Tomášek: Česká spořitelna se mohla spojit s ČSOB, při privatizaci bank se zvažovalo více scénářů | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Česká spořitelna se mohla spojit s ČSOB, při privatizaci bank se zvažovalo více scénářů

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v devátém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a vzpomíná na své zážitky z Komerční banky, kde působil jako poradce pro EU, a také z Bankovní asociace: „V České spořitelně mohla získat až 45 % Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Uvažovalo se také o její fúzi s ČSOB, čímž by vznikl jeden z největších finančních ústavů ve střední Evropě. Jinou variantou byl prodej části ČSOB do rukou International Finance Corporation ze skupiny Světové banky.“

Na počátku roku 1997 jsem navštívil Lisabon, kde jsem jednal s představiteli tamní centrální banky a banky Caixa Geral de Depósitos. Portugalsko mělo a má mnohé parametry srovnatelnosti bankovního trhu s tím naším. Především to je středně velká země, poněkud ve stínu velkého a mocného souseda. Navíc v té době patřilo k těm kandidátům na členství v EU, jejichž životní úroveň nedosahovala náležité míry a spíše se blížila HDP na hlavu tehdejšího Česka.

Tématem jednání byly především přípravy na zavedení jednotné měny, ale řeč přišla také na privatizaci bank. Caixa Geral je totiž dodnes státem vlastněná banka a její příklad tak mohl naplňovat představy těch, kdo u nás snili o tom, že k privatizaci bank nedojde, anebo že se podstatně oddálí.

Jedna z největších bank ve střední Evropě?

Už v listopadu 1996 vyčlenila vláda do první privatizační vlny Investiční a poštovní banku (IPB), o jejíž 35procentní podíl se ucházela japonská Nomura. Také ji získala s patřičnou dohrou o několik let později.

Pokud jde o ostatní tři velké banky, padaly zkraje roku 1997 různé návrhy. V České spořitelně mohla získat až 45 % Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Uvažovalo se také o její fúzi s ČSOB, čímž by vznikl jeden z největších finančních ústavů ve střední Evropě. Jinou variantou byl prodej části ČSOB do rukou International Finance Corporation ze skupiny Světové banky. O dvacetiprocentní podíl v Komerční bance jevila zájem Union Bank of Switzerland, což mi v Curychu potvrzoval jeden z jejích vrcholných manažerů Friedrich Schwarzenberg. Leč premiér Klaus rozhodl, že k privatizaci těchto bank v dohledné době nedojde.

Pro investory byly zajímavější české banky

V průběhu roku 1997 byla dokončena privatizace bank v Maďarsku. V této souvislosti byla uvedena některá zajímavá srovnání, z nichž mimo jiné vyplynulo, že české banky měly hustší pobočkovou síť a tím pádem byly lépe dostupné klientům. Například v Česku tehdy na milion obyvatel připadalo 121 bankomatů, v Maďarsku 108, celkem jich bylo v Česku 1250, v Maďarsku 1100.

Na tisíc Čechů vycházelo 146 platebních karet, na tisíc Maďarů 118. Celkové jich bylo vydáno u nás 1,5 milionu, v Maďarsku 1,2 milionu. Pro zahraniční investory byla totiž nejzajímavější právě síť poboček, takže české banky byly v té době daleko lukrativnějšími „nevěstami“, než banky maďarské.

Ovšem naše špatné úvěry činily 31 % a maďarské pouhých 7 %. Maďarská vláda totiž utratila 3,5 miliardy dolarů právě za sanaci problémových bank a očištěné je začala prodávat.

Vzory zahraničních bank

V deníku Mladá fronta dnes 29. září 1997 jsem prohlásil, že „privatizace maďarských bank posílí jejich know-how při přípravě na vstup do EU.“ Ukázalo se ovšem, že přijímání evropských standardů nemusí urychlit jen privatizace. Stačilo posílit konkurenční prostředí. Po tom už ostatně řadu let volaly hodnotící zprávy Evropské komise.

Průlom nastal koncem roku 1997, kdy se v důsledku fúze německých mateřských bank spojily jejich české pobočky v nový subjekt Hypo-Vereinsbank CZ. Svým objemem aktiv 55 miliard korun se zařadil hned za velkou bankovní čtyřku. Působení této banky na našem bankovním trhu bylo jistě přínosné i pro zavádění evropských standardů „zdola“. Jeden příklad. Evropská unie nám stále vyčítala nízké pojištění vkladů. Hypo-Vereinsbank ovšem poskytovala svým klientům pojištění vkladů podle unijního standardu. Tím nejen získala klienty, ale nepřímo přispěla ke změně právní úpravy, která naši praxi narovnala s tou unijní.

V souvislosti s posilováním konkurenčního prostředí se začaly objevovat analýzy klientského přístupu bank, z nichž například vyplynulo, že příjmy západních bank jdou ze 45 % z poplatků a z 55 % z úvěrových marží. U nás byl ten poměr asi 20 ku 80.

Z dnešního pohledu byly bankovní služby levné, ale jejich nabídka byla omezená, protože banky nebyly s to celou řadu produktů realizovat. Sdělovací prostředky začaly více hodnotit banky také z hlediska kvality služeb. V té době nebylo ještě dovoleno ukládat peníze v zahraničí, ale řada zahraničních bank u nás nabízela investiční služby u svých matek, čímž opět pohnula naše banky k větší aktivitě investičního bankovnictví a regulátora k tomu, aby lépe implementoval příslušné unijní normy.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.


V SERIÁLU NOVÉ CESTY K EVROPĚ JIŽ VYŠLO:

Ekonomika měla předbíhat právo. V Komerční bance to ale neplatilo. Nové cesty k Evropě Michala Tomáška 1 

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Tomášek: Poděkoval jen Zeman, o regulaci jsme ale poučili i mnohé jiné politiky

Tomášek: Britské banky chtěly referendum o „euru“. Byly přesvědčeny, že by došlo na konec libry

Tomášek: Kvůli euru se pumpovaly peníze i do španělské ekonomiky

Tomášek: Když mi v Bruselu připadalo, že naším jediným „právem“ je platit příspěvky

Tomášek: Privatizace bank mohla být zpolitizovaná a zaváněla bankovním socialismem

Tomášek: Evropská pravidla nemusejí být ta nejlepší. To platilo a platí

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud