Soudce Bernard doplatí na fotbalový výlet. U Vrchního soudu přijde o agendu, říká předseda Dörfl | info.cz

Články odjinud

Soudce Bernard doplatí na fotbalový výlet. U Vrchního soudu přijde o agendu, říká Dörfl

Soudce Bernard doplatí na fotbalový výlet. U Vrchního soudu přijde o agendu, říká Dörfl
 

Místopředseda Vrchního soudu v Praze Stanislav Bernard přichází dnešním dnem o svou místopředsednickou agendu. Předseda soudu Luboš Dörfl mu ji odňal v reakci na to, jak se postavil k nedávnému přešlapu – Bernard se totiž nechal pozvat Fotbalovou asociací ČR na zahraniční fotbalové utkání, a i když to bylo podle kolegů i soudcovských etických standardů přes čáru, chtěl dál zůstat místopředsedou. „Naše hodnocení celé té záležitosti jsou diametrálně odlišná. Proto jsem vnímal jako důležité se od tohoto jednání pana místopředsedy za celý Vrchní soud v Praze distancovat. Od 1. července proto nebude mít přiděleny žádné činnosti související se správou soudu. Jeho místopředsedovský mandát tak bude fakticky prázdný,“ popisuje v rozhovoru pro INFO.CZ Dörfl.

 

Seznam zprávy upozornily na cestu bývalého předsedy vašeho soudu Jaroslava Bureše a jeho současného místopředsedy Stanislava Bernarda na fotbalové utkání, náklady v desítkách tisíc za ně měla platit Fotbalová asociace ČR. Jak se k této věci stavíte?

Když mi tato záležitost byla novináři předestřena, podnikl jsem následující kroky. Nejprve jsem vyzval pana doktora Bernarda, aby se k celé věci vyjádřil a odpověděl mi na několik konkrétních otázek, především o jaké plnění se jednalo a v jaké bylo výši. Dle jeho tvrzení jsou prezentované výdaje pravděpodobně nadsazené. Pan místopředseda říká, že toto plnění přijal jako dlouholetý funkcionář Fotbalové asociace ČR a že celou tuto záležitost nevnímal za související s jeho činností místopředsedy soudu. Ani s odstupem času pan místopředseda přijetí tohoto daru nevyhodnotil jako chybu.

Moje stanovisko je takové, že to chybou bylo, a vážnou. Takto ostatně počínání pana místopředsedy hodnotili shodně i členové Soudcovské rady soudu a jako možné kárné provinění viděli tuto aktivitu i ostatní členové vedení Vrchního soudu v Praze. I podle kárné judikatury by měl být soudce zdrženlivý v přijímání jakýchkoliv plnění, zvláště od jiných institucí a zvláště pokud toto plnění například přesahuje běžné pozvání na oběd a podobně, jinými slovy řád tisíců korun.

Jaký tedy bude váš další postup?

Můj osobní závěr je, že si pan místopředseda neuvědomil, že jeho počínání je vždy nutné hodnotit jako počínání soudce. I v jeho soukromém čase a při přijímání plnění, které podle něj s funkcí nesouvisí. Veřejnost to ale takto vidět nemusí. Moje stanovisko tedy bylo, že šlo o chybu a že by z ní měl vyvodit osobní odpovědnost: rezignovat na svůj místopředsednický post.

Zákon o soudech a soudcích neumožňuje kárně stíhat kárná provinění u soudců po uplynutí tří let od jejich spáchání. Podání kárného návrhu by tak bylo neúčelné. I tak se však domnívám, že jako člen vedení Vrchního soudu v Praze by pan místopředseda ze svého jednání měl dovodit osobní odpovědnost, a proto jsem ho vyzval, aby na funkci místopředsedy soudu rezignoval. To však odmítl a žádné pochybení nepřipouští.

Naše hodnocení celé té záležitosti jsou diametrálně odlišná. Proto jsem vnímal jako důležité se od tohoto jednání pana místopředsedy za celý Vrchní soud v Praze distancovat. Od 1. července proto nebude mít přiděleny žádné činnosti související se správou soudu. Jeho místopředsedovský mandát tak bude fakticky prázdný.

To znamená, že zůstane ve funkci, ale nebude mít žádnou agendu?

Jiné prostředky nemám. Jsme tu u etického přesahu. Domnívám se, že to byla lidská chyba, přešlap způsobený paralelním výkonem neplacené funkce v určité organizaci, který v tu chvíli kolegovi zastřel správné hranice. Pan místopředsedu tuto změnu respektuje, jeho stanovisko ale zůstává stejné, domnívá se, že neučinil nic špatného. Daleko více než tato chyba pana místopředsedy mě tak mrzí právě jeho postoj a to, jak na tuto chybu nahlíží. A to je důvod mých kroků v organizaci práce.

Znamená to, že se pan místopředseda ani nebude účastnit porad vedení a nebude do tohoto kolektivu zván?

Ano, vyplývá to z toho, že nebude mít přidělenou žádnou správní agendu. Pan místopředseda bude nadále vykonávat svou soudcovskou činnost a zůstává předsedou odvolacího senátu.

Kdo převezme jeho agendu?

Jeho dosavadní správní agenda bude rozdělena především mezi mne a prvního místopředsedu doktora Františka Kučeru.

Pokud jde o pana bývalého předsedu Bureše, předpokládám, že i tím, že už dříve rezignoval na funkci soudce, nijak tuto situaci řešit nebudete.

Kárná odpovědnost rezignací na funkci soudce zaniká. Bývalého pana předsedu jsem nekontaktoval, nemám žádné kompetence ve vztahu k němu zaujímat jakákoliv stanoviska. 

Justicí nyní koluje nový etický kodex, který zaštítil předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Jak jej, i ve výše probíraných souvislostech, hodnotíte?

Jeho prvním a velkým přínosem je, že se o těchto tématech znovu začíná mluvit. A to i v takovýchto konkrétních věcech, ale jak sám vidíte, nastávají konkrétní případy a je třeba jasně vymezit mantinely chování soudců a najít na tom všeobecnou shodu. Etický kodex je důležitá věc a nevadí, že jich bude více, že například Soudcovská unie má svůj vlastní. Velmi důležité ale je, jak se se soudci projedná a jaká bude cesta k tomu, aby byl jimi skutečně akceptován. Síla etického kodexu spočívá právě v tom, že se jím rozhodneme řídit a ne, že nám to někdo nařídí. Pan předseda Nejvyššího soudu nás požádal, aby se kodexem zabývala Soudcovská rada, ponechal bych ale ještě otevřenou otázku, zda to stačí a zda bychom jej neměli v justici prodiskutovat šířeji. Je dobře, že je Etický kodex na světě, ale je to první krok. I když je napsán, stále není etickým kodexem, musí být fakticky soudci akceptován.

Předseda Nejvyššího soudu Angyalossy ale má tento kodex za tak vydiskutovaný, že už jej nebude třeba měnit…

Etický kodex je bez pochyby vydiskutovaný na fóru, ve kterém se vytvářel, ale to je velmi úzké fórum. Pracovní skupina byla navíc vytvořena na popud předsedů krajských a dalších soudů a z nominantů soudcovských rad. To je určitý reprezentativní vzorek, ale pořád velmi úzký. Domnívám se, že je to důležitý první krok, ale bude to chtít ještě čas a najít nejlepší způsob, jak soudce nechat etický kodex akceptovat. Jsem za to rád, ale nespěchal bych.

Ve funkci jste půl roku. Jak byste první měsíce zhodnotil a co vás čeká v těch dalších?

Za největší úspěch považuji to, že jsme dali dohromady tým místopředsedů a dalších kolegů, se kterým se dá jít dopředu. Nyní nás tak už čekají k realizaci konkrétní úkoly. Například debatujeme s Vrchním soudem v Olomouci o tom, jak sdílet judikaturu a spolupracovat na sjednocování rozhodovací činnosti. Dále jsme začali zveřejňovat rozhodnutí ve věcných příslušnostech, už jich je dostupných přes 100, narážíme ale na technické limity webového rozhraní.

Rád bych, abychom se od podzimu zaměřili více na spolupráci s krajskými soudy. Naše plány jsme zatím nemohli příliš realizovat, u většiny krajských soudů jsme čekali na výsledky výběrových řízení na jejich předsedy. V druhém pololetí letošního roku tak budeme s novým vedením debatovat o tom, jak naši činnost rozvíjet. A jako Vrchní soud začneme rovněž promlouvat do odborně populární či vědecké činnosti. 25. listopadu tak uspořádáme první konferenci, tematicky zaměřenou na duševní vlastnictví.

Nový magazín I

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud