Štilec: Ročně se vypere 40 trilionů korun. Česko je v boji se špinavými penězi horší, než tvrdí | info.cz

Články odjinud

Štilec: Ročně se vypere 40 trilionů korun. Česko je v boji se špinavými penězi horší, než tvrdí

KOMENTÁŘ JAKUBA ŠTILCE | Finanční analytický úřad nedávno prezentoval, že loni zajistil z podvodných transakcí rekordních 7,55 miliardy korun, což bylo meziročně o 5,4 miliardy více. Realita je ale složitější. Podle nedávné zprávy Rady Evropy je na tom totiž Česká republika s jistou mírou zjednodušení stejně špatně jako zbytek EU. Kontroloři z Moneyvalu vytýkají přetrvávající rezervy v intenzitě a úspěšnosti vyšetřování praní špinavých peněz, nízkou míru dohledu nad soukromým sektorem, stále nepříliš uspokojivé výsledky z hlediska zabavování majetku z trestné činnosti a nedostatečnou koordinaci a přebírání informací mezi veřejnými orgány.

Podle Finančního analytického útvaru (FAÚ) se výrazně zvýšil i počet přijatých oznámení o podezřelých obchodech, a to především kvůli rozšíření okruhu povinně oznamujících subjektů. Na celkovém výsledku státní správy se podle FAÚ rovněž podepsala i těsnější spolupráce se zahraničními finančními zpravodajskými jednotkami a součinnost s Finanční správou, Celní správou, policií a tajnými službami.

Aniž by bylo záměrem polemizovat o výsledcích činnosti orgánů české státní správy, je vhodné je zasadit do kontextu skutečného rozměru problému.

Praní špinavých peněz jako globální problém doby

Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu je celosvětově ročně legalizováno mezi 2 až 5 % globálního ročního HDP, což činí zhruba 2 triliony dolarů (přes 40 trilionů korun). Problematika legalizace výnosů z trestné činnosti přitom významně zasahuje do prostoru EU i České republiky. To je ostatně dobře patrné i z nedávných skandalizujících kauz významných evropských bankovních domů. Ty se týkaly například švýcarské UBS, nizozemské ING, dánské Danske Bank a některých dalších. Zmíněné banky byly viněny z účasti na legalizaci výnosů z trestné činnosti v řádu mnoha desítek až stovek miliard EUR, za což jim byly ukládány taktéž mnohamiliardové pokuty.

Stejně jako v případě jiných druhů finanční kriminality, i legalizace výnosů z trestné činnosti je prováděna stále rafinovanějšími technikami, ke kterým jsou mnohdy zneužívány výdobytky moderní technologie. Zcela novou kapitolu v tomto ohledu představoval vznik a živelný rozvoj kryptoměn, které do určité míry zaručují anonymitu účastníků transakcí.

Evropská spolupráce v boji proti praní špinavých peněz přitom stále vykazuje značné rezervy. Vyplývá to alespoň ze zprávy zvláštního výboru pro finanční trestné činy, kterou koncem března letošního roku schválil Evropský parlament.

Do centra kritické pozornosti výboru se dostal zejména evropský bankovní sektor, kterému je vyčítáno zásadní selhání při identifikaci a prověřování klientů bank a obecně nedostatečné nastavení procesů zamezujících praní špinavých peněz. Zpráva proto důrazně vyzývá kontrolní orgány, aby ve všech evropských bankách zhodnotily správnost zavedených postupů k účinnému odhalování podezřelých transakcí. Poukazuje přitom zejména na případy Danske Bank, přes jejíž estonskou pobočku se uskutečnily nekontrolované transakce ve výši 200 miliard EUR nebo též na případ maltské Pilatus Bank, na jejíž dohled maltské orgány zcela rezignovaly, přičemž do případu byly údajně zapleteny i osoby z nejvyšších pater maltské vlády. V souvislosti s případem Pilatus bank byla zdůrazněna i nedostatečná nezávislost maltské finanční zpravodajské a analytické jednotky i maltského policejního komisaře.

Zobecněná příčina tohoto stavu je spatřována v minimální harmonizaci právních úprav členských zemí v oblasti dohledu a účinného prosazování práva v oblasti praní špinavých peněz. Proto Evropský parlament navrhuje, aby další regulace na úrovni práva EU byla napříště provedena nařízeními Komise s takzvaným přímým účinkem, namísto směrnic, které členské státy implementují nejednotně.

Nedostatečná spolupráce a kryptoměny

Dalším kritickým poznatkem je dle zprávy stále rapidně nízká úroveň spolupráce napříč členskými státy, respektive jejich národními orgány. Přitom až 70 % případů praní špinavých peněz má přeshraniční rozměr. Zvláště bylo výborem zdůrazněno, že nedostatečná je zejména koordinace dohledu nad finančními institucemi. Zpráva proto požaduje, aby Komise navrhla účinná opatření zejména k posílení spolupráce a koordinace mezi orgány finančního dohledu.

Významná pozornost byla také věnována fenoménu virtuálních měn a kryptoměn, které jsou k praní výnosů z trestné činnosti stále častěji zneužívány. Tyto technologie v řadě ohledů nepodléhají dohledu a regulaci jako klasické finanční instrumenty a umožňují nižší míru ztotožnění a dohledání transakcí a jejich skutečných účastníků. Autoři zprávy proto naléhají na členské státy, aby co nejdříve provedly do svých právních řádů směrnici AML5 a tím uložili poskytovatelům peněženek pro virtuální měnu a směnárenských služeb povinnost zjišťovat totožnost svých klientů. Na Komisi je pak apelováno, aby vývoj v dané oblasti pečlivě sledovala a přinášela odpovídající právní řešení.

Zpráva dále zdůrazňuje, že v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je nezbytné, aby se za porušování právních předpisů v dané oblasti ukládaly účinné a odrazující sankce, aby jejich vymáhání bylo rychlejší a informace o sankcích byly zveřejňovány.

Jak si stojí Česká republika?

Kritické hodnocení výboru pro finanční trestné činy se týkalo celé EU, nikoli adresně konkrétních členských států. Míra úspěšnosti České republiky v boji s praním špinavých peněz však byla v nedávné době hodnocena samostatně Výborem expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu (Moneyval), jakožto nezávislým monitorovacím orgánem v rámci Rady Evropy.

Monitorování probíhalo v průběhu roku 2018 a bylo zakončeno přijetím hodnotící zprávy z 5. prosince 2018. Tato zpráva v rámci České republiky pojmenovala konkrétní nedostatky v rozporu s doporučeními FAFT (Financial Action Task Force neboli Finanční akční výbor je mezinárodní mezivládní organizace, která je považována a obecně uznávána za světového zakladatele standardů a doporučení v oblasti AML/CFT. Organizace byla založena z iniciativy zemí G7 k boji proti praní špinavých peněz. V roce 2001 byl její mandát rozšířen o problematiku financování terorismu).

S jistou mírou zjednodušení by bylo možné shrnout, že Česká republika je na tom po provedeném hodnocení stejně špatně jako zbytek EU. Kontroloři z Moneyvalu vytýkají přetrvávající rezervy v intenzitě a úspěšnosti vyšetřování praní špinavých peněz, nízkou míru dohledu nad soukromým sektorem, stále nepříliš uspokojivé výsledky z hlediska zabavování majetku z trestné činnosti a nedostatečnou koordinaci a přebírání informací mezi veřejnými orgány.

Česká republika přitom nebyla Moneyvalem hodnocena poprvé. Ostatně některá kritická zjištění ze zprávy z 12. 4. 2011 byla aktuálně zohledněna novelou trestního zákoníku z 1. 2. 2019. Ta předně zrušila trestný čin podílnictví a podřadila jej pod trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Účelem je sjednotit doposud roztříštěnou právní úpravu praní špinavých peněz, za což byla ČR dlouhodobě kritizovaná (Hodnotící zpráva Moneyval z 12. 4. 2011 označila, že také pod trestný čin nadržování by bylo možné podřadit trestný čin praní špinavých peněz, uvedeného ustanovená se však novela TZ nedotkla).

Novela dále reflektuje historické výtky hodnotitelů ohledně definic jednotlivých podob praní špinavých peněz. Proto se zavádí pojmy jako přeměna či převod majetku, držení majetku a různé formy zastírání a utajení majetku. Kvůli požadavku Moneyvalu byly do trestních předpisů zaneseny také pojmy jako nástroj a výnos z trestného činu, To má umožnit postih přímých i nepřímých výnosů z trestné činnosti, co je v praxi vysoce žádoucí. Novela však neuzákonila trestnost přípravy trestného činu praní špinavých peněz, což bylo jedno z kritických doporučení ze zprávy z r. 2011.

Jaký bude další vývoj?

V České republice, jakož i dalších členských zemích EU se bude nejpozději do 10. 1. 2020 implementovat tzv. 5. AML směrnice z 9. 7. 2018. Ta věcně navazuje na 4. AML směrnici, která zavedla povinnou registraci skutečných majitelů právnických osob. 5. AML směrnice v tomto ohledu rozšiřuje okruh subjektů, které budou mít k informacím z registru přístup, zavádí propojenost národních registrů prostřednictvím evropské centrální platformy a zakládá sankce pro neplnění uveřejňovací povinnosti.

Vzhledem k zvláště kritickému vyznění zprávy výboru pro finanční trestné činy se však lze v brzké době dočkat i dalších a možná podstatnějších změn.

Evropská unie si, zdá se, uvědomila, že je v boji proti praní špinavých peněz bezzubá, neboť nemá nástroj, kterým by zajistila lepší koordinaci členských zemí v oblasti AML.

Podstatný impulz aktuálně přichází od Evropského parlamentu, který žádá vznik evropské finanční policie (v rámci Europolu), která by se daňovými úniky a praním špinavých peněz zabývala napříč EU. V kombinaci s doporučením výboru, aby Evropská komise při tvorbě legislativy napříště sáhla po nařízení s přímým účinkem namísto národně transponovaných směrnic, lze vidět snahu o zvýšení akceschopnosti EU a přebírání otěží od členských států.

Z hlediska soukromého sektoru se v centru pozornosti nepochybně nachází subjekty finančního trhu, zejména bankovní sektor. S ohledem na nedávné skandály tradičních bankovních domů lze říci že oprávněně. Lze tedy i nadále očekávat plošné prověrky bank, zda plní své nezastupitelné povinnosti v oblasti AML. V rámci bankovního sektoru lze očekávat i testování a rozvoj nových technologií předcházejících praní špinavých peněz. Může se jednat o umělou inteligenci, která je schopna odhalit vzorce mini-transakcí, jimiž se převádějí nelegální finanční prostředky a lidský faktor je není schopen odhalit, případně o technologii, která rozpozná účty, jež nezaložil člověk ale robot.

Velkou neznámou a výzvou pro regulátory bude celá oblast digitálních měn, kryptoměn a související technologie. Ačkoli je zjevné, že regulace celé této nové oblasti technologie i obchodu zaostává, lze ocenit některá opatření, např. rozšiřování povinné identifikace klientů poskytovatelů služeb (KYC). Lze očekávat, že povinnosti tohoto typu budou rozšiřovány a nadále prohlubovány i nad rámec 5. AML směrnice.


Mgr. Jakub Štilec je advokátem a zakladatelem advokátní kanceláře Štilec & Partners.

Komentář byl připraven s přispěním Dominiky Holubové, která rovněž působí v advokátní kanceláři Štilec & Partners.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud