Články odjinud

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v druhém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a vzpomíná na své zážitky z Komerční banky, kde působil jako poradce pro EU: Přes vysoký počet bank, celkem 58, nebyla podle Komise v našem bankovním sektoru dostatečná soutěž, protože mnoho bank prý bylo úzce specializováno. České bankovnictví se dále mělo nacházet ve značném konfliktu zájmů kvůli personálnímu propojení bank a jejich dlužníků, ale také kvůli vazbám k politické moci."

Koncem března 1995 představil v Praze emisar Evropské komise Raymond Dessaguy zprávu o připravenosti ČR na vstup do EU. Její součástí bylo i hodnocení českého bankovního sektoru, a to hodnocení ne příliš lichotivé. Problematické úvěry měly představovat až 20 % úvěrového portfolia českých bank.

Přes vysoký počet bank, celkem 58, nebyla podle Komise v našem bankovním sektoru dostatečná soutěž, protože mnoho bank prý bylo úzce specializováno. České bankovnictví se dále mělo nacházet ve značném konfliktu zájmů kvůli personálnímu propojení bank a jejich dlužníků, ale také kvůli vazbám k politické moci.

Banky v tradičních zemí EU na tom nebyly lépe

„Ačkoliv se česká bankoví praxe příliš neliší od německé nebo japonské, kde banky také do značné míry kontrolují soukromý sektor,“ psalo se ve zprávě, „postavení českých bank současně jako vlastníků i věřitelů může spíše zpozdit, než zjednodušit restrukturalizaci podniků“.

Slova to byla na jedné straně prorocká, už za několik měsíců vypukla u nás vážná bankovní krize, ale na druhé straně bankovní krize evropská o patnáct let později ukázala, že některé banky v řadě tradičních zemí EU na tom nebyly o mnoho lépe.

Reakce české bankovní komunity právě na tuto pasáž byla zajímavá. Byl učiněn závěr, že je v našich bankách příliš propojeno komerční a investiční bankovnictví. Rozšířil se slogan, že je potřeba postavit mezi komerční a investiční bankovnictví čínské zdi. Nevím, zda byl jeho autorem Tomáš Ježek, ale alespoň v Komerční bance byl jeho hlasitým propagátorem.

Legitimita unijní zprávy se odvíjela od skutečnosti, že dnem 1. února 1995 vstoupila v účinnost Asociační dohoda. Ta předpokládala postupnou implementaci všech unijních standardů, včetně těch bankovních. Na tom jsem postavil i své vyjádření ke zprávě pro týdeník The Prague Post z 5. dubna 1995 v tom smyslu, že právě důsledné zavedení unijních standardů do českého bankovnictví může situaci napravit. Konkrétně jsem mluvil o standardech úvěrové angažovanosti a kapitálové přiměřenosti podle příslušných směrnic.

V profilovém rozhovoru pro deník Hospodářské noviny z 24. dubna 1995 jsem navíc poukázal na skutečnost, že bankovní trh ani v EU nebyl tehdy ještě plně liberalizován. „Podrobnější odpověď na názory Komise si vyžádá hlubší analýzu“, řekl jsem, „ale už teď je možné říci, že ne všechny údaje jsou v ní aktualizovány. Tím, že velké banky drží v ČR 80 % bankovního trhu, se nijak zvlášť nelišíme od řady členských zemí EU.“

Michal Tomášek v Hospodářských novináchMichal Tomášek v Hospodářských novináchautor: Archiv M. Tomáška

Chtěl jsem říci zejména dvě věci, které si myslím dodnes, a vývoj českého bankovnictví mé názory v podstatě potvrdil. Zaprvé, že české banky měly dostatečný intelektuální a profesionální potenciál evropské standardy bez vševědoucích vykladačů z ciziny zavést. Problémem spíše bylo, že ne všichni manažeři viděli své poslání ve zlepšení compliance s evropskými standardy, ale spíše se snažili využít netypické a nejasné situace k vlastnímu obohacení.

Zadruhé, ne všechny výtky unijní zprávy musely nutně vycházet s počestných úmyslů. Podle Asociační dohody nemusela totiž ČNB udělit licenci bance z EU, i kdyby splňovala všechny podmínky národního zacházení. Poukazovat na nedostatek konkurence v českém bankovním prostoru se tak může jevit jako nepřímý nástroj, jak dát našim regulátorům najevo, že musejí na náš bankovní trh vpustit více cizích bank.

Přípravy na euro

Zmíněný rozhovor ovšem nebyl primárně o zprávě Komise, ale hlavně o přípravách bank na zavedení jednotné měny. Při své návštěvě Deutsche Bank a Evropského měnového institutu (předchůdce Evropské centrální banky) ve Frankfurtu koncem ledna 1995 jsem zjistil, jak pokročilé debaty tam o jednotné měně vedou. Bylo jasné, že české banky, jakkoliv se nás jednotná měna neměla ještě dlouho týkat, budou jejím zavedením dotčeny.

Hlavně v oblasti platebního styku, směnárenských operací, ale také kursového zajištění. Dlužno připomenout, že budoucí jednotná měna neměla ještě v té době jméno. Ve hře byly takové názvy jako „euromarka“, „eurofrank“ nebo „eurodolar“. Někteří vtipálci dokonce navrhovali jméno „delors“ podle tehdejšího předsedy Evropské komise a autoru realizačního projektu jednotné měny. Název euro byl jednotné měně přiřknut až na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.

V SERIÁLU NOVÉ CESTY K EVROPĚ JIŽ VYŠLO:

Ekonomika měla předbíhat právo. V Komerční bance to ale neplatilo. Nové cesty k Evropě Michala Tomáška 1 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud