Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Slabinou Ústavního soudu je způsob jeho sestavování, míní Rychetský

Slabinou Ústavního soudu je způsob jeho sestavování, míní Rychetský

Slabým místem českého Ústavního soudu (ÚS) je způsob jeho sestavování, který přináší riziko 'vyprázdnění' a paralýzy soudu po vypršení funkčního období jeho členů. Problém by vyřešilo prodlužování mandátu ústavního soudce, dokud není určen jeho nástupce. ČTK to v rozhovoru řekl předseda ÚS Pavel Rychetský.

Podobná úprava s pojistkou proti ochromení soudu existuje v Německu. Vývoj v Polsku či Maďarsku podle Rychetského ukazuje důležitost takové úpravy, která zajistí funkčnost soudu i v turbulentní době a tváří v tvář autoritářům.

„Ustanovení německé, že ten mandát je sice časově omezen, ale současně nesmí dojít k uvolnění místa bez náhrady, je myslím velice racionální,“ uvedl Rychetský. Uvažovat lze podle něj také o zákazu opakování mandátu ústavních soudců spolu s jeho prodloužením z 10 na 12 let.

První soudce patnáctičlenného českého ÚS jmenoval prezident Václav Havel v červenci 1993, tedy před 25 lety. Obměna přichází vždy přibližně po deseti letech. Miloš Zeman jmenoval třetí generaci soudu postupně od května 2013 do konce roku 2015. Kvůli zajištění kontinuity někteří soudci mandát opakovali či opakují, včetně Rychetského, který byl předsedou už v druhé generaci jmenované Václavem Klausem.

Právě když sestavu s obtížemi vybíral Klaus, klesl v roce 2004 počet soudců na 11, nemohli tak řešit návrhy na zrušení zákonů. V roce 2013 bylo soudců krátkodobě pouze 12, i tehdy se tak ÚS ocitl na hranici paralýzy.

Přes všechny komplikace se podle Rychetského podařilo všem českým prezidentům sestavit ÚS hodný tradice a připravený čelit aktuálním výzvám. V současné sestavě je vysoký podíl akademických pracovníků a kariérních soudců, což pokládá Rychetský za správné.

„Jsou to lidé, kteří měli možnost z akademické půdy, případně z justice, judikaturu ÚS sledovat a sami aplikovat buď při výuce, v teoretických pracích, nebo při souzení,“ konstatoval Rychetský. Soud, jemuž předsedá, se dlouhodobě potýká s vysokým zatížením, dostává přes 4000 stížností ročně. O případném omezení přístupu k soudu přesto podle Rychetského nemá smysl uvažovat. „Protože by vám řekli: jednou dosažená míra ochrany lidských práv a svobod se přece nesmí snižovat,“ vysvětlil Rychetský.

Za důkaz mezinárodního uznání českého ÚS považuje Rychetský to, že uspořádá v roce 2020 v Praze důležitou akci Konference evropských ústavních soudů. Bude se tam mluvit například o souvztažnosti ochrany lidských práv podle národních ústav, evropského práva a mezinárodních smluv.

„Všechny členské evropské země se dostávají do situace, kdy národní zákonodárství začíná v rámci boje proti terorismu výrazným způsobem zasahovat do ochrany individuálních práv,“ řekl Rychetský. Vnímá s obavami také posilování autoritářů v některých evropských zemích a krizi liberální demokracie obecně.

Společnost se vlivem globalizace a dalších procesů změnila, klasické strany, které dříve zastupovaly různé společenské vrstvy, si toho ale včas nevšimly a nedokázaly přiměřeně reagovat. „Ujel jim vlak. A ten bezradný člověk velmi lehko podlehne strachu. Je potřeba jej uměle vyvolat, ale to není těžké. To může být sociální úzkost, strach z imigrace a podobně. A toho využívají různé skutečně extremistické politické proudy,“ uvedl Rychetský.

„Systém liberální demokracie přestal být zatím ne většinou, ale velkou částí společnosti akceptovaný. A právě ta část hledá ze své bezvýchodné situace nějaké jiné řešení. To, že jsou to většinou řešení, která končí katastrofou a nějakou formou totality, to si ti lidé neuvědomují,“ obává se Rychetský. Politici by podle něj měli být schopní obavy lidí rozptýlit, dát jim jistotu, že dokážou jejich problémy řešit.

Mezinárodní společenství by podle Rychetského nemělo při ochraně svobod ustupovat. „Protože ten prapor ochrany lidských práv a svobod je vlastně poslední společná hodnota, která nám zůstává,“ řekl předseda ÚS.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744