Tomášek: Zájem o euro byl před 20 lety takový, že jsem musel absolvovat roadshow po celé republice | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Zájem o euro byl před 20 lety takový, že jsem musel absolvovat roadshow po celé republice

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v desátém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a vzpomíná na své zážitky z Komerční banky, kde působil jako poradce pro EU: „Jakkoliv bylo zřejmé, že u nás euro ještě dlouho nebude, že to bude trvat až tak dlouho, jsme si nemysleli.“

Málokdo si dnes pamatuje, že text maastrichtské smlouvy počítal se dvěma možnými daty zavedení společné měny. První alternativou byl 1. leden 1997 za předpokladu, že příslušné podmínky splní většina členských zemí. Nestalo se tak, protože ke konci roku 1996 je splňovaly pouze Lucembursko a Německo.

Druhým možným datem měl být 1. leden 1999 bez ohledu na počet členských států, přirozeně alespoň dvou, které by splňovaly náročné měnové a rozpočtové požadavky. Počátkem roku 1998 tak bylo jasné, že za rok euro bude, nevědělo se však, které státy ho zavedou. Jejich seznam byl zveřejněn až 3. května 1998, ale už v lednu bylo nad slunce jasné, že mezi nimi bude Německo i Rakousko. Tedy oba naši sousedé, jejichž tehdejší měny byly i u nás frekventovaně používány.

Nevídaný zájem o euro

Jakkoliv bylo zřejmé, že u nás euro ještě dlouho nebude, že to bude trvat až tak dlouho, jsme si nemysleli. Intenzivní přípravy začaly v bankovním sektoru už v lednu 1998. Bylo nutné provést inventuru všeho, co bude třeba změnit: převod vkladů v měnách eurozóny na eura, totéž v oblasti úvěrů, přizpůsobit platební styk a v neposlední řadě nově nastavit produkty zajištění proti kursovým rizikům.

Banky to určitě byly schopny zvládnout a zvládly, ovšem problémem bylo, jak včas a správně informovat klienty a veřejnost vůbec v zemi, kde lidé všechno nechávají na poslední chvíli. Na brněnském veletrhu finančních a bankovních služeb jsem měl 5. května 1998 první přednášku o euru pro širší odbornou veřejnost. Nikdy předtím, ani nikdy potom jsem neviděl takový zájem o akci podobného typu. Sál byl zcela přeplněn. Zájemci, na něž nezbylo místo, se domáhali vstupu i různými pohrůžkami, například stížností Richardu Salzmannovi (bývalý senátor a generální ředitel Komerční banky - pozn. redakce).

Z toho jsme usoudili, že by bylo vhodné uspořádat takových přednášek více, a to v různých městech republiky. A tak se zrodila myšlenka roadshow o euru, kdy jsem půl roku, od května do listopadu 1998, cestoval do všech krajských, ale i některých dalších měst, abych tam s klienty banky, hlavně těmi podnikovými, ale i s novináři diskutoval o zavedení jednotné měny. Akce měly v regionech značnou publicitu, které se dostalo i Komerční bance, ale také mně osobně.

Z cest po regionech mně vyplynul zajímavý závěr. Čím blíže jsme byli k hranicím s Německem nebo s Rakouskem, tím větší bylo povědomí o euru, tím bohatší a fundovanější byla diskuse. Tak tomu bylo v Karlových Varech, Plzni, Liberci či v Českých Budějovicích. Menší povědomí už panovalo v Hradci Králové nebo v Pardubicích, zatímco v Olomouci nebo v Ostravě jsem si připadal, jako návštěvník z říše sci-fi.

Situace na Slovensku

O nepřímé úměrnosti mezi geografickou vzdáleností od eurozóny a informacemi o euru jsem se přesvědčil při road show po Slovensku. Šéf Komerční banky Bratislava Petr Polanský, dnes prominentní člen Exekutorské komory, tam v listopadu 1998 zorganizoval moje přednášky v Bratislavě, Bánské Bystrici, Košicích a Prešově. Zvláště v posledně jmenovaných městech jsem měl pocit, že jsem patrně první, od koho tam slovo „euro“ slyší. Ve svém vyjádření pro deník Lidové noviny z 9. listopadu 1998 jsem uvedl, že Česko by mohlo přijmout euro asi za deset let. Prognóza to byla správná, ale pro nesprávnou zemi. O deset let později jsem v Bratislavě na konferenci o nadcházejícím zavedení eura na Slovensku mohl jen vzpomínat, jak jsem tam byl jeho světlonošem a kam za tu dobu Slovensko pokročilo.

Na mé vlastní cestě k Evropě se tehdy objevila mimoběžná pěšina. Z podnětu mého někdejšího kolegy z Ústavu státu a práva, nyní ústavního soudce Jiřího Zemánka, jsem se přihlásil do výběrového řízení na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl jsem přijat a od 1. října 1998 jsem tam nastoupil jako odborný asistent na katedru evropského práva ve třetinovém úvazku.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.


V SERIÁLU NOVÉ CESTY K EVROPĚ JIŽ VYŠLO:

Ekonomika měla předbíhat právo. V Komerční bance to ale neplatilo. Nové cesty k Evropě Michala Tomáška 1 

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Tomášek: Poděkoval jen Zeman, o regulaci jsme ale poučili i mnohé jiné politiky

Tomášek: Britské banky chtěly referendum o „euru“. Byly přesvědčeny, že by došlo na konec libry

Tomášek: Kvůli euru se pumpovaly peníze i do španělské ekonomiky

Tomášek: Když mi v Bruselu připadalo, že naším jediným „právem“ je platit příspěvky

Tomášek: Privatizace bank mohla být zpolitizovaná a zaváněla bankovním socialismem

Tomášek: Evropská pravidla nemusejí být ta nejlepší. To platilo a platí

Tomášek: Česká spořitelna se mohla spojit s ČSOB, při privatizaci bank se zvažovalo více scénářů

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud