Tomášek: Nezávislost České národní banky měla být větší. Zeman a Rychetský ale byli proti | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Nezávislost České národní banky měla být větší. Zeman a Rychetský ale byli proti

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí katedry evropského práva profesor Michal Tomášek glosuje v 17. díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě počátky českého bankovnictví a přípravy jednotné evropské měny. „Já, ale i guvernér Zdeněk Tůma, jsme byli přesvědčeni, že by v Ústavě mělo být v souvislosti v ČNB napsáno výslovně něco o její nezávislosti namísto formulace, že „do její činnosti lze zasahovat jen na základě zákona“. Na jeho žádost jsme s právníky ČNB připravili příslušný návrh, který Zdeněk Tůma uplatnil. Poukazovali jsme zejména na to, že čl. 97 Ústavy označuje Nejvyšší kontrolní úřad za nezávislý orgán výslovně. Ovšem místopředseda vlády Pavel Rychetský byl proti a tím pádem nesouhlasil ani premiér Miloš Zeman,“ vzpomíná Tomášek v aktuálním dílu.

V lednu 2001 jsem v časopise Právník publikoval článek o nezávislosti centrální banky z pohledu evropského práva, kde jsem z teoretického pohledu komentoval diskusi, která se odehrála na sklonku předchozího roku v průběhu novelizace zákona o bankách. Článek vyvolal nezvyklou odezvu v akademických, ale i v parlamentních kruzích. Nejprve k němu vedoucí katedry evropského práva naší fakulty Luboš Tichý uspořádal obsáhlou teoretickou rozpravu a 23. března 2001 jsem byl pozván do Senátu v souvislosti s přípravou novelizace článku 98 Ústavy.

Novelizace ústavního zakotvení ČNB byla nutná, protože v právě projednávané ústavní žalobě na platnost některých částí novely zákona o bankách zazněla i výhrada ke stanovení cíle činnosti ČNB. Nový zákon ho stanovil s ohledem na dikci Smlouvy o ES jako zajištění cenové stability, což nebylo v shodě s tehdejším článkem 98 naší Ústavy, která cíl ČNB určovala jako zajištění měnové stability. Nebylo pochyb, že formulace obyčejného zákona byla správnější a odpovídala také našemu záměru přizpůsobit se před vstupem do EU unijnímu právu v co nejvíce aspektech.

Jenže bylo nad slunce jasné, že Ústavní soud musí tuto část zákona prohlásit za neústavní, což také v červnu 2001 učinil. Přesto, či právě proto, byly podniknuty kroky k novelizaci článku 98 Ústavy, k níž také došlo ústavním zákonem č. 448/2001 Sb., který vstoupil v účinnost 1. ledna 2002. Osobně jsem byl názoru, že by si článek 98 býval zasloužil větších změn než pouhé výměny slov „měnová“ za „cenová“.

Já, ale i guvernér Zdeněk Tůma, jsme byli přesvědčeni, že by v Ústavě mělo být v souvislosti v ČNB napsáno výslovně něco o její nezávislosti namísto formulace, že „do její činnosti lze zasahovat jen na základě zákona“. Na jeho žádost jsme s právníky ČNB připravili příslušný návrh, který Zdeněk Tůma uplatnil. Poukazovali jsme zejména na to, že čl. 97 Ústavy označuje Nejvyšší kontrolní úřad za nezávislý orgán výslovně. Ovšem místopředseda vlády Pavel Rychetský byl proti a tím pádem nesouhlasil ani premiér Miloš Zeman.

Díky svému paralelnímu působení na Právnické fakultě jsem začínal stále více spojovat bankovní praxi s právní teorií. V září 2001 vydalo univerzitní nakladatelství Karolinum moji monografii Evropský systém ochrany bankovního klienta. Generální tajemník Bankovní asociace Petr Špaček ji dlouho označoval za základ pro tvorbu právní úpravy ochrany spotřebitele v bankovních a finančních službách. Jistě nikoliv pro tam uvedenou předpisovou základnu, která se neustále mění, ale prý pro strukturální koncepci, která umožnila vytipovat jednotlivé okruhy: vklady, úvěry, platební styk apod. Monografie měla ovšem v mém vědeckém životě ještě jiný dopad.

Koncem roku 2000 jsem na výzvu tehdejšího prorektora Univerzity Karlovy Pavla Klenera podal žádost o zahájení řízení k udělení vědecké hodnosti doktor věd (DrSc.). Samozřejmě nikoliv v nějakém jeho lékařském oboru, ale v oboru obchodní a finanční právo. Zmíněná monografie byla mojí doktorskou disertací. Tituly DrSc. mohly být udíleny na základě zákona z roku 1964 až do konce roku 2001. Pak měly splynout s titulem Ph.D., což je ovšem ve skutečnosti ekvivalent někdejší vědecké hodnosti kandidát věd (CSc.). Zejména lékaři, ale třeba i přírodovědci, chemici či matematici tehdy silně plédovali za zachování doktorátu věd. Považovali ho za druhý a nejvyšší stupeň vědecké přípravy a zároveň za předstupeň profesury. Zkrátka nechtěli být „doktory filozofie“. Když se nakonec titul DrSc. kvůli horlivým prosazovatelům boloňského systému EU zachránit nepodařilo, obnovila ho alespoň Akademie věd jako nestátní titul DSc. V grémiu pro jeho udílení jsem v roce 2007 zasedl i já sám.

Na Právnické fakultě vyvolalo moje řízení značnou pozornost, a tak se ve svých právních oborech k získání titulu DrSc. vzápětí přihlásili i další kolegové: Milan Damohorský, Jan Kuklík, Irena Pelikánová, Jiří Přibáň, Michal Skřejpek, Vladimír Sládeček a Pavel Šturma. Já sám jsem úspěšně obhájil 18. června 2001 před komisí na Ústavu státu a práva. Proto jsem také diplom převzal 14. prosince 2001 z rukou předsedkyně Akademie věd Heleny Illnerové.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud