Tomášek: Kritéria pro přijetí eura nesplňovaly ani Belgie a Itálie. U Řecka nemohla být EU papežštější než papež | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Kritéria pro přijetí eura nesplňovaly ani Belgie a Itálie. U Řecka nemohla být EU papežštější než papež

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí katedry evropského práva profesor Michal Tomášek glosuje v 15. díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě počátky českého bankovnictví a přípravy jednotné evropské měny. Nyní se vrací i k přijetí Řecka do eurozóny a souvisejícím problémům.

Počátkem roku 2000 se začalo připravovat historicky první rozšíření eurozóny. Dne 9. března 2000 podalo Řecko žádost o vstup do třetí etapy hospodářské a měnové unie. Týž den jsem byl požádán o vyjádření k této události v Českém rozhlase. Uvedl jsem, že nejde o žádné překvapení. „Řecko již dlouho prohlašovalo, že je připraveno vstoupit do měnové unie ještě před zavedením hotovostního eura k 1. lednu 2002 a také se nedomnívám, že bychom mohli očekávat nějaké dramatické výkyvy v souvislosti se vstupem Řecka. Jedná se přece jen o malou ekonomiku v porovnání s celou zbývající eurozónou,“ řekl jsem tehdy doslova.   

Řecko sice byla a je malá ekonomika, ale o sedm let později odstartovalo dominový efekt dluhové krize v eurozóně, který otřásl v základech samu existenci společné měny. Vstup Řecka do eurozóny vycházel ze silné politické vůle na všech stranách. Především na straně premiéra Kostase Simitise, který také usiloval o přidělení olympijských her v roce 2004 právě Athénám. Jenže reálný výkon řecké ekonomiky požadavkům na člena eurozóny neodpovídal. Ještě před podáním řecké žádosti vypluly na povrch seriózní ekonomické analýzy, podle nichž byla až čtyři procenta řeckého HDP financována z evropských strukturálních a kohezních fondů.

Přesto Řekové nebyli spokojeni a poukazovali, že v 80. letech byla ES třeba vůči Španělsku nebo Portugalsku daleko štědřejší. Jenže štědrost EU měla nyní své meze s ohledem na kandidátské země střední a východní Evropy. Mimochodem, při vyšetřování příčin řecké dluhové krize se později ukázalo, že řečtí zemědělci, jimž byla především unijní pomoc určena, ji vynakládali na takové požitky jako třeba drahá auta.

Politická vůle byla také na straně unijních institucí. Ve svých prohlášeních při podání žádosti Řecko uvádělo, že se mu podařilo snížit dvoucifernou inflaci z 90. let na 4,2 %, čímž se dostalo do tehdy kýženého inflačního pásma. Argumentovalo snížením dlouhodobých úrokových sazeb na 4,75 % a udržováním kursu drachmy vůči euru v pásmu +/- 15 % od centrální parity. Na posledně jmenovaném ostatně nebylo nic těžkého. Až později bylo veřejně odhaleno, že Řecko své statistické údaje zfalšovalo tak, aby odpovídaly požadavkům na zavedení jednotné měny. V roce 2004 už Eurostat odmítl řecká data akceptovat a o pět let později evropská média napsala, že o falešných řeckých údajích si už v roce 2000 v evropských institucích cvrlikali vrabci na střeše.

Před vznikem eurozóny v roce 1999 prováděly v průběhu roku 1998 orgány EU výběr členských států, které se mají stát jejími členy. Bylo hodnoceno, jak plní maastrichtská konvergenční kritéria a ukázalo se, že je plní v průměru tři ku dvěma, ačkoliv správně by měl každý splnit všech pět kritérií současně. Kupříkladu Belgie nebo Itálie převyšovaly hranici veřejného zadlužení téměř dvojnásobně. Neboli, takové členské země data nefalšovaly, ale prostě je nesplňovaly. Přesto bylo přijato politické rozhodnutí na úrovní Evropské rady s nimi měnovou unii zahájit. Nebylo přece myslitelné, aby se eurem neplatilo v Belgii, kde je sídlo většiny orgánů EU nebo v zakládajícím členském státě Itálii.

Proto by bylo bývalo obtížné tvářit se vůči Řecku papežštěji než papež. Ostatně do Řecka se jezdí hodně na dovolenou a je příjemné platit v rekreačních destinacích vlastní měnou, než být závislý na směnárnách nebo bankomatech. V červenci 2000 Evropská rada vstup Řecka do eurozóny schválila. Dovoluji si na tomto místě vyslovit hypotézu, že samo Řecko by nemohlo vyvolat takovou krizi, pokud by ostatní ekonomiky v eurozóně už od počátku třetí etapy hospodářské a měnové unie vykazovaly zdravé veřejné finance.

Vstup Řecka do eurozóny měl ovšem i své bezprostřední výhody. Ve svém vyjádření pro Hospodářské noviny ze 13. prosince 2000 jsem vstup Řecka do eurozóny označil za velmi pozitivní jev, neboť odpadne dosavadní kurzové riziko vůči drachmě. To bylo ve své době značné, jak potvrzovaly zejména cestovní kanceláře, které organizovaly zájezdy do Řecka. Právě naše cestovní kanceláře zavedení eura v Řecku uvítaly asi nejvíce, stejně jako jejich klienti. Jinak to velká změna nebyla. Účtů v drachmách vedla Komerční banka koncem roku asi 10 a obdobně tomu bylo i v jiných českých bankovních domech. Přepočítací koeficienty mezi eurem a drachmou byly vyhlášeny 29. prosince 2000.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud