Tomášek: Když mi v Bruselu připadalo, že naším jediným „právem“ je platit příspěvky | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Když mi v Bruselu připadalo, že naším jediným „právem“ je platit příspěvky

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v šestém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a vzpomíná na své zážitky z Komerční banky, kde působil jako poradce pro EU, a také z Bankovní asociace: „Na jednáních v Bruselu mi připadalo, že naším jediným „právem“ bylo platit nemalé členské příspěvky. Za to jsme výměnou dostávali tisíce stran materiálů, tabulek a výkazů, jejichž význam hodnotily jiné odborné komise Bankovní asociace vesměs s rozpaky. Pokud jsme, třeba i spolu s jinými bankovními asociacemi kandidátských zemí, chtěli něco prosadit nebo na něco v negociačním procesu upozornit, byli jsme zdvořile odkázáni do příslušných mezí.“

Bankovní asociace (dnes Česká bankovní asociace) byla založena v roce 1990, aby hájila zájmy bank a subjektů podnikajících v peněžnictví. V dobách, kdy jsem tam byl v březnu 1996 vyslán, nebyla ještě vytvořena vazba k unijním strukturám, hlavně k Evropské bankovní federaci v Bruselu. A to byl právě jeden z mých úkolů.

Členské banky byly v Bankovní asociaci zastoupeny po dvou liniích. Na expertní úrovni v pracovních komisích, například právní, pro platební styk apod., kde zasedali zástupci členských bank na úrovni středního managementu. Tak byla zřízena i pracovní komise pro evropskou integraci a já jsem se jako zástupce členské banky – Komerční banky – stal jejím předsedou. Byl jsem jím pak v bázni boží po následujících šest let. „Moje“ komise se brzy naplnila asi třiceti zástupci dalších členských bank, osobností informovaných o EU, pracovitých a profesionálních.

Druhou, tou nejvyšší úrovní zastoupení členských bank bylo a je Prezídium. Jeho složení mi vždy připomínalo Radu bezpečnosti OSN, neboť tu byly permanentně zastoupeny některé, hlavně ty velké banky, a menší bankovní domy se v něm měnily. Co se pamatuji, střídají se ve funkcích prezidenta a viceprezidenta buď Jiří Kunert, nebo Pavel Kavánek. V době mého příchodu byl ale prezidentem ředitel pražského zastoupení rakouského Credianstaltu Jan Velek. Dlouholetý a zkušený pracovník SBČS, který byl také díky svým osobním kontaktům schopen udržovat vstřícné vztahy s ČNB. V roce 1988 se stal zakládajícím generálním ředitelem Komerční banky a byl tedy v této funkci předchůdcem Richarda Salzmanna.

Mezinárodní skandál?

Svoje pojetí práce komise pro evropskou integraci jsem formuloval pro časopis Bankovnictví v červenci 1996 tak, že „chceme tlumočit názory členských bank partnerům v členských zemích a v orgánech EU“ … „Konkrétní připomínky a názory českých bank k jednotlivým aspektům evropské integrace v oblasti bankovnictví nebudou předávány jen věcně příslušným orgánům státní správy, ale také institucím EU, zejména prostřednictvím Bankovní federace EU“.

V té době se rozbíhala jednání o přípravě našeho vstupu do EU, takže součinnost s našimi negociačními týmy byla, myslím, oboustranně přínosná. Hlavně ve vztahu k ČNB, kde odborný ředitel pro otázky evropské integrace Petr Procházka byl k názorům členských bank a Bankovní asociace velmi vstřícný, a tak jsme v průběhu negociačního procesu dokázali leccos prosadit. Určitým zklamáním byla naše aktivita v Bankovní federaci EU v Bruselu. Bankovní asociace se stala přidruženým členem stejně, jako bankovní asociace všech zemí, které požádaly o členství v EU.

Na jednáních v Bruselu mi připadalo, že naším jediným „právem“ bylo platit nemalé členské příspěvky. Za to jsme výměnou dostávali tisíce stran materiálů, tabulek a výkazů, jejichž význam hodnotily jiné odborné komise Bankovní asociace vesměs s rozpaky. Pokud jsme, třeba i spolu s jinými bankovními asociacemi kandidátských zemí, chtěli něco prosadit nebo na něco v negociačním procesu upozornit, byli jsme zdvořile odkázáni do příslušných mezí. Když mi po letech povolily nervy a proti takovému zacházení jsem se na jednání v roce 2000 v Nikósii ohradil, způsobilo to, div ne mezinárodní skandál, ale až do našeho vstupu do EU se nic podstatného nezměnilo.

Mohla by být na euru z Británie královna?

Další ambicí, kterou jsem si vytyčil, byla příprava českých bank na zavedení jednotné měny. Byl jsem názoru, že navzdory naší neúčasti v tomto projektu budou české banky zavedením eura dotčeny kvůli objemu finančních transakcí v této měně a našim obchodním vazbám k zemím budoucí eurozóny. Poštěstilo se mně nejen dostat se do diskusních panelů okolo zasedání Evropské rady v Dublinu v listopadu 1996, ale také tam vystoupit.

Za přítomnosti předsedy Evropské rady, irského premiéra Dicka Springa jsem v hotelu Shelbourne, v takzvané Místnosti ústavy, kde byla roku 1922 přijata Ústava Irské republiky, vyzval, aby euro nebylo připravováno bez ohledu na budoucí přistoupení zemí střední a východní Evropy. Výzva byla zaznamenána a informaci o ní a příslušných reakcích přinesl na základě zprávy ČTK 27. listopadu 1996 i náš denní tisk.

Kromě toho byla debata v Dublinu ještě zajímavá tím, že se přijímaly návrhy bankovek budoucí jednotné měny. Zvítězil návrh rakouského výtvarníka s typicky rakouským jménem Robert Kalina v podobě, kterou známe dodnes. Zejména si vybavuji diskusi, zda by mohly být na rubu eurobankovek připuštěny národní motivy tak, jak tomu mělo být a je u euromincí. Návrh byl odmítnut s poukazem, že by se zvýšilo riziko padělků, protože v jednotlivých státech by nemusel každý nutně znát všechny ochranné prvky zapracované do národních motivů států jiných.

Ovšem v zápalu věčného hledání unijních kompromisů tam kdosi (zcela vážně) navrhl, aby v případě, že by Velká Británie přece jen nakonec přijala euro, jí bylo umožněno mít na rubu eurobankovek portrét královny.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.


V SERIÁLU NOVÉ CESTY K EVROPĚ JIŽ VYŠLO:

Ekonomika měla předbíhat právo. V Komerční bance to ale neplatilo. Nové cesty k Evropě Michala Tomáška 1 

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Tomášek: Poděkoval jen Zeman, o regulaci jsme ale poučili i mnohé jiné politiky

Tomášek: Britské banky chtěly referendum o „euru“. Byly přesvědčeny, že by došlo na konec libry

Tomášek: Kvůli euru se pumpovaly peníze i do španělské ekonomiky

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud