Soudcovskou unii chce vést Šárka Hájková. Využívejme emeritní soudce a nerozšiřujme justici agendu, říká | info.cz

Články odjinud

Soudcovskou unii chce vést Šárka Hájková. Využívejme emeritní soudce a nerozšiřujme justici agendu, říká

Soudkyně Krajského soudu v Praze Šárka Hájková potvrdila pro INFO.CZ svou zamýšlenou kandidaturu na funkci prezidentky Soudcovské unie, kterou na podzim po dvou mandátech opustí Daniela Zemanová. Hájková nyní působí v Republikové radě Soudcovské unie, dříve byla také její viceprezidentkou. Jak popsala v rozhovoru, jako prezidentka Soudcovské unie by usilovala zejména o zavedení funkce emeritního soudce, která by podle ní mohla vyřešit mnohé současné problémy. „Chtěla bych se také zaměřit na to, aby soudy skutečně řešily jen ty věci, u nichž je na místě svěřit je jejich pravomoci, tedy aby nedocházelo ke zbytečnému a někdy až nesmyslnému rozšiřování jejich agendy. Rovněž bych chtěla podporovat využívání alternativních způsobů řešení sporů,“ říká.

S jakými záměry budete kandidovat na prezidentku Soudcovské unie?

Kromě toho, že bych chtěla pokračovat ve všem, co Soudcovská unie (SU) dělala a dělá pro co nejkvalitnější a nejefektivnější justici, je mým záměrem pracovat na věcech, kterým se už nějakou dobu věnuji. Je to především záležitost zavedení institutu emeritního soudce do českého právního řádu, tj. možnosti, aby se soudce, který již odešel z aktivní služby, do ní mohl na určitou dobu vrátit a pomoci tam, kde to bude soudnictví nejvíce potřebovat. Emeritní soudce by vyřešil i dlouhodobý problém českých soudů, a to zastupitelnost soudců v době mateřské a rodičovské dovolené, dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo stáže u jiného soudu.

Chtěla bych se také zaměřit na to, aby soudy skutečně řešily jen ty věci, u nichž je na místě svěřit je jejich pravomoci, tedy aby nedocházelo ke zbytečnému a někdy až nesmyslnému rozšiřování jejich agendy. Rovněž bych chtěla podporovat využívání alternativních způsobů řešení sporů. Je to jednak nástroj kultivace společnosti, jednak cesta k určitému odbřemenění soudů, jimž se tak otevře větší časový prostor intenzivně se věnovat zbývajícím kauzám.

Mým cílem je také posílit komunikaci a spolupráci s ostatními právnickými profesními sdruženími. Rovněž vnímám, že i na mediálním poli je stále na čem pracovat. Zejména bych ráda srozumitelným způsobem co nejvíce přiblížila justici a její chod laické veřejnosti a zajistila rychlé mediální reakce SU za situací, které si to žádají.

V neposlední řadě bych chtěla zajistit co největší prostupnost informací mezi členy SU a také je maximálně zapojit do jejího chodu. Samozřejmě ty, kteří o to mají zájem. Naopak bych si velmi nepřála, aby u kohokoliv z členů vznikaly pocity odtrženosti od vedení SU. Mým záměrem bylo i to, že během března a dubna osobně proberu všechny své představy se členy sekcí SU napříč republikou. V tom mi bohužel pandemie zabránila. Takže doufám, že mi kolegové prominou, že k nim doputuje nástin mých plánů nejprve takto veřejně. Můj záměr s nimi v nadcházejících týdnech a měsících hovořit, ale samozřejmě zůstává. Doufám, že teď už ho nic nepřekazí.

Máte již předjednanou určitou podporu či vytipované kolegy, s nimiž byste ve vedení unie ráda působila?

Už loni na podzim se v Soudcovské unii začala probírat otázka možných kandidátů na pozici prezidenta. V rámci těchto diskusí jsem byla dotazována, zda o kandidatuře uvažuji s tím, že tazatelé by to vnímali pozitivně. A ještě předtím, než jsem svůj úmysl kandidovat na počátku února oficiálně v rámci SU oznámila, jsem jej probrala s řadou kolegů, kterých si velmi vážím. Jejich reakce mi udělaly radost. Takže touto formou, nikoliv „předjednáváním“ v pravém smyslu toho slova, jsem alespoň do jisté míry zjistila postoje kolegů a rozsah případné podpory.

Samozřejmě jsem také přemýšlela a přemýšlím o tom, koho bych ráda viděla ve vedení Soudcovské unie, včetně nejbližších potencionálních spolupracovníků, tj. viceprezidentů. A představu mám. Nejprve bych ale tuto záležitost chtěla osobně probrat s těmi, jichž se to týká.

V čem byste chtěla navázat na prezidentství Daniely Zemanové?

Chtěla bych navázat vlastně na všechny předchozí prezidenty ve snaze o co nejvyšší kvalitu českého soudnictví, jeho nezávislost a stejnou dostupnost spravedlnosti pro všechny občany. Zní to možná hodně frázovitě a pateticky. Ale věřte, že tato slova mají naprosto reálný obsah. Soudcovská unie se totiž už skoro 30 let různými aktivitami snaží o nastavení podmínek, které by umožnily co nejkvalitnější výběr soudců, o to, aby soudní moc byla i co do způsobu její správy postavena na roveň moci zákonodárně a výkonné, a aby byly řešeny problémy, které chod soudů generuje. Ať už to jsou problémy se zajištěním a dostatečným odměňováním soudní administrativy a dalšího odborného personálu, s technickým vybavením soudů nebo s nastavením podmínek kariérního růstu soudců či s jejich zastupitelností. Toto všechno je hodné následování. 

V čem byste naopak postupovala jinak?

Daniela Zemanová usilovně pracuje pro Soudcovskou unii na pozici prezidentky šestým rokem, za což jí patří dík a uznání. Jsme samozřejmě každá jiná a už jen z toho pramení naše odlišné postupy. Já bych prostě ráda prosazovala záměry, o kterých jsem už hovořila. A kladla důraz na transparentní a věcnou komunikaci a celkově aktivní a kreativní přístup ke stávajícím problémům i k tvorbě nových řešení.

Jak sama chápete soudcovské povolání? Co je pro něj nejdůležitější?

Je to pro mne něco víc než „jen“ povolání. Soudce zasahuje svými rozhodnutími často zásadním způsobem do osudů lidí, jejich společenství, korporací i státu. A váhu s tím spojené odpovědnosti by měl mít při své práci neustále na zřeteli. Z mého pohledu je proto pro soudcovskou profesi podstatná schopnost řešit věci objektivně, s nadhledem, se zdravým rozumem a sebevědomím, ale také s pokorou a porozuměním s problémy a postoji těch, kteří před soudem stanou. Neméně důležitá je schopnost vystihnout právní i věcnou podstatu posuzované věci, v návaznosti na to stanovit odpovídající procesní postup a pokud možno co nejrychleji rozhodnout. A samozřejmě také schopnost nenechat se nikým a ničím ovlivnit v tom negativním slova smyslu. Tohle všechno není zdaleka dáno každému právníkovi, byť by třeba měl za sebou úctyhodnou kariéru v jiné právnické profesi. Proto je potřeba nastavit co nejkvalitnější kritéria pro výběr soudců a také pro stanovení těch nejpovolanějších posuzovatelů kandidátů na tuto funkci.

Jaké ze svých dosavadních pracovních zkušeností považujete za nejpřínosnější?

Jsem vděčná za vše, čím jsem si profesně prošla. Výslovně bych ale zmínila hned svou první pracovní zkušenost získanou ještě předtím, než jsem se v roce 2001 stala justiční čekatelkou. Více jak tři roky jsem po dokončení studií působila jako právník Nejvyššího kontrolního úřadu, což dnes kvituji opravdu s povděkem. Získala jsem totiž náhled do fungování firem i správních úřadů, rozpočtové problematiky, využívání dotací či prostředků z programů EU. Tento „ekonomický vhled“ mi v soudní praxi vždy prospěl. A velmi podstatné je pro mne také mé stávající působení v odvolacím senátu s poměrně neobvyklou specializací – na manželské majetkové právo a problematiku spoluvlastnictví. Neuvěřitelně mě to baví.

Členy Soudcovské unie je zhruba třetina soudců. Je to optimální počet, nebo byste se snažila o to, aby se řady Soudcovské unie výrazněji rozšiřovaly?

Optimální počet by byl 100 %. Ale to je jen chiméra. Takže teď vážně – situace posledních let ukazuje, že názory Soudcovské unie mají váhu i za vámi zmíněného rozsahu členské základny, která rozhodně není malá. Samozřejmě by bylo pozitivní, kdyby počet členů stoupal. Ale otázka nějaké konkrétní motivace je poměrně složitá. To, čeho SU svou činností dosáhne, se totiž ve výsledku pozitivně dotkne všech soudců bez rozdílu. Motivující pro vstup je tedy především to, čemu se SU věnuje a s jakým úspěchem. A pak už je na každém soudci, do jaké míry pociťuje míru stavovské sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, a zda chce váhu SU svým vstupem do jejich řad ještě posílit. Takže bych se především snažila o to, aby SU co nejvíce „prospívala“.

Co by si soudci a soudy měli vzít ze současné koronavirové pandemie?

Justice jako celek i jednotliví soudci jsou zvyklí řešit problémy. Vždyť každá soudní kauza je ve své podstatě problém. Dopad pandemie na chod soudnictví pro nás tedy především znamenal neprodleně přistoupit k takové organizaci práce, aby byla justice i za krizových opatření co nejvíce funkční. A myslím, že to soudy i soudci zvládli. A budou muset zvládnout i to, že postpandemický stav vygeneruje zvýšený nápad nových věcí napříč celým soudním spektrem.

Obecně samozřejmě i pro justici platí poznání, že věci, které jsou za běžného chodu života považovány za přirozené, takovými ze dne na den vůbec nemusí být. Že se nám všem pravděpodobně přeskupí hodnoty a budeme si víc vážit těch nejobyčejnějších věcí. A že je třeba se v pracovním životě co nejlépe – právně, organizačně i technicky – připravit na možné budoucí varianty pandemického stavu.

Mělo by dojít k určitým změnám umožňujícím dálková jednání soudů? Co by v tomto mohla učinit Soudcovská unie?

I v současnosti lze konat jednání prostřednictvím videokonference, a to jak v civilních, tak i v trestních řízeních. Problém je v nízké vybavenosti soudů potřebnou technikou, neboť na to, aby byla v každé jednací síni, není dostatek finančních prostředků. V tomto ohledu SU může dělat jediné – upozorňovat na nedostatek tohoto vybavení a jeho potřebnost ministerstvo spravedlnosti a také to dělá.

Ale ani videokonference není v případě pandemie všespasitelná. I když totiž účastníci nejsou se svými zástupci přítomni v jedné jednací síni se soudcem či soudním senátem, tak musí být v jiné soudní budově, ve věznici, v detenčním ústavu, prostě tam, odkud současné právní předpisy umožňují videokonferenci realizovat. S nimi tam musí být navíc přítomna osoba pověřená k ověření jejich totožnosti. U jednání před odvolacím soudem se zase musí v jedné místnosti sejít alespoň soudní senát, tj. tři lidé. Takže ani videokonference nezajistí úplné vymizení zdravotního rizika.

Jak už jsem ale řekla – je potřeba připravit se po všech stránkách na možné opakování pandemie nebo jiného jí podobného stavu. Mimo jiné se tedy zamyslet nad tím, zda nezakotvit nová speciální procesní pravidla pro konání soudních jednání ve výjimečných situacích.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud