Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Spam nezmizí. GDPR poctivé firmy zatíží a nepoctivci z něj budou těžit, varuje šéf právníků České spořitelny

Spam nezmizí. GDPR poctivé firmy zatíží a nepoctivci z něj budou těžit, varuje šéf právníků České spořitelny

Docent Petr Liška vede úsek právních služeb České spořitelny, zároveň ale přednáší obchodní právo na pražské i plzeňské právnické fakultě. Letos se stal právě v oblasti, jíž se odborně věnuje, Podnikovým právníkem roku. Loni na podzim jeho oddělení získalo ocenění také v žebříčku Právnická firma roku. Málokdo už ale ví, že sbírá knihy o Edvardu Benešovi. „Byl ve složitější úloze, než kdokoliv jiný. Vzal na sebe náročné břímě řešení, které souviselo i s tím, že si nepočínal čistě v souladu s Ústavou,“ říká docent Liška v rozhovoru pro INFO.CZ, který ale musí začínat jak jinak než evropským obecným nařízením o ochraně osobních údajů, tedy GDPR.

Jak se jako ředitel právního oddělení České spořitelny, tedy velké korporace, díváte na regulaci spojenou s GDPR?

Jde o to, jestli má regulace praktický význam. Obecně lze asi chápat, že se k tomu přistoupit muselo, digitalizace a virtuální svět umožňují mít spoustu osobních údajů, které člověk při každé příležitosti sděluje. K GDPR se ale přistoupilo spíše formálním způsobem, firmám jde především o to, aby měly v pořádku smlouvy a interní dokumenty. Ale jestli to ve skutečnosti bude fungovat tak, jak se očekávalo, to znamená, že nebudeme zaplavováni nevyžádanými emaily a obtěžováni nevyžádanými telefonáty, to se v zásadě asi nepodaří. Poctivé společnosti a poctiví podnikatelé tak budou mít více práce, více nákladů a více povinností, ti méně poctiví, kteří jsou na nekalejší praktiky zvyklí, z toho budou dál těžit.

Budou se tedy podle vás chovat pořád stejně? Jste k tomu až tak skeptický?

Samozřejmě. Do jisté míry to souvisí s tím, že se ke všemu přistupuje hodně administrativně. Konstruuje se třeba právo na to být zapomenut, což má nepochybně význam. Ale to je jen část věcí a nejsem si jistý, zda si každý člověk uvědomí, že toto právo má a že jej může realizovat. A že jej také bude realizovat za smysluplných podmínek. Setkávali jsme se s tím i dříve, že se na nás klienti s podobným požadavkem obraceli, ale většinou v souvislosti s jejich dalším úmyslem. Třeba když v minulosti patřili mezi dlužníky, my jsme to někam uvedli a tato informace jim komplikovala život při snaze získat úvěr.

Na to měli lidé právo ještě před účinností GDPR, nebo šlo o vaši benevůli?

V zásadě to právo není absolutně dáno ani dnes. Jde o požadavky, které vycházejí z jiného právního předpisu, a existuje povinnost zkoumat kredibilitu klienta, úzce to spolu souvisí. Ta snaha tam ale vždy byla. Pak je také skupina lidí, která ráda využívá všechna opatření a všechny předpisy, zejména pokud to může někomu způsobit určité obtíže nebo problémy. Ale většina lidí stejně zůstane pasivní a svá práva nevyužije, spíše tak půjde o administrativní zátěž pro společnosti.

Další nevýhodou této úpravy je to, že je její základ postaven na základě evropského nařízení. Jakmile nejde o český předpis, nikdo se k němu intenzivně nehlásí, pokud jde o výklad a podrobnosti. Dlouho tak budeme čekat na evropskou judikaturu, než se dospěje k tomu, jak se má postupovat. Celá řada věcí je také postavena na velmi abstraktních pojmech, z nichž budou rovněž vyplývat problémy.

Jak zvládla přizpůsobení se novým pravidlům Česká spořitelna?

To, zda jsme to zvládli, bude teprve testováno praxí a případnou kontrolou. Máme pocit, že jsme většinu věcí dokázali upravit tak, že se dají v souladu s nařízením realizovat. Nedostatek české právní úpravy, respektive její pozdější přijetí, ale může znamenat další požadavky na změny. Navíc požadavky na posuny v IT systémech musíte vznášet s velkým časovým předstihem.

Pro tak velkou korporaci tedy neznamená to, že se tyto zákony nestihly, jen určitou právní nejistotu, ale rovněž i další náklady?

Může to tak být. Vše je v pohybu, dalo se tak zatím pracovat pouze s návrhem zákona.

I přes vaši skepsi k naplnění záměrů GDPR, jde podle vás o důvodnou regulaci, která zapadá do současných legislativních trendů?

Nic není černobílé. Když ji například v bankovním sektoru srovnáme s ochranou spotřebitele při poskytování úvěrů, tak se na jednu stranu vyžaduje, aby úvěrová instituce zjistila o spotřebiteli maximum informací, aby dokonce ověřovala ty informace, které jí spotřebitel poskytuje. Tedy, zda je jeho kredit skutečně takový, aby mu poskytla úvěr. Má přitom hodnotit i některé jeho činnosti, které mohou vést k nákladům, například jestli sází v hazardních hrách, nebo má nějaké drahé nectnosti. Do jaké míry jsou ale tyto postupy slučitelné s GDPR? Když bychom na jednu stranu měli být střídmí, pokud jde o soukromé údaje, a na druhou stranu nutíme poskytovatele služby k jejich shromažďování.

Jdou tedy tato pravidla proti sobě?

Za některých okolností ano a v některých oblastech to může být kontraproduktivní. Regulátoři samozřejmě říkají, že je potřeba vše vykládat v intencích respektování účelu právní úpravy. Nakonec si to tedy sedne, ale fakt je, že je to kontroverzní.

Když odbočíme od GDPR, jak je na tom vaše oddělení pokud jde o příliv nových lidí? Například advokáti si v poslední době hodně stěžují na jejich nedostatek…

Přijímání nových právníků nám komplikuje několik faktorů. V první řadě jde o hospodářský cyklus a převis poptávky po pracovní síle nad nabídkou. Situaci nahrálo i to, že z plzeňské právnické fakulty nevycházeli nějakou dobu žádní absolventi. Zvýšila se konkurence. I v České spořitelně máme dlouhodobější problém obsadit určité pozice, trvá to už i tři čtvrtě roku. Je to dáno také tím, že se snažíme mzdovou politiku udržovat na rozumné hladině, absolventy nepřeplácíme, nabízíme jim na začátku také práci na dobu určitou.

Nezdá se mi, že by teď hrálo významnou roli to, že někteří advokáti pracují s koncipienty v tvrdších podmínkách. V současné době je nouze o zaměstnance tak jako tak. Většina společnosti dnes inklinuje k tomu, že se chce v práci do jisté míry bavit, a to nejen samotnou prací. To je i typické pro současné absolventy právnických škol. V tom mají větší korporace výhodu, můžou snadněji nabídnout třeba různé benefity, jako jsou zájmové činnosti, slevové programy, korporátní akce a podobně. Nevím ale, jestli tím trochu nekazí trh a i odpovědnost té profese.

Rovněž učíte na právnických fakultách, je rozdíl mezi současnými studenty a těmi třeba před 10 lety?

Budu mluvit spíše o tom negativním poznání. Určitě, slovo povinnost začíná ve slovníku některých studentů mít jiný význam. Chápe se v korelaci více se zábavou než s odpovědností a obětováním něčeho. Řada studentů by byla ráda, aby výuka a celý průběh studia byly upraveny tak, aby studium bylo snadněji absolvovatelné, nikoli více náročné. Samozřejmě to nelze paušalizovat. U řady studentů ale vnímám spíše to, že školu potřebují absolvovat a pak se uvidí. To má pak dopad i v praxi. V současnosti to vlastně vidím jako převažující trend, je mnohem rozšířenější než dříve. Samozřejmě bychom mohli hovořit i o velmi pozitivních jevech.

Asi mnoho lidí o vás neví, že sbíráte knihy o Edvardu Benešovi. Co vás na historii zajímá?

Vždy jsem měl rád fakta. Ta musí být prověřena časem a zachycena věrohodným způsobem, s odstupem času se dají vyhodnotit. Historie je dlouhá, náš pobyt na této zemi je okamžikem, hledal jsem si tak jen určité období, a to ještě takové, které je mi relativně časově blízké. Mám rád detail, začal jsem tak Československem, ale i jeho dějiny jsou rozsáhlé, a tak jsem se dostal k Benešovi, jako k zajímavému člověku. Jeho úloha v dějinách je strašně složitá.

Jak se na Beneše osobně díváte?

Masaryk měl proti Benešovi relativně snadnou úlohu. Začínal československý stát, byla tu sice historická zátěž, ale začínalo se od čistého stolu. Sice vznikaly větší či menší krize, nebyly ale tak zásadní jako ty, které poznamenaly Beneše, ať již jde o situaci před druhou světovou válkou nebo v roce 1948.

Byl ve složitější úloze, než kdokoliv jiný. Vzal na sebe náročné břímě řešení, které souviselo i s tím, že si nepočínal čistě v souladu s Ústavou. Když se řešily události Mnichova, vlastně potlačil systém parlamentní demokracie, stali jsme se neoficiálně prezidentskou republikou. I v únoru roku 1948 mohl při demisi ministrů vlády přijmout i jiná ústavní řešení. Je ale samozřejmě otázkou, kam by vedla. Za nejlepší knihy o Benešovy považuji studie Jindřicha Dejmka, ty jsou skvěle vědecky propracované.

Edvard Beneš byl zajímavý i lidsky. Postrádal sice charizma vůdce, ale byl nesmírně pracovitý, vedl příkladný rodinný život s manželkou Hanou a ve volném čase sportoval, zahradničil a zajímal se o historii. To byly zdroje, které mu umožnily překonat řadu životních peripetií.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744