Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trestné činy proti těhotenství? Odpovídají za ně i firmy. Ne vždy by ale musely, míní šéf Nejvyššího soudu Šámal

Trestné činy proti těhotenství? Odpovídají za ně i firmy. Ne vždy by ale musely, míní šéf Nejvyššího soudu Šámal

Trestní zákoník obsahuje čtyři trestné činy směřující proti těhotenství. Jde o nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, nedovolené přerušení těhotenství s jejím souhlasem, pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství a svádění k umělému přerušení těhotenství. Trestné samozřejmě není jednání, při kterém jsou dodrženy podmínky stanovené zákonem o umělém přerušení těhotenství. Za některé trestné činy odpovídají vedle lidí také firmy a další právnické osoby. Podle předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala by přitom v některých případech nemusely.

Firmy odpovídají na základě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (TOPO) za všechny trestné činy existující v trestním zákoníku (TrZ) kromě těch, které jsou výslovně vyloučeny. Odborníci se ale dlouhodobě přou o to, jaké prohřešky by měly být ze zákona vynechány.

Právnickým osobám tak nemůže být přičítán například trestný čin zabití, účasti na sebevraždě, rvačky, soulože mezi příbuznými, dvojího manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, zanedbání povinné výživy, týrání osoby žijící ve společném obydlí, vlastizrady, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, spolupráce s nepřítelem, válečné zrady, služby v cizích ozbrojených silách, osvobození vězně, násilného překročení státní hranice, vzpoury vězňů, nebezpečného pronásledování či opilství.

Mají firmy odpovídat za neposkytnutí pomoci řidičem?

Současný stav by se měl změnit také podle předsedy Nejvyššího soudu a profesora trestního práva Pavla Šámala.

„Zvažujeme-li rozsah vyloučení trestných činů, které ve smyslu § 7 TOPO právnická osoba nemůže spáchat, měl by být podle mého názoru z možnosti spáchání právnickou osobou vyloučen také trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a TrZ a zřejmě i trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 TrZ,” uvádí profesor Šámal ve svém příspěvku Trestní odpovědnost právnických osob po novele provedené zák. č. 183/2016 Sb., uveřejněném ve sborníku z letošního ročníku odborné konference Karlovarské právnické dny, který vydalo Nakladatelství Leges.

Podle příspěvku profesora Šámala je ale možné uvažovat ještě o dalších trestných činech, který by mohly být ze zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vynechány: „Jako např. o některých trestných činech proti těhotenství ženy (zejména pokud jde o trestný čin pomoci těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství podle § 161 TrZ či trestný čin svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství podle § 162 TrZ) nebo o trestném činu pomluvy podle § 184 TrZ, který dokonce v uvedeném negativním výčtu obsahoval původní vládní návrh, aby byl z něj v poslanecké sněmovně vypuštěn.”

Připomeňme v této souvislosti, že ani podle současného znění zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim nemůže firma a ani jiná právnická osoba na rozdíl od člověka spáchat trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou.

K masivnímu rozšíření trestního postihu nedojde

Zmíněnou novelu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ale Šámal považuje podle svého příspěvku ve sborníku i přes některé výhrady za „legitimní snahu zákonodárce o řešení koncepční otázky”.

Jak ostatně Šámal uvedl přímo na konference Karlovarské právnické dny, na základě nového výčtu trestných činů podle něj nedojde k masivnímu rozšíření trestního postihu právnických osob.

Ten podle něj bude i nadále pouze doplňovat postih fyzických osob, a to i když podle jeho slov v poslední době k nárůstu dochází, ale nejde o nic masivního. Zatímco u právnických osob jde podle Šámala o desítky či malé stovky ročně, u fyzických osob počítáme v desetitisících.

Zákon s mnoha kritiky

Trestní odpovědnost právnických osob existuje v České republice od konce roku 2011, od začátku roku 2012 se pak podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim také postupuje. Zákon se do dnešní doby několikrát změnil, nejzásadnější novelizací ale prošel zhruba před dvěma roky, kdy se otočil zmiňovaný výčet trestných činů a také se rozšířily podmínky, při jejichž splnění firma či jiná právnická osoba za prohřešek neodpovídá.

Firmám podle zákona hrozí velmi přísné postihy, například peněžité tresty, propadnutí majetku či věci, zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti na veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí či povinnost uveřejnit rozsudek. Soud jim také může zakázat činnost, vůbec nejpřísnějším trestem je pak jejich zrušení.

Ani ustanovení o trestech, stejně jako řada dalších, ale nejsou právnickou veřejností přijímány bez výhrad. „Za fatální nedostatek zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je nepochybně nutné považovat lhůty pro zahlazení vykonaného trestu. Česká právní úprava řeší tuto otázku odkazem na promlčecí lhůty, to je zahlazení přichází v úvahu nejdříve za pět let. To je zcela likvidační, neboť řada právnických osob je ve svém provozu závislá na prokazování trestní bezúhonnosti, počínaje účastí ve veřejných zakázkách, konče regulací, například ČNB, ministerstva financí a podobně. Může tak dojít k naprosto absurdní situaci, kdy v důsledku bagatelního trestného činu dojde k faktické likvidaci významné, právnické osoby zaměstnávající stovky či tisíce osob,” uvedl například v rozhovoru pro INFO.CZ advokát Lukáš Trojan, který je členem prezidia Unie obhájců.

„Stačí vyjít ze slovenské právní úpravy, která byla přijata později než česká a upravuje zahlazení tak, že trestný čin právnické osoby je zahlazen okamžikem jeho vykonání. Je to v daném kontextu naprosto logické a správné řešení. Účelem trestání právnických osob není jejich naprostá ekonomická likvidace v důsledku banálního pochybení, byť majícího charakter trestného činu,” nabídl i řešení této situace.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744