U závěti jsou dva problémy: aby se našla a byla dobře napsaná, říká místopředseda Nejvyššího soudu Fiala | info.cz

Články odjinud

U závěti jsou dva problémy: aby se našla a byla dobře napsaná, říká místopředseda Nejvyššího soudu Fiala

Senátoři už zítra rozhodnou, zda se předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal přesune v Brně o několik ulic blíž do centra a stane se novým ústavním soudcem. Pokud ano, jedním z patrně dvou možných kandidátů, kteří by ho mohli v čele Nejvyššího soudu vystřídat, je místopředseda Roman Fiala. Ten je odborníkem na dědické právo, což jasně ukazuje rovněž v nedávném rozhovoru pro web legaltv.cz, z něhož jsme vybrali některé pasáže.

Jak se v praxi osvědčují nová pravidla odpovědnosti za dluhy?

Dědici v současnosti odpovídají za dluhy zůstavitele celým svým majetkem. Tedy ne tak, jak to bylo za staré úpravy, jen do výše nabytého dědictví. Mají však možnost tohoto stavu dosáhnout, a to tak, že uplatní výhradu soupisu zůstavitelova majetku. Vždy se ale znovu klade otázka, zda je vše nutné komplikovat touto cestou.

Z výhrady soupisu se totiž stalo pouhé zaříkadlo. Pro jistotu to udělají všichni. Výhrada soupisu je právní krok, který už jen tím, že se učiní, nese důsledky, i kdyby se teoreticky žádný soupis majetku neudělal.

Postup je tedy teď jen složitější, ale dochází ke stejnému efektu jako za staré úpravy?

Ano. Druhým problém je samotný soupis majetku. Ten bylo možné reálně udělat před 150 lety, ale dnes, o velkých majetkových hodnotách, pokud je sami dědici neoznačí, mnohdy nevíme. Dříve přijel notář na vesnici a sepsal chalupu, pozemky, krávy a koně. Maximálně nepřišel třeba na drobné šperky, které někdo odnesl k sousedům. Dnes už ale žijeme v jiném světě, věci mají mnohdy virtuální hodnotu. Něco takového v právu nemuselo být. Zde bych tedy byl pro návrat k původní zákonné úpravě bez dalšího.

Je lidem teď jasnější, jak napsat závěť?

Zdá se mi, že ano a že lidé mají chuť psát závěti daleko víc, chtějí o majetku rozhodovat, ochránit ho a rozdělovat ho. U závěti jsou dva typické problémy. Jeden, aby byla dobře napsaná, a druhý, aby se opravdu našla.

Významná je také forma pořízení závěti. Není pochyb, že velkou výhodou je závěť pořízená formou veřejné listiny. Rozdíl mezi soukromou a veřejnou listinou je jasný, je důkazní. Zatímco u soukromé listiny musíme zjednodušeně řečeno dokazovat, že je platná, u veřejné musí druzí dokazovat, že je neplatná, pokud ji chtějí zpochybnit.

Není problém u závětí, které si lidé sepíšou doma, že zapomínají na to, že má být vlastní rukou, pokud k ní nejsou svědci?

Nejpradávnější a nejtradičnější závěť, takzvaná holografní, sepsaná vlastní rukou zůstavitele, je závěť, která je prokazována z hlediska platnosti a pravosti právě rukopisem. V době, kdy se stále méně píše rukou, je zjištění pravosti čím dál složitější. Nikdo nemůže nikomu zakázat, aby si pořídil závěť vlastní rukou doma, nechal ji v zásuvce a doufal, že se najde, ale lze to jen vřele nedoporučit.

U všech typů závěti je taky vhodné připomenout, že současný občanský zákoník upustil od požadavku datace závěti, která tam může být, a nemusí. Při kolizi více závětí tak může vzniknout velký problém. Tady lze jen opravdu důrazně doporučit, aby každá závěť obsahovala datum, kdy byla pořízena a podepsána.

Celý rozhovor si můžete přečíst na webu legaltv.cz.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud