Tomášek: EU řešila, zda smíme skloňovat slovo euro. Nejprve s tím byl problém | info.cz

Články odjinud

Tomášek: EU řešila, zda smíme skloňovat slovo euro. Nejprve s tím byl problém

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v dvanáctém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a přípravy jednotné evropské měny: „Euro by se mělo skloňovat ve středním rodě podle vzoru město. Tento názor s podporou Ústavu pro jazyk český Akademie věd nakonec převážil. Ovšem nespokojenost nastala v Evropské centrální bance ve Frankfurtu, která ohýbání slova euro v jiných jazycích nerada viděla.“

Každý z nás někdy zažil neobvyklý Silvestr. Pro mě byl jedním z takových poslední den roku 1998. Seděli jsme v dealing roomu Komerční banky a čekali na vyhlášení pevných přepočítacích koeficientů mezi eurem a starými měnami eurozóny.

Naštěstí ani v Bruselu ani ve Frankfurtu si nechtěli kazit Silvestra, a tak byly koeficienty zveřejněny nařízením ES asi v 18 hodin. Mohl jsem se tedy odebrat k patřičným oslavám, ale ne nadlouho, protože hned na Nový rok ráno mě čekalo vystoupení na rozhlasové stanici Radiožurnál, jak jinak než o euru.

Český termín „přepočítací koeficient“ jako ekvivalent anglického conversion rate nebo francouzského taux de conversion jsme vymysleli s Radkem Urbanem z ČNB, pozdějším náměstkem ministra financí. Naším záměrem bylo co nejlépe vyjádřit, že, na rozdíl od měnového kurzu, který je pohyblivý, jsou přepočítací koeficienty mezi eurem a národními měnami pevnými a jednou provždy danými veličinami.

Nařízení ES o přepočítacích koeficientech nemělo tehdy ještě u nás přímý účinek, nebyli jsme členy EU, a tak bylo třeba ho promítnout do českého právního řádu. Stalo se tak úředním sdělením ČNB č. 31/1998 o přepočítacích koeficientech, kterými je zafixován trvalý vztah mezi jednotnou evropskou měnou euro a jeho denominacemi, na jehož vzniku jsme se opět s Radkem Urbanem významně podíleli.

Však jsme také oba byli nominováni na Bankéře roku 1999. Já jsem se nakonec Bankéřem roku nestal, což mě nepřekvapilo, neboť jsem se za bankéře nikdy nepovažoval. Ostatně, v roce 1999 rostla moje aktivita na Právnické fakultě do té míry, že jsem se začal zabývat myšlenkou zahájit habilitační řízení.

Zavedení eura do českého prostředí nemělo jen rozměr právní, ale také jazykový. Vyvstala otázka, zda slovo euro skloňovat. Dost silný byl názor, že nikoliv, dokonce i dnes se setkáváme s nesklonnými tvary. Já osobně jsem zastával názor, že euro by se mělo skloňovat ve středním rodě podle vzoru město. Tento názor s podporou Ústavu pro jazyk český Akademie věd nakonec převážil.

Ovšem nespokojenost nastala v Evropské centrální bance ve Frankfurtu, která ohýbání slova euro v jiných jazycích nerada viděla. V našem případě se v mnoha pádech ztrácelo písmeno „o“.

Řada úředních jazyků EU ovšem euro tak či onak ohýbala, nemluvě o jazycích zemí tehdy nečlenských. Nakonec zvítězil zdravý rozum a Evropská centrální banka v roce 2005 i Evropská komise v roce 2009 stanovily, že název euro musí být zachován v nominativu singuláru, ale že v množném čísle a při skloňování jsou přípustné odchylky v závislosti na národním pravopisu.

Problém byl v češtině i s názvem unijní centrální banky. Naše Ústava hovoří o ČNB jako o ústřední bance státu, takže se vyskytl návrh nazývat v češtině ECB jako Evropská ústřední banka. To ovšem ve Frankfurtu rázně smetli se stolu. Na bankovkách eur by totiž musela přibýt další zkratka, což je nežádoucí, když v češtině a ve slovenštině lze využít zkratku ECB jako Evropská centrální banka nebo Európska centrálna banka.

V poslední den roku 1998 také vyšel v Hospodářských novinách poslední díl mé odpovědny „Co chcete vědět o euru“. Dal jsem v ní „k lepšímu“ některé výroky na adresu společné měny. Míru jejich vtipnosti po více než dvaceti letech, nechť dnes posoudí laskavý čtenář sám.

Vídeňský Kronen Zeitung: Kdy bude euro zavedeno v Rakousku? Až portýr v hotelu Sacher přijme euro jako zpropitné. Londýnský The Sun: Jaký bude mít euro dopad na britské hospodářství? Možná ještě o něco ničivější než za války německá Luftwaffe. A do třetice, bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing: Dřív jsem věděl, že pečené kuře stojí 50 franků. Dnes vím, že stojí 7,57575757 eur.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.

Seznam předchozích dílů seriálu Nové cesty k Evropě najdete pod předchozím dílem.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud