravu vlastní závěti, má v zemích na západ od nás poměrně velkou tradici. V zemích, kde již po staletí probíhá předání majetku z jedné generace na druhou, kde tedy nedošlo k násilnému přetržení a narušení vztahu k soukromému majetku, si uvědomují více náročnost a citlivost přípravy předání majetku dětem či jiným osobám.

Předání majetku v klidu

Zůstavitelé často chtějí, aby odkázaný majetek sloužil dobře další generaci či generacím, nikoliv k tomu, aby je rozděloval. V případě předání podílů na rodinných firmách či jiném rozsáhlém rodinném majetku je pak často cílem uchování určité jednoty majetku, ale i rodiny. Předaný majetek totiž nemusí být pro dědice pouze příjemným rozmnožením vlastního majetku, ale naopak velkou komplikací a jablkem sváru, které dokáže rozbít i doposud poměrně dobře fungující vztahy.

Nikdo nepochybuje, že je velmi náročné vybudovat značný majetek, ale dosti náročné je i jeho vhodné předání na další generaci. A právě tomuto účelu slouží dědické plánování, které nám také díky občanskému zákoníku a jeho bohaté nabídce ustanovení dědického práva dává značné možnosti. Umožňuje nám stanovit rozličné podmínky pro předání vybraného majetku, umožňuje nám nastavovat, který z dědiců dostane jaký majetek, umožňuje zřídit svěřenský fond pro případ smrti atd.

Nejde však pouze o vhodné právní nastavení. Jde také o to, aby dané právní nastavení bylo funkční pro konkrétní osoby z konkrétní rodiny. Spoluvlastnictví ke zděděnému majetku může dobře fungovat mezi osobami, které se dokáží dohodnout a dobře spolupracovat, nikoliv však mezi sourozenci, kteří spolu stále bojují.

Ostatně celá řada příběhů z historie ukazuje, čeho jsou schopni i sourozenci mezi sebou, když jde o rodinný majetek. Samozřejmě ani sebelepší dědické plánování nedokáže zcela vyloučit riziko, že mezi členy rodiny vzniknou spory o to, že jeden dostal větší podíl na chaloupce po dědovi. Mělo by však pomoci tyto spory snížit a zároveň připravit již za života zůstavitele jeho budoucí dědice na nové nastavení poměrů tak, aby pro nikoho nebylo zásadním překvapením a důvodem ke sporům.


Mgr. Stanislav Servus, LL.M. je advokátem a partnerem kanceláře Eversheds Sutherland.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud