Trestné činy proti těhotenství? Odpovídají za ně i firmy. Ne vždy by ale musely, míní šéf Nejvyššího soudu Šámal | info.cz

Články odjinud

Trestné činy proti těhotenství? Odpovídají za ně i firmy. Ne vždy by ale musely, míní šéf Nejvyššího soudu Šámal

Trestní zákoník obsahuje čtyři trestné činy směřující proti těhotenství. Jde o nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, nedovolené přerušení těhotenství s jejím souhlasem, pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství a svádění k umělému přerušení těhotenství. Trestné samozřejmě není jednání, při kterém jsou dodrženy podmínky stanovené zákonem o umělém přerušení těhotenství. Za některé trestné činy odpovídají vedle lidí také firmy a další právnické osoby. Podle předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala by přitom v některých případech nemusely.

Firmy odpovídají na základě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (TOPO) za všechny trestné činy existující v trestním zákoníku (TrZ) kromě těch, které jsou výslovně vyloučeny. Odborníci se ale dlouhodobě přou o to, jaké prohřešky by měly být ze zákona vynechány.

Právnickým osobám tak nemůže být přičítán například trestný čin zabití, účasti na sebevraždě, rvačky, soulože mezi příbuznými, dvojího manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, zanedbání povinné výživy, týrání osoby žijící ve společném obydlí, vlastizrady, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, spolupráce s nepřítelem, válečné zrady, služby v cizích ozbrojených silách, osvobození vězně, násilného překročení státní hranice, vzpoury vězňů, nebezpečného pronásledování či opilství.

Mají firmy odpovídat za neposkytnutí pomoci řidičem?

Současný stav by se měl změnit také podle předsedy Nejvyššího soudu a profesora trestního práva Pavla Šámala.

„Zvažujeme-li rozsah vyloučení trestných činů, které ve smyslu § 7 TOPO právnická osoba nemůže spáchat, měl by být podle mého názoru z možnosti spáchání právnickou osobou vyloučen také trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a TrZ a zřejmě i trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 TrZ,” uvádí profesor Šámal ve svém příspěvku Trestní odpovědnost právnických osob po novele provedené zák. č. 183/2016 Sb., uveřejněném ve sborníku z letošního ročníku odborné konference Karlovarské právnické dny, který vydalo Nakladatelství Leges.

Podle příspěvku profesora Šámala je ale možné uvažovat ještě o dalších trestných činech, který by mohly být ze zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vynechány: „Jako např. o některých trestných činech proti těhotenství ženy (zejména pokud jde o trestný čin pomoci těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství podle § 161 TrZ či trestný čin svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství podle § 162 TrZ) nebo o trestném činu pomluvy podle § 184 TrZ, který dokonce v uvedeném negativním výčtu obsahoval původní vládní návrh, aby byl z něj v poslanecké sněmovně vypuštěn.”

Připomeňme v této souvislosti, že ani podle současného znění zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim nemůže firma a ani jiná právnická osoba na rozdíl od člověka spáchat trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou.

K masivnímu rozšíření trestního postihu nedojde

Zmíněnou novelu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ale Šámal považuje podle svého příspěvku ve sborníku i přes některé výhrady za „legitimní snahu zákonodárce o řešení koncepční otázky”.

Jak ostatně Šámal uvedl přímo na konference Karlovarské právnické dny, na základě nového výčtu trestných činů podle něj nedojde k masivnímu rozšíření trestního postihu právnických osob.

Ten podle něj bude i nadále pouze doplňovat postih fyzických osob, a to i když podle jeho slov v poslední době k nárůstu dochází, ale nejde o nic masivního. Zatímco u právnických osob jde podle Šámala o desítky či malé stovky ročně, u fyzických osob počítáme v desetitisících.

Zákon s mnoha kritiky

Trestní odpovědnost právnických osob existuje v České republice od konce roku 2011, od začátku roku 2012 se pak podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim také postupuje. Zákon se do dnešní doby několikrát změnil, nejzásadnější novelizací ale prošel zhruba před dvěma roky, kdy se otočil zmiňovaný výčet trestných činů a také se rozšířily podmínky, při jejichž splnění firma či jiná právnická osoba za prohřešek neodpovídá.

Firmám podle zákona hrozí velmi přísné postihy, například peněžité tresty, propadnutí majetku či věci, zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti na veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí či povinnost uveřejnit rozsudek. Soud jim také může zakázat činnost, vůbec nejpřísnějším trestem je pak jejich zrušení.

Ani ustanovení o trestech, stejně jako řada dalších, ale nejsou právnickou veřejností přijímány bez výhrad. „Za fatální nedostatek zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je nepochybně nutné považovat lhůty pro zahlazení vykonaného trestu. Česká právní úprava řeší tuto otázku odkazem na promlčecí lhůty, to je zahlazení přichází v úvahu nejdříve za pět let. To je zcela likvidační, neboť řada právnických osob je ve svém provozu závislá na prokazování trestní bezúhonnosti, počínaje účastí ve veřejných zakázkách, konče regulací, například ČNB, ministerstva financí a podobně. Může tak dojít k naprosto absurdní situaci, kdy v důsledku bagatelního trestného činu dojde k faktické likvidaci významné, právnické osoby zaměstnávající stovky či tisíce osob,” uvedl například v rozhovoru pro INFO.CZ advokát Lukáš Trojan, který je členem prezidia Unie obhájců.

„Stačí vyjít ze slovenské právní úpravy, která byla přijata později než česká a upravuje zahlazení tak, že trestný čin právnické osoby je zahlazen okamžikem jeho vykonání. Je to v daném kontextu naprosto logické a správné řešení. Účelem trestání právnických osob není jejich naprostá ekonomická likvidace v důsledku banálního pochybení, byť majícího charakter trestného činu,” nabídl i řešení této situace.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud