Učme právo už na základních školách, vyzývá šéf Nejvyššího soudu. Pomohlo by to něčemu? Komentář J. Januše | info.cz

Články odjinud

Učme právo už na základních školách, vyzývá šéf Nejvyššího soudu. Pomohlo by to něčemu? Komentář J. Januše

Učme právo už na základních školách, vyzývá šéf Nejvyššího soudu. Pomohlo by to něčemu? Komentář J. Januše
 

Právní výuka na základních a středních školách je nedostatečná, kritizuje současný stav věci předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Pocit, že jsou některá soudní rozhodnutí nespravedlivá, podle něj pramení právě ze špatného právního povědomí a nedostatečné vzdělanosti. Tento dojem pak snižuje úctu k právu a může vést až k právnímu nihilismu, obává se Šámal. Jeho slova jsou namístě, razantní změnu ale potřebuje celý systém i myšlení a chování právníků.

Odstraňme stigma práva jako odcizeného nástroje určité skupiny lidí, vyzval předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal na sympoziu Trestní právo a trestní politika, další akci Pražského právnického podzimu.

Podle něj je tak nutná podpora výchovy, vzdělávání a budování úcty k právu. Právní vědomí společnosti a její vzdělání v právních otázkách tedy nejsou uspokojivé. Podle Šámala ale za to vlastně lidé nemohou. Mají totiž velmi omezené možnosti, a to kvůli komplexnosti a kvantitě právních textů a navazující judikatury.

Předseda Nejvyššího soudu, profesor trestního práva a hlavní autor trestního zákoníku má ve své nesmlouvavé kritice dozajista pravdu. A souhlasit lze i s jeho návrhy na možné zlepšení – s vytvořením informačního zázemí i se zintenzivněním právního vzdělávání už na základních a středních školách.

Šámal přitom poukazuje na zahraniční literaturu, podle níž je vhodné vzdělávat děti v právních otázkách už na druhém stupni základní školy. Pokud se tedy vybere to, co je skutečně zajímá. Neboli, když se tak děje srozumitelnou formou.

Reforma musí být daleko širší

A v tom je vlastně jádro celého problému. Vzdělávat lidi v právu, ideálně už od dětství? Skvěle, začněme rovnou, ale raději se ještě zamysleme nad dalšími souvislostmi.

Kdo to bude dělat, aby nenapáchal více škody než užitku? A jakým způsobem to udělá, aby mu nejen děti, ale klidně i dospělí, kterým unikají termíny, definice i právní logika, rozuměli? A to skutečně tomu, co říká, a nevkládali do pravidel svou pravdu a logiku selského rozumu, která přece jen v právních otázkách úplně neplatí?

Profesor Šámal poukazuje také na neznalosti některých dnešních vyučujících, kteří vycházejí třeba z neplatného právního stavu a chybí jim odborné zázemí. To je další rozměr problému a připomeňme, že nejen pro právní laiky. Mluví se o tom, že aktuální stav mnohdy nezaregistrují ani sami právníci a bohužel se najdou dokonce i soudci, kteří také nezaznamenají každou ze stovek novelizací, které se každý rok objevují ve Sbírce zákonů. Tady by měl roli sehrát stát a vytvořit skutečně uživatelsky přívětivý informační systém, využívající všech možností nových technologií i pravidel komunikace 21. století.

Reformu potřebuje právo jako takové, ne jen vzdělávání

Tedy, problém není jen ve vzdělávání, které by, a to znovu zopakujme, mělo začínat daleko dříve, než je tomu v současnosti. Výraznou reformu potřebuje právo jako takové. Přístup k legislativě, pravidla pro sepisování i přijímání nových zákonů, jejich srozumitelnost i rozsáhlost a také jejich praktické uvádění v život – to všechno by se mělo změnit.

Pak teprve začne právo být srozumitelné, pochopitelné a tím pádem snad i ze všech úhlů pohledu ospravedlnitelné. Jen právo, kterému lidé rozumějí, si mohou vzít za své a přirozeně se podle něj chovat.

Škola může udělat mnohé, ale v současné realitě, kdy nad úrovní českých zákonů a některými v nich obsaženými pravidly kroutí hlavou i odborníci, nezmůže všechno. Stigmatizaci práva, o níž mluví profesor Šámal, zkrátka v tuto chvíli neostraní ani sebekvalitnější právní vzdělání, ať již začne kdykoliv.  

Přestaňme mluvit v šifrách

Buďme realisti, ta nastíněná celková reforma práva a přístupu k němu se nechystá a určitě k ničemu takovému v dohledné době nedojde. Sice o tom hodně lidí mluví a několik nejvyšších představitelů tuzemského právního života už prakticky nemá při svých veřejných vystoupení jiné téma, k žádným výrazným a pozitivním posunům ale nedošlo. Uvědomuje si to i politická reprezentace, široce o tomto tématu na jaře mluvily například hlavní tváře ODS.

Než přejdeme jako společnost od slov k činům, mohli by sami u sebe začít přímo právníci. Samozřejmě čest výjimkám a přiznejme i to, že těch následováníhodných je stále více, ale kolik z nich dokáže mluvit o paragrafech a jejich provázanostech skutečně srozumitelně? Jaké procento z nich umí opravdu srozumitelně psát a argumentovat tak, aby tomu rozuměli lidé bez právního vzdělání a nebo rovnou a ideálně i děti? Je skutečně nutné používat pojmy jako stricto sensu, obiter dictum, ultima ratio nebo de lege ferenda?

Máme-li odstranit stigma, právní profese se musí otevřít. Netýká se to jen advokátů, kteří jsou ve veřejném prostoru patrně nejaktivnější, ale třeba i notářů, o kterých není slyšet prakticky vůbec a, tady to bude bolet patrně nejvíce, i soudců. Stav, který zůstává ve stínu a přitom drží v rukou osudy nás všech, stigmatizací logicky trpí.

Právo ve veřejném prostoru

Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal má pravdu i v tom, že svou jasnou roli by mohly sehrát také média a sociální sítě. Podle něj totiž mají potenciál pro prevenci kriminality a kultivaci veřejného mínění.

Vhodná je ale opět opatrnost – jen aby nevzniklo více škody než užitku. Ale kde jinde se věnovat právu v nejširším smyslu slova – jako něčemu co nás obklopuje a má své důsledky úplně ve všech sférách života – než ve veřejném a mediálním prostoru?

Ale opět, informace, rozbory a debaty musí být srozumitelné. V médiích to ohlídají editoři, na druhou stranu ale mnohdy budou tlačit na srozumitelnost až na hraně přesnosti či dokonce správnosti.

A jsme opět na začátku. Aby se to všechno zlepšilo, právo musí být jednoduché a srozumitelné. Teprve pak o něm mohou debatovat široké masy lidí, teprve pak mu mohou porozumět, souznět s ním a tím si ho také vzít za své.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud