Tomášek: Čeští právníci uvažují formalisticky. Ukázalo se to při krachu úvěrových firem | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Čeští právníci uvažují formalisticky. Ukázalo se to při krachu úvěrových firem

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek ve 14. díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a přípravy jednotné evropské měny. Nyní se vrací i k problémům bankovního trhu na konci 90. let a souvisejícím krachům. Právě tehdy se podle něj ukázaly i rozdíly mezi českým a unijním právním uvažováním.

Pokud bych si mohl dovolit parafrázovat jednu z knih prezidenta Miloše Zemana, pak bych tuto pasáž nazval: „Jak jsem se (poprvé) mýlil v bankovnictví.“ Z toho plyne, že jsem se pak zásadně mýlil ještě jednou, ale k tomu jindy. První pomýlení se týkalo koncepce bankovního dohledu. Již v průběhu roku 1998 probíhaly mezi ČNB a Bankovní asociací debaty o novele zákona o bankách a o celkové koncepci bankovního dohledu. Navazovaly mimo jiné na krach řady subjektů na bankovním trhu, kdy o své úspory přišlo mnoho klientů a situace tak byla vážná i politicky.

Dosavadní koncepce bankovního dohledu se nám v Bankovní asociaci jevila značně formalistická. Zjednodušeně řečeno, ČNB vykonávala dohled jen nad těmi subjekty, které měly na dveřích tabulku „banka“. Ty, které se nazvaly jinak, se dohledu v podstatě vymykaly. Panovala všeobecná shoda, že by mělo být uplatňováno hledisko první a druhé bankovní směrnice ES, které hovořily o tzv. „úvěrových institucích“ jako o všech subjektech, které přijímaly splatné vklady od obyvatelstva nebo mu poskytovaly úvěry.

V širším smyslu šlo o pěkný příklad rozdílu v právnickém uvažování českém a unijním. České legislativní a interpretační uvažování se soustřeďovalo, a dle mého názoru dodnes soustřeďuje, na formu. Vybuduje si institut, který opevní určitými pojmovými znaky, a restriktivně vykládá, resp. odmítá vše, co formálně tyto pojmové znaky nenaplňuje. Unijní právnické uvažování, a hlavně soudcovský výklad, je většinou extenzivní. Jde po obsahu, smyslu a účelu tak, aby z něho mohlo unikat co nejméně subjektů.

Když jsme tedy po všeobecné shodě dospěli k názoru, že dohled musí být vykonáván nad všemi úvěrovými institucemi, nastal rozpor, kdo by ho měl vykonávat. V té době byl velkou módou bankovní dohled vyčleněný z centrální banky. Tón udával britský dohledový orgán Financial Services Authority, který, jak už plyne z názvu, dohlížel nad všemi subjekty, jež poskytovaly nejen bankovní, ale i finanční služby. Stejnou cestou se vydaly Belgie, Dánsko, Francie, Německo nebo Švédsko.

Oddělení měnové funkce centrální banky od její funkce dohledové bylo ve zmíněných zemích vyargumentováno tak, že se měnová a dohledová činnost nemohou dostávat do konfliktu zájmů. Naproti tomu Irsko, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko nebo Španělsko měnovou a dohledovou činnost ve svých centrálních bankách koncentrovaly. Řecko argumentovalo, že tam má stát značné podíly v komerčních bankách. Ostatně jako tehdy u nás. Portugalský a španělský motiv spočíval v tradicích spíše uzavřeného bankovního trhu. Irsko nejprve argumentovalo odlišným typem ostrovního bankovnictví od bankovnictví kontinentálního, založeným na oddělování bankovních služeb komerčních od investičních. Posléze ovšem podle vzoru Británie založilo v roce 2003 oddělený dohledový orgán Irish Financial Services Authority.

Po celý rok 1999 Bankovní asociace razila myšlenku, aby i u nás byla vytvořena Komise pro bankovní a finanční služby, která by převzala dohledovou funkci z působnosti ČNB a v některých zbytkových oblastech od ministerstva financí. ČNB byla tvrdě proti, argumentujíc třeba názorem nizozemské centrální banky, podle něhož musí centrální banka vidět do čísel komerčních bank, aby mohla případně zabránit nežádoucím výkyvům. Byl tu ovšem i důvod méně počestný, totiž obava, co by nakonec ČNB zůstalo, kdyby po zavedení eura musela odevzdat měnovou politiku do Frankfurtu. Obava v té době zdaleka předčasná.

Já sám jsem byl horlivým zastáncem odděleného modelu, o čemž jsem napsal řadu odborných statí a poskytl mnoho vyjádření pro média. Polehčující okolností pro mě budiž, že jsem se nemýlil jen já, ale i konstruktéři všech autonomních dohledových institucí v Británii a dalších zemích EU. Nemohli jsme předvídat, že v důsledku finanční a dluhové krize z roku 2008 budou muset do dohledu nad komerčními bankami vstoupit nejen centrální banky na národní úrovni, ale i Evropská centrální banka, která se této agendě předtím spíše vyhýbala.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud