Stát nezvládne připravit kvalitní legislativu bez zapojení firem a občanů, říká organizátor Zákona roku Babáček | info.cz

Články odjinud

Stát nezvládne připravit kvalitní legislativu bez zapojení firem a občanů, říká organizátor Zákona roku Babáček

Anketu Zákon roku vyhrál jednoznačně zákon o právu na digitální služby. „Mým favoritem se stal, když jsme se před měsícem kolektivně přesunuli na home office. Člověk viděl v novém světle možnosti masivního využití digitálních technologií. A taky jejich úskalí – ve stejné době napadli hackeři české nemocnice. Nevidím možnost, že by se český stát elektronizaci ubránil, viděl bych to i jako promarnění generační příležitosti,“ popisuje v rozhovoru pro INFO.CZ Tomáš Babáček, předseda nominační rady ankety a partner advokátní kanceláře Deloitte Legal.

Včera jsme se dozvěděli, že v anketě Zákon roku, kterou společnost Deloitte uspořádala za mediálního partnerství INFO.CZ, zvítězil zákon o právu na digitální služby. Byl to i váš favorit?

Mým favoritem se stal, když jsme se před měsícem kolektivně přesunuli na home office. Člověk viděl v novém světle možnosti masivního využití digitálních technologií. A taky jejich úskalí – ve stejné době napadli hackeři české nemocnice. Nevidím možnost, že by se český stát elektronizaci ubránil, viděl bych to i jako promarnění generační příležitosti. Úřady nikdy nebudou mít o moc víc úředníků a ti mají vždy jen dvě ruce. Elektronizace může úřadům uvolnit kapacitu na dlouho neřešené oblasti. Nemusí tedy vést jen k úspoře času, ale i k zefektivnění a profesionalizaci státní správy.

Za součást tohoto českého překročení e-Rubikonu ale považuji i potřebu dotažení souvisejících aspektů, zejména ochrany dat a transparentního financování elektronizace. Také nesmíme zapomínat na ty, kteří výdobytky elektronizace nechtějí nebo nemůžou využívat, abychom zabránili rozevírání diskriminačních nůžek v přístupu ke službám a bohatství.

Často říkáte, že regulaci můžeme rovněž chápat jako byznysovou příležitost. Jak můžeme takto přistoupit právě k zákonu o právu na digitální služby?

Ano, role státu je mimo jiné ve vytváření infrastruktury, a to v poslední době zejména elektronické. Elektronizace státní správy povede k tomu, že se různá hlášení, žádosti a zprávy nebudou v papírové podobě přesouvat ze stolu A na stůl B, ale budou agregovatelné a bude z nich možné získávat cenná data pro využití státem, podnikateli i neziskovým sektorem.

Deloitte sám už teď stojí za řadou takových řešení, jako jsou Cenové mapy agregující data z Katastru nemovitostí nebo Maják umožňující automatizované prověřování důvěryhodnosti obchodních partnerů pro řešení případných úniků DPH na základě dat z veřejných rejstříků. S bankovním sektorem pomáháme implementovat bankovní identitu, která povede k jednoduchému a bezpečnému prokazování totožnosti uživatele při přístupu ke službám podnikatelů i státu. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Fantazie, jak využít data i ze státních služeb, je bezbřehá – ochrana zdraví, plynulejší a bezpečnější doprava, ochrana životního prostředí… Čelíme příliš velkým výzvám, než abychom toto bohatství nechávali ležet ladem a nevyužili potenciálu státu, podnikatelů a neziskového sektoru k jejich řešení. Elektronizace je nezbytný nástroj pro mobilizaci tohoto potenciálu. A evidentně si to nemyslím sám – zákon o právu na digitální služby vyhrál s velkým náskokem, hlasovala pro něj prakticky polovina všech podnikatelů, kteří se hlasování zúčastnili.

Na druhém místě skončila jednotná data účinnosti právních předpisů, po nichž praxe dlouhodobě volala. V současné situaci se k nim ale patrně v praxi hned tak nedostaneme. Nebo jak toto vidíte? Kdy se i v legislativě vrátíme k normálnímu stavu?

Po letech našeho marného volání po jednotných dnech právní účinnosti jsem byl mile překvapen pozměňovacím návrhem, který vedl k jejich zakotvení zákonem. V zemích, odkud tato dobrá praxe přišla, jsou jednotné dny typicky ve formě závazku vlády, slušného chování, nikoliv zákonné normy. Součástí by měla být vždy i dostatečná legisvakanční lhůta a kampaně vysvětlující nové povinnosti – nepomůže vám, že nový zákon nabyde účinnosti předvídatelně jen k 1. lednu nebo 1. červenci, když se o něm dozvíte chvíli před tím a nebudete mu rozumět. Lhůta k přípravě na novou legislativu by tedy měla být úměrná novým povinnostem. Momentální situace je výjimečná, ale věřím, že i díky zdravé zpětné vazbě se rychle vrátíme ke standardním legislativním postupům.

Jak podle vás současná koronavirová pandemie ovlivní tvorbu zákonů do budoucna?

Doufám, že přispěje k urychlení elektronizace tvorby legislativy skrze projekty eSbirka a eLegislativa. To mimo jiné přinese transparentnost do tvorby předpisů (kdo kdy do návrhu vnesl jakou změnu), pomůže vyhnout se zjevným legislativním chybám, jejichž opravy nás pak stojí kvůli robustnosti legislativního procesu spoustu peněz. Obávám se, že krizová zahlcenost povede k dočasnému nedostatku kapacit k řešení komplexních problémů, jako je financování školství, ochrana životního prostředí atd. Takže jsem sám zvědav, zda budeme mít v příštím Zákoně roku z čeho vybírat.

Říkáte, že v poslední době bylo znát, že se některé legislativní neduhy zmírňují. Na čem se to podle vás projevilo nejvíce?

Netroufám si hodnotit, o kolik je teď legislativa kvalitnější, než byla dřív. Posun je myslím v očekávání podnikatelů a lidí obecně. Vytvořili jsme si silnější společenský konsensus, že se o kvalitní regulaci musíme aktivně zasadit. A že když stát vydá paskvil, musíme se soudit. Což zpětně pomáhá státu chyby napravovat a nové předpisy vytvářet lépe. Toto kolo zpětné vazby se, i díky fungujícímu soudnictví, daří otáčet, jen je prostě třeba, aby se otočilo mnohokrát, než v reálu poznáte změnu.

Zkraje roku se řešil způsob přípravy nového stavebního zákona a intenzivní zapojení Hospodářské komory ČR a některých advokátních kanceláří, zejména Havel & Partners. Šlo podle vás o optimální model? Měla by takto vznikat legislativa?

Do detailů přípravy tohoto zákona nejsem zasvěcen, takže mohu komentovat jen obecně. Je iluzí si myslet, že stát dokáže dělat kvalitní regulaci bez zapojení firem a občanů. Naopak, regulace musí vznikat v těsné spolupráci, aby nedocházelo k přeregulaci, byl prostor k neregulatorním řešením problémů, předpisy nezastarávaly atd. Český stát se musí dál učit zapojovat do tvorby předpisů co nejvíce relevantních subjektů a dělat to transparentně. Dát včas dostatek informací a aktivně do procesu zapojit ty, kteří mohou přinést relevantní podněty a know-how. Takže problém v Česku není s příliš velkým zapojením soukromých subjektů, ale s pořád příliš malým a netransparentním.

Jaké další záměry máte s anketou Zákon roku?

Letos nemůžeme uspořádat společenské setkání k vyhlášení, tak doufám uspořádáme aspoň komorní gratulaci autorům zákona o právu na digitální služby. V dalších ročnících se budeme dál zaměřovat vždy na jednu regulatorní oblast s doprovodným programem. Letos to je Regulace v digitálním světě, nejbližší webinář bude o elektronizaci HR agendy. Nevím, jestli se nám příští rok podaří nové doprovodné téma vybrat tak, aby jako letos tolik odpovídalo vítěznému Zákonu roku. Také bychom nově rádi pomohli vytvářet publicitu nestátním regulatorním počinům, které, ač nejsou ve formě zákonů, přispívají ke zkvalitňování pravidel podnikání, jako byl třeba Kodex správy a řízení společnosti, který radí, jak lépe nastavovat role a rozhodovací a kontrolní procesy uvnitř firem, a ty aby tak fungovaly lépe. Dá se toho dělat tolik a nemusí to být těžkotonážním zákonem.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud