Články odjinud

To nejlepší z právní historie, co vyšlo na INFO.CZ: První československé zákony i normalizace

To nejlepší z právní historie, co vyšlo na INFO.CZ: První československé zákony i normalizace

Právní sekce INFO.CZ v letošním osmičkovém roce připravila rovněž seriál Právní osmičky. Jeho prostřednictvím nahlížela do historických sbírek zákonů a rozebírala zejména zákony vydané po srpnové okupaci a také ty vzniklé v samotných počátcích Československa. Jubilejní rok 2018 právě končí, a proto se hodí si ještě jednou připomenout, od jakých událostí letos rovněž uplynulo 100 či 50 let. Seriál jsme tak pro vás shromáždili na jednom místě a nabízíme jej znovu k přečtení. Jako bonus pak doplňujeme rovněž odkazy na několik dalších popularizačních textů z právní historie.

Připomeňme si ale rovněž úvod celého seriálu: „Napadlo vás někdy podívat se do historické Sbírky zákonů? Třeba na to, co v ní vycházelo před 50 lety? Tedy v roce 1968, jen krátce po sovětské okupaci? A nebo jít ještě dále, řekněme o dalších 50 let a procházet první zákony nově vzniklého Československa? Pracovat s původními zákony a vracet se do naší minulosti právě prostřednictvím právních předpisů může být poučné, ale i zavádějící.“ Tak na to mysleme i nyní.

1. Co řešil první zákon po sovětské okupaci?

Nepoučeného badatele, který by se spokojil jen s pohledem do socialistické Sbírky a měl k dispozici pouze osamocené vydání z onoho 20. září, by patrně ani nenapadlo, v jak složité situaci se celá republika nacházela a jak obrovskou frustraci a znepokojení lidé prožívali.

První pookupační právní předpisy totiž tuto situaci zatím vůbec neodrážely, a to ani v negativním slova smyslu. Zákon ze 6. září téhož roku, přijatý tedy až po sovětské okupaci, měl pouhých šest paragrafů. První z nich stanovil, že členové Slovenské národní rady, kteří nejsou poslanci, „nesmí být pro výkon své funkce zkráceni na právech ani na nárocích vyplývajících z pracovního nebo z obdobného poměru”. Dále platilo, že: „Organizace je svému pracovníku, který je členem Slovenské národní rady, povinna umožnit výkon funkce a poskytnout mu k tomu cíli potřebné pracovní volno.”

2. Normalizace ve Sbírce zákonů

Před 50 lety vyšly první zákony bezprostředně reagující na srpnovou sovětskou okupaci tehdejšího Československa. Schváleny byly 13. září, ve Sbírce zákonů ale vyšly až 26. září. Šlo zejména o zákony o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku a o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků. Právě zákon o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku byl tím prvním, který obsahoval slovo normalizace.

Poslanci Národního shromáždění se ke schválení zmíněných zákonů sešli v pátek 13. září. Schůzi řídil jeho předseda Josef Smrkovský, účastnil se jí ale i prezident Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček či předseda vlády Oldřich Černík.

3. Návrat k cenzuře

Pražské jaro roku 1968 přineslo všeobecné uvolnění poměrů. Koncem června Národní shromáždění dokonce schválilo novelu zákona o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, jehož nový paragraf 17 zněl dosti revolučně: „Cenzura je nepřípustná.” O čtvrt roku později ale už mělo být vše jinak. Po okupaci došlo k přechodnému pozastavení pravidla o nepřípustnosti cenzury, to ale trvalo až do roku 1990. Od 26. září 1968.

Zákon č. 84/1968 Sb. cenzuru ve druhém odstavci paragrafu 17 definoval jako „jakékoliv zásahy státních orgánů proti svobodě slova a obrazu a jejich šíření hromadnými informačními prostředky”.

4. Vznik státu bychom měli oslavovat až příští rok?

K dotvoření Československa došlo až po mírových konferencích v roce 1919, z mezinárodního pohledu bychom tak měli výročí vzniku samostatného státu slavit až příští rok. Myslí si to alespoň děkan pražské právnické fakulty a právní historik Jan Kuklík. Prosazení republiky, její podoby a následně i jejích hranic se totiž podle něj podařilo až po roce 1918. Velmoci v té době totiž mohly o osudu První republiky rozhodnout ještě zcela jinak.

Češi byli na samostatnost připraveni a dokázali ji na pařížské mírové konferenci obhájit, uvedl u příležitostí oslav 100. výročí vzniku samostatného československého státu děkan pražské právnické fakulty a profesor právních dějin Jan Kuklík. Stalo se tak na multioborové konferenci Na prahu nové doby, kterou pořádala ve spolupráci s dalšími partnery Akademie věd ČR.

5. Rakouské a uherské zákony platily i před 100 lety

První československý zákon sepsal v noci na 28. října 1918 pozdější ministr financí Alois Rašín. Samostatný stát československý podle něj vstoupil v život, rakouské zákony ale platily dál.

Ve Sbírce zákonů však tento předpis vyšel až pod číslem 11, přeskočily jej například ty, jejichž prostřednictvím došlo k vytvoření jednotlivých ministerstev a nejvyšších soudů. Vůbec první zákon, který se objevil v nové Sbírce zákonů, se týkal právě vyhlašování zákonů a nařízení.

6. Jak se před 100 lety hlasovalo o nedůvěře vlády?

Národní výbor přijal 13. listopadu 1918 takzvanou Prozatímní ústavu.

Ta stanovila řadu základních mechanismů pro fungování nového státu, mimo jiné i pravidla pro hlasování o vládní nedůvěře.

7. Ústava 9. května i 100 let advokacie 

Uplynulo rovněž 80 let od silně negativní události, schválení první komunistické Ústavy. Ústava 9. května se přitom, alespoň na papíře, v řadě ohledů tvářila demokraticky, stala se však symbolem nenávratného pochroumání československého právního systému. Rozlišovalo se mezi tím, co platí „de iure” a co „de facto”.

Na 400 českých, slovenských a ukrajinských advokátů se na konci září sjelo do Luhačovic na oslavy 100 let české a slovenské advokacie. Připomněli si historické paralely, význam své profese při budování První republiky i výzvy a hrozby, kterým v současnosti čelí. Předsedové české a slovenské komory pak podepsali memorandum, deklarující nadstandardnost vzájemných vztahů a slibující si vzájemnou pomoc a podporu.

Jaroslav Borkovec, popravený v listopadu 1949 v procesu s takzvaným Prokešovým gangem. Jiří Křížek, odsouzený v roce 1950 na 22 let v procesu s Miladou Horákovou. Rastislav Váhala, obhájce popraveného Heliodora Píky. Ale také Otakar Motejl, Dagmar Burešová či Ján Čarnogurský. U příležitosti 30. výročí Sametové revoluce zmapuje jejich osudy Česká advokátní komora ve spolupráci s historikem Petrem Blažkem.

 

Články odjinud